Bylo to pár let po vzniku republiky, kdy se demokracie v Československu ocitla v krizi. Snažili se toho využít i nastupující fašisté, pod vlajkou nacionalismu namířeného jak proti německým, tak židovským spoluobčanům. Řešení na demokratickém půdorysu nejsou jednoduchá, možná o to svůdnější bývá volání po vládě „pevné ruky“. Ovšem jak už to bývá, ta lehká a zdánlivě jednoduchá řešení vlastně neexistují.

S naší starší historií je to leckdy velmi těžké. Po řadu staletí i historiografie vycházela z kronik, které byly více než „ideologicky cinknuté“. Taková je i Zbraslavská kronika Petra Žitavského, představitele cisterciáků, kteří měli své vlastní představy o řízení státu. Na něj pak navazovali další, včetně úctyhodného Františka Palackého. A tak se jednou z postav, která dostala pomyslný terč na záda, stal Jindřich Korutanský.

Jednou z největších dětských a mládežnických organizací jsou skauti, největší z nich Junák má 75 tisíc členů. Principy výchovných metod, které má skauting už ve své podstatě, dnes obsahují i moderní výchovné koncepce. Přesto stačilo málo a skauting tady nebyl. Tvrdý útok, kdy byli zakázáni, zažili hned třikrát. Mezi členy najdete Antonína Benjamina Svojsíka, básníka Jiřího Wolkera nebo autora Rychlých šípů Jaroslava Foglara, který byl ve vedení skautů víc než 60 let.

Osobností, která zanechala v naší historii mimořádnou stopu, je Ivan Medek (1925–2010). Charismatický muž, jehož život probíhal na pomyslné sinusoidě – prožil celkem šest politických režimů, ale sjednocujícím prvkem jeho života byla osobní statečnost a mravní rámec. A to i za cenu ústrků, perzekucí, zatýkání.

Mezi mistry světového výtvarného umění patří také český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka (1871–1957). Zakladatel a průkopník nových forem umění, které označujeme za abstrakci, tak stojí po boku jmen jako je Vasilij Kandinskij či Kazimir Malevič. Kupkovy obrazy se prodávají za astronomické ceny a stačilo tak málo, aby zůstal takřka zapomenut.

Jaké byly okolnosti zvolení Václava Havla prezidentem v prosinci 1989? Bylo vůbec ještě pár týdnů před tím myslitelné, aby komunistické Federální shromáždění zvolilo disidenta, který byl dokonce v „podmínce“, která navazovala na jeho věznění?

Po řadu desetiletí provázely nejen děti loutky Spejbla, Hurvínka a Máničky. Jejich popularita pramenila ze slovních hříček a úsměvných skečů. Divadlo obecně hrálo v naší historii důležitou roli. Jeho významu porozuměli jezuité stejně jako obrozenci. Ovšem málokdo si uvědomoval, že sdělovat „vyšší myšlenky“ může i divadlo loutkové. Pro nacisty bylo překvapivé, že je třeba zasáhnouti i proti zdánlivě nepolitickým loutkám, říká v Jak to bylo doopravdy historička Pavla Plachá.

Před Vánoci roku 1953 zasedalo Vojenské kolegium Nejvyššího soudu v Praze, obžalovaných bylo sedm a byli to bývalí vysocí představitelé československého bezpečnostního aparátu. Jedním z nich byl také Osvald Závodský, tehdy mu bylo 43 let. Obžaloba přitom byla jasná: velezrada a sabotáž.

Historie nám nabízí symbolická data, která mají být zásadními předěly. Sled dějin bývá ale mnohem barvitější, komplikovanější a rozhodují leckdy události, o kterých toho víme málo. Takový je i příběh toho, jak se Československo stává vazalem Sovětského svazu a součástí komunistického bloku.