Bohem zapomenutá zem. I tak se říkalo Podkarpatské Rusi. Právě tam se ve velmi chudé rodině roku 1898 narodil Nikola Šuhaj. Byl v armádě, dezertoval, zastřelil maďarského četníka. „Tím se dostal na cestu, ze které nebylo návratu,“ uvádí publicista Stanislav Motl.

Mužem mnoha rozporů byl bezpochyby komunistický předák a také prezident Antonín Zápotocký. Ze sociálního demokrata se stal přesvědčeným komunistou. Působil jako zastánce dělníků v rámci svých funkcí v odborech a byl ctižádostivý. To provází jeho celý život, vždy se snažil mít nějakou slušnou pozici či funkci. A neváhal také jakkoliv obrátit, nebo něco veřejně proklamovat a něco jiného dělat.

Učebnicová informace by mohla být velmi jednoduchá: 17. listopadu 1989 po manifestaci studentů, která byla brutálně potlačena, došlo ke konci komunistického režimu v Československu. A někdy se i může zdát, že to přece bylo tak jednoduché. Opravdu?

Otázka pro reprítu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.

1. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem použil jako první, nebo je to jinak?

V letech 1948 – 1949 přišlo ve dvou vlnách do Československa přes 12 tisíc Řeků, kteří zde měli přečkat nějakou dobu, než skončí v jejich domovině občanská válka. A pak se vrátit domů, jak jim bylo slibováno. Někteří si přímo vybrali Československo, někteří byli zajatci z řad bojující královské armády a ti zde byli nedobrovolně. Do života některých z nich tvrdě zasáhl československý komunistický režim.

Události z české historie byly vděčným tématem snahy o posílení českého uvědomění. Často se zdůrazňovala jistá výjimečnost Čechů oproti jejich nepřátelům, nejčastěji Němcům, se kterými byla spjata řada mýtů naší historie.

Československý stát vznikl 28. října 1918. Mohlo by se zdát, že to byla pečlivě připravená velkolepá událost, ale skutečnost je zcela jiná. O přesném datu rozhodly náhoda a omyl. Na začátku celého nedorozumění byla nóta ministra zahraniční Gyuly Andrássyho, která reagovala na představy amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Jakou roli v tom sehrál jistý novinový článek, odhaluje pořad Jak to bylo doopravdy.

Po řadu desetiletí provázely nejen děti loutky Spejbla, Hurvínka a Máničky. Jejich popularita pramenila ze slovních hříček a úsměvných skečů. Divadlo obecně hrálo v naší historii důležitou roli. Jeho významu porozuměli jezuité stejně jako obrozenci. Ovšem málokdo si uvědomoval, že sdělovat „vyšší myšlenky“ může i divadlo loutkové. Pro nacisty bylo překvapivé, že je třeba zasáhnouti i proti zdánlivě nepolitickým loutkám, říká v Jak to bylo doopravdy historička Pavla Plachá.