Jezuité byli po dlouhá léta pomyslným terčem nejrůznějších kritik i nenávistných komentářů. Strefoval se do nich muž břitkého pera Karel Havlíček Borovský, stejně jako další účastníci veřejného života od 18. století až do současnosti. Ostatně slyší-li člověk jméno Koniáš, jistě se mu vybaví „zločinné“ pálení knih na hranici. (Repríza, v premiéře jste pořad mohli slyšet v říjnu 2023.)

Katolický kněz Jan Hus se výrazně zapsal do naší historie a častokrát se právě on stal loutkou v rukou ideologů podle toho, jak se komu hodil. Někdy se zamlčelo, že to byl katolický kněz, jindy pak, že mu šlo především o nápravu věcí, nikoliv o rozkymácení společnosti v roli „kacíře“, za což byl církevním koncilem v Kostnici odsouzen a následně hrůzným způsobem upálen na hranici.

Po čtyřech dekádách komunistického režimu, který skončil v listopadu 1989, se objevily naděje, že budou potrestáni viníci zločinů. Tisíce nevinných lidí skončily na popravištích nebo na dlouhá léta v kriminálech, postiženy byly také jejich rodiny. Vyrovnání se s komunismem se ovšem ani po více než 30 letech nepodařilo. Jistou nadějí tak může být výsledek vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu týkající se justiční vraždy doktorky Milady Horákové.

Nizozemská tanečnice a kurtizána Mata Hari, která působila v období první světové války, se stala ve světě špionáže pojmem. Jedním z pomyslných bílých míst naší historie je právě role špiónek. Patří mezi ně i agentka Marina, vlastním jménem Marie Tomšů, později Blanschtowitschková a později Pekelská, která bývá někdy označována „vizovická Mata Hari“. Kým byla a pro koho pracovala?

Svět byl po skončení druhé světové války v šoku. Zrůdnosti nacistické režimu byly do té doby nevídané, i proto bylo nezbytné pojmenovat zločiny a potrestat viníky. Nebylo to vůbec jednoduché, diskuse se vedly mezi spojenci – vítězi války jak o obsahu, tak i o formě. Výsledkem byla soudní jednání, nejznámější proces v německém Norimberku trval téměř rok. Arogance obžalovaných, kteří se často „nemohli na nic upamatovat“, byla v přímém protikladu s výpověďmi svědků.

V komunistickém Československu pro hvězdnou kariéru stačilo být věrným a oddaným komunistou, mít správný třídní původ a dotyčný měl – jak se říká, vystaráno. Důkazem je Ludvík Hlavačka: nevzdělaný, neprofesionální a jeho příběh lemují nejrůznější mezilidské „hnusárny“. Vyučený karosář se za pouhých pět let stal generálmajorem, velitelem speciálního vojska Pohraniční stráže a náměstkem ministra vnitra.

Celkem 65 mrtvých. To byl výsledek největší důlní tragédie v novodobých dějinách. Stala se v září 1981 na Mostecku v litvínovském hnědouhelném revíru Mostecké pánve v tamním dole Pluto. Zároveň je tato tragická událost upozorněním na to, jakou hodnotu měly v éře komunistického státu lidské životy. Opomenout nelze ani pohodlí a laxnost těch, kteří zavinili to, že viníci nebyli potrestáni ani v době, kdy už nerozhodovala komunistická strana.

Rok 1848 otřásl Evropou, na řadě míst a v rychlém sledu se rozkymácel dosavadní svět. Každé místo i každá země měly své vlastní specifické požadavky a zájmy, což se týkalo také českých zemí. Téma jejich svébytnosti se mísilo se sociálními a politickými požadavky.

V listopadu roku 1916 umírá po 68leté vládě stařičký mocnář František Josef I. a nastupuje na trůn císař Karel I. (1887–1922). Ovšem jak jeho předchůdce před svým skonem řekl: „Převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za okolností ještě těžších.“ Důsledky probíhající 1. světové války se projevovaly ve všech sférách života monarchie, postupně narůstající tendence posléze vedly až k rozpadu Rakouska-Uherska. (Repíza z roku 2020.)

Prezident má v naší historii, ale i současnosti, mimořádnou pozici. Není jen reprezentantem státu a takzvaným prvním mužem ve státě, ale po celou dobu byl vnímán s pozůstatkem respektu, který známe z historie vůči císaři. Nejen díky zvláštnímu atributu udělovaných milostí, ale i tím, že se k němu lidé obraceli jako k poslední instanci při řešení svých svízelných situací. Leckdy to bylo poslední „volání o pomoc“, ale stejně tak i „boj s větrnými mlýny“.

Zamyšlení nad reformátory katolické církve nabízí repríza pořadu Ivany Denčevové a Hynka Pekárka, ve kterém hovoří religionista Martin Chadima. Režie Michal Bureš.