- Podcasty
- Český rozhlas - Historie
Poslechněte si podcast: Jak to bylo doopravdy: Dobré filmové řemeslo se u majora Zemana dostalo do vleku lží, připomíná historik Michal Stehlík
Domácí nepřátelé podporoval, podle tehdejšího našeho totalitního vedení státu, hlavně ten zlý imperialistický Západ. Ve stejném duchu postupovali i tvůrci politického seriálu 30 případů majora Zemana. „Nic v seriálu ale není samoúčelné,“ zdůrazňuje historik Michal Stehlík ve speciální sérii pořadu Jak to bylo doopravdy.
Český rozhlas - Historie
Poslouchejte o známých i promlčených událostech historie.
Jak to bylo doopravdy: Seriál 30 případů majora Zemana už lidem nic neříká. Ani to nebylo přesvědčivé, myslí si historik
Hned na začátku potřebovala propaganda divákům sdělit, že už v Československu nemáme policisty nebo prvorepublikové četníky, ale „příslušníky“. „Komunističtí politici už po jednání v Moskvě na jaře 1945 pochopili, že jako svůj nástroj boje o moc mají bezpečnostní složky. Místo prvorepublikových policistů, kteří se stali nepřáteli lidu, si našli své lidi – a poprvé je využili při převratu v únoru 1948,“ popisuje historik Jiří Pernes.
Příběhy 20. století: Někdo musel něco dělat. Příběh protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů
Brzy uplyne 70 let od chvíle, kdy členové odbojové skupiny bratří Mašínů uprchli z Československa. V noci z 3. na 4. října 1953 přešli Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata přes hranice do Východního Německa. První tři jmenovaní se probojovali na Západ, ačkoli proti nim stála obrovská přesila komunistických bezpečnostních složek (později vstoupili do americké armády), Švéda a Janata byli dopadeni.
Úžasné životy: Olbram Zoubek podle Kurta Gebauera
Olbram Zoubek se proslavil jako významný český sochař druhé poloviny dvacátého století a společně s první ženou Evou Kmentovou zosobňovali výraznou uměleckou dvojici. Sochař a pedagog Kurt Gebauer na něj v Úžasných životech vzpomíná jako na váženého staršího kolegu, jehož tvorby a postoje si cenil zvlášť v době normalizace.
Historie Plus: Romantický mýtus Boženy Němcové vytvořili buditelé
V roce 1820 se narodila jako nemanželská dcera Barbora Novotná, která po sňatku rodičů dostala jméno Barbora Panklová. V české literatuře i historii je však známá jako Božena Němcová, autorka proslulého románu Babička s podtitulem Obrazy venkovského života.
Archiv Plus: Mnohem více se napsalo a namluvilo, než skutečně zbudovalo. Ochrana přírody v rozhlasovém archivu
Mohlo by se zdát, že ochrana přírody, zejména ta na dobrovolné bázi, je záležitostí velmi moderní a současnou. Opak je pravdou. První soukromé přírodní rezervace vznikaly už během první poloviny 19. století, a to i v českých zemích. Postupem času se ochrana přírody stala záležitostí občanskou.
Jak to bylo doopravdy: Seriál 30 případů majora Zemana výrazně pokřivil naši minulost, naznačuje historik
Po srpnu 1968 se komunisti rozhodli změnit obraz policistů, resp. tehdy ještě členů Sboru národní bezpečnosti (SNB). I proto například nechali natočit seriál 30 případů majora Zemana. „Normalizačními čistkami ovládaná Československá televize fungovala pod přímou kontrolou ideologů KSČ, obsahová i dramaturgická část byla řízena a kontrolována lidmi z federálního ministerstva vnitra,“ upozorňuje historik Jan Kalous.
Příběhy 20. století: Když byla malá, viděla v Terezíně popravu své vychovatelky
Každý rok se zapojí do projektu Příběhy našich sousedů přes tři tisíce žáků a studentů. Z desítek rozhlasových reportáží vybíráme jednou za čtvrt roku zvlášť podařené. Zazní příběhy z koncentračních táborů, pracovních lágrů z 50. let, vzpomínky na školu za normalizace, o pracovních umístěnkách a kádrování za komunismu. Pamětníci dětem často vypráví o svém dětství.
Archiv Plus: Připomeňte si Yvonne Přenosilovou v posledním totalitním silvestru Svobodné Evropy
Ve věku 76 let zemřela česká zpěvačka a moderátorka Yvonne Přenosilová, což potvrdil její bývalý kolega z rádia Svobodná Evropa Radko Kubičko.
Příběhy 20. století: S maminkou jsem byla nejšťastnější. Příběh Elišky Fořtíkové, která vyrůstala v dětských domovech
Eliška Fořtíková si z útlého dětství pamatuje málo. Jako skoro každému jí z období do čtyř let zůstaly matné obrazy, drobné výjevy: jde po schodech, drží otce za ruku, dívá se na vlaky berlínského metra. Dodnes opečovává plyšovou opičku, kterou jí otec přinesl do porodnice. První čtyři roky, které do značné míry předurčily její život, zná z vyprávění. V jejím příběhu jsou mezery, prázdná místa.