- Podcasty
- Glosa Plus
Poslechněte si podcast: Iva Pekárková: O nebezpečném spisování
Za jednoho z hrdinů svého prvního románu Péra a perutě (který shodou náhod vyšel v 68-Publishers v Torontu zrovna v listopadu 1989) jsem si vybrala filosofujícího instalatéra Patrika. Inspiraci pro něj jsem našla v dávném kamarádovi, který se samozřejmě jmenoval jinak, měl trochu jinou povahu a na rozdíl od Patrika ho nepostihla těžká nemoc. I tak se v knize poznal, jak jinak.
Glosa Plus
Známé osobnosti glosují současné dění.
Alena Scheinostová: Věci pro nikoho
Možná je to přežitek doby socialistické, protože tehdejší člověk tu byl proto, aby budoval vlast, posílil mír a neupustil ani zrno nazmar, ne však proto, aby se mu žilo příjemně a spokojeně. Možná – a toho se obávám víc, protože socialismus je už přes třicet let za námi – je to jen setrvačnost, lenost a nedostatek představivosti. Suď Bůh.
Ondřej Neff: Od výroby k jámě
A je to tady. Připadá mi to, jako když se bráníte velké vodě a dveře utěsníte pytlíky s pískem a ještě nacpete ke škvíře staré froté ručníky a voda stejně pronikne. Čeho se týká moje přirovnání? Pocitu marnosti. Uvedu to na konkrétním příkladu.
Eva Turnová: Osoba samostatně výdělečně čilá
I když se člověk živí svobodným povoláním, úplně svobodný stejně nikdy není. Brzy totiž zjistí, že je závislý na různých prostřednících. Často je jim dokonce vydán na pospas. I když si muzikant vybere dobrý klub a dobrého pořadatele, záleží hlavně na zvukařovi, jestli se kapela bude dát poslouchat. V případě našeho minulého koncertu, jestli bude kapela vůbec slyšet.
Ivan Binar: Holátko
Zjara se vrátili z kdovíjakých toulek a znovuobjevili svoje staré, opuštěné hnízdo na hrušni, která hrušky neplodí, jenom vykvete a dost. Je to okrasná městská hrušeň, hrušky jsou tu nežádoucí, padaly by chodcům na hlavy a na zaparkovaná auta. Hnízdo je rozdrbanější než loni, když z něj vyvedli dvě zdatná mláďata.
Ivan Hoffman: Spolupracovat, nebo soutěžit?
Asi je domýšlivé věřit, že zrovna naše doba dá odpověď na věčnou otázku, zda člověk za své přežití vděčí spolupráci, anebo soutěži. Jsme ovšem v pokušení si to myslet: Kvůli hrozbě klimatické krize způsobené bezohledným drancováním přírody. Kvůli válečným konfliktům a obchodním válkám, vedeným pro peníze.
Iva Pekárková: Je to daleko?
„Je Austrálie daleko od Evropy, anebo je Evropa daleko od Austrálie?“ Tahle otázka mě napadla krátce nato, co jsem, poněkud zničená, vylezla v Sydney z letadla po skoro třicetihodinovém cestování.
Ondřej Neff: V nouzi poznáš…
Paní Honsová se minulý týden pořádně sekla. Strašila, že přijdou bouřky a spadne až 50 milimetrů a ony přišly bouřky a u nás ve Zvoli spadlo 125 milimetrů. Hned dodám, protože vím, jak lidé chápou fór, když není na první pohled zřejmé, že je to fór, paní Honsová právem strašila, takže se nesekla, jenomže výsledek byl ještě drsnější, než předvídala.
Eva Turnová: Mystérium zrození
Vyrazila jsem do Divadla Kampa na představení „Mystérium zrození“ zinscenované podle románu chilsko-francouzského spisovatele, mystika a filozofa Alejandra Jodorowského „Kdeže ptáček nejlíp pěje“. Kniha, která rozvíjí příběhy několika generací autorových židovských předků, mě při čtení úplně uhranula.
Kristina Žantovská: Jednadevadesátka
Byla to jízda! V obou směrech toho významu, jakože se fakt jelo, s námahou, ale jelo, a pak že to mělo grády, tedy pořádnou nálož. Nebylo třeba žádné exotiky, stačila noční tramvaj čísla jednadevadesát, která sbírá každého, kdo nechtěl nebo chtěl prošvihnout metro.
Ivan Hoffman: Land art
Mám rád tu chvíli, když z pozemku odjede bagr, který shrnul na hromadu ornici. A když už tatrovky navezly z lomu kameny na zídky, štípanou kamennou dlažbu a ze štěrkovny makadam a potěrák. To je ta chvíle, kdy už nepotřebuji nikoho, kdy už si všechno udělám sám.