Dřevostavby nejsou jen otázkou ekologie a trendů, ale i kvalitního řemesla a odvahy měnit zaběhlé normy. Jak se ze středně velké firmy stal významný hráč v zahraničí? O tom mluvili Radek Oslizlo, technický ředitel, a Jiří Oslizlo mladší, operation manager z firmy Agrop Nova, specializující se na produkci třívrstvých desek a komplexního stavebního systému pod značkou Novatop, v podcastu Green Spin.

Stavění ze dřeva v sobě nese návrat k přírodě, zároveň však klade vysoké nároky na technická řešení. Právě to firmě vyhovuje. V rodinné firmě nevidí dřevo jako dogma, ale jako nástroj použitelný tehdy, když dává smysl. 

„Nejde o to stavět všechno dřevěné. Neříkáme, že základy nebo úniková schodiště mají být ze dřeva. Věříme v chytrou kombinaci materiálů, kde dřevo hraje důležitou, ale ne výlučnou roli,“ říká Radek Oslizlo. „Pro nás není klíčem být nejzelenější na papíře, ale být prostřednictvím našich produktů součástí kvalitních a funkčních staveb.“

Součástí filozofie firmy je i zohlednění uhlíkové stopy. Extrémy – ať už minimalistické nebo přehnané – podle Oslizlů nedávají smysl ekologicky ani ekonomicky. Hledání rovnováhy je přístup, který rezonuje i se zahraničními partnery. A právě díky němu se Novatop úspěšně prosadil v zahraničí. 

Mýty o hořlavosti a limity v hlavách

Jedním z nejčastějších argumentů proti dřevostavbám je jejich údajná nízká požární bezpečnost. Odborníci z firmy ale vysvětlují, že masivní dřevěné konstrukce reagují jinak, než lidé předpokládají.

„Masivní dřevo hoří velmi pomalu a předvídatelně. Naopak klasické materiály se při požáru často chovají nepředvídatelně. Lidé si neuvědomují, že nejde jen o hořlavost samotného materiálu, ale o to, jak je stavba navržena jako celek,“ vysvětluje Radek Oslizlo_. „Samozřejmě – například únikové cesty ze dřeva být nemohou. Ale právě proto jsme zastánci kombinovaných konstrukcí.“_

Podle Jiřího Oslizla ml. se navíc dojem veřejnosti často utváří na základě nekvalitních staveb, kde se šetřilo na klíčových standardech. A to může mít pro celý obor fatální dopady.

„Když se šetří na akustice nebo pohledových plochách, lidé si z toho odnesou špatný dojem. A ten pak přenášejí dál – i když chyba nebyla v materiálu, ale v provedení,“ dodává Jiří_. „I proto je důležité, aby veřejné stavby byly vzorem správných technických řešení.“_

Vícepodlažní dřevostavby jsou stále výjimkou, ale jsou vidět

I když podíl dřevostaveb v Česku pomalu roste, stále tvoří menšinu. O to víc u veřejnosti rezonují stavby, které jsou jedinečné a něčím výjimečné, například administrativní budova Budex Hub v Českých Budějovicích. „Byl to sen investora, který chtěl zelenou budovu s vysokým standardem a komfortem. A přesně to se povedlo,“ vzpomíná Radek Oslizlo_. „Dřevo vytváří prostředí, ve kterém chtějí lidé pracovat. Je to hmatatelné.“_

Dnes v České republice přibývá dřevěných staveb i v komerčním sektoru – školy, školky, nadstavby historických budov, supermarkety, výrobní haly. Zajímavé přitom je, jaký dopad má i menší projekt, pokud je dřevěný. „Ve městech jako Prostějov se postaví několik klasických bytovek ročně a nikdo si jich nevšimne. Ale jakmile jedna z nich vyroste ze dřeva, mluví se o ní v celé republice. Dřevo zkrátka přitahuje pozornost,“ dodává Radek.

Od české haly až po japonské Expo

Novatop si zakládá na tom, že své nové výrobky nejdřív zkouší na sobě. Jejich vlastní logistická hala má dřevěné opláštění, pravděpodobně plošně největší v ČR, a i když je stavba konstrukčně hybridní, ukazuje, že srdce firmy bije pro dřevo.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 

• Jak se Agrop Nova prosadila na světové výstavě Expo v Japonsku
• Proč ve firmě stále platí „každý kus dřeva projde lidskýma rukama“
• Jak bratři zvládají rodinné vztahy v každodenním provozu
• A proč i jeden dobře postavený bytový dům ze dřeva může změnit pohled veřejnosti na celé odvětví

Flexibilita práce se stala klíčovým tématem pro firmy i zaměstnance. Zatímco před pandemií pracoval z domova pouze každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý. V rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn vysvětluje Lucie Paulíčková, zástupkyně generálního ředitele společnosti Tesena, jak se mění přístup k rovnováze mezi prací a osobním životem, jaká rizika to přináší a jak s tímto konceptem pracovat.

Work-life balance není novým konceptem, ale obrovský boom zaznamenal v době covidu a jeho vývoj pokračuje i nadále. Pandemie nás přiměla uvědomit si důležitost rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, někdy dokonce i proti naší vůli.

,,Mně se osobně líbí koncept, kdy už se nebavíme o work-life balance, ale o life balance. Pracovat se svým životem i se svým zdravím tak, abych byla v pohodě po zdravotní stránce, jak té fyzické, tak té psychické," vysvětluje Lucie Paulíčková. Práce tvoří významnou část našeho života – trávíme v ní velké množství času včetně dojíždění, což může být přínosné nebo naopak problematické.

V období covidu se dramaticky rozšířila práce na dálku. Firmy byly nuceny začít využívat technologie umožňující spolupráci na dálku, což vedlo k výraznému pokroku v této oblasti. Před pandemií pracoval z domova zhruba každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý.

Rizika flexibilního přístupu k práci

Flexibilní způsob práce s sebou nese určitá rizika, na která by se měly firmy zaměřit. Především jde o potenciální ztrátu vztahů v týmu, když se zaměstnanci nepotkávají osobně v takové míře jako dříve.

,, Ztrácí se tam vztahy, může se ztrácet týmovost," popisuje Paulíčková. Některé firmy také hovoří o ztrátě kreativity – osobní kontakt umožňuje rychlejší řešení problémů a spontánní nápady, což může při práci na dálku chybět.

Dalším problémem jsou technologické překážky při práci na dálku. I když firmy mají možnost scházet se online, řada zaměstnanců se potýká s nestabilním internetovým připojením nebo jinými technickými problémy, což negativně ovlivňuje efektivitu online schůzek.

Psychické dopady práce z domova

Práce z domova může mít negativní vliv na psychické zdraví zaměstnanců. Člověk je sociální tvor, který potřebuje kontakt s ostatními lidmi. Paulíčková to potvrzuje i ze zkušenosti z vlastní firmy.

,,Tím, že jsme se hodně zavřeli doma, byli jsme k tomu i donuceni covidem, ale řada lidí pokračovala v režimu buď úplně zavření doma a pracovat z domova plně, anebo aspoň částečně, tak příležitostí setkávat se a interagovat s lidmi ubylo," říká Paulíčková. ,,Hodně času lidé tráví sami a samota potom dopadá i na jejich psychické zdraví."

Ve společnosti Tesena se setkali s psychickými obtížemi zaměstnanců různého charakteru. Některé neovlivňovaly pracovní výkon, ale firma je začala proaktivně řešit, aby předešla případným problémům.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně ovlivnila pandemie covidu přístup zaměstnavatelů k flexibilní práci?
2. Jaké specifické technologické nástroje pomáhají firmám efektivně implementovat práci na dálku?
3. Jak by měly firmy reagovat na rozdílné potřeby zaměstnanců různých generací?
4. Jaké konkrétní statistiky ukazují na ekonomický přínos vyváženého work-life balance?
5. Jak přistupují k work-life balance úspěšné zahraniční firmy v porovnání s českými společnostmi?

Mezi tři nejčastější onemocnění sítnice v Česku patří věkem podmíněná makulární degenerace, diabetická retinopatie a cévní onemocnění. „Biologická léčba je dnes zásadní možností, jak těmto pacientům pomoci zachovat centrální vidění a zlepšit kvalitu života,“ uvedla MUDr. Lucie Frantlová, vedoucí lékařka aplikačního a sítnicového centra z Očního centra Praha, v pořadu ScienceLab pro platformu FocusOn.

V sítnicové ambulanci se odborníci setkávají s různými diagnózami, které postihují sítnici oka. „Na prvním místě je jednoznačně tzv. VPMD, což je věkem podmíněná makulární degenerace. Jsou to starší pacienti. Na druhém místě by potom byla určitě diabetická retinopatie, což jsou diabetici jak prvního, tak druhého typu. Dále by to byly cévní onemocnění, jako žilní okluze – ucpání žíly na sítnici," vysvětluje MUDr. Frantlová.

Sítnicová onemocnění a rizikové faktory

Rozvoj problémů se sítnicí souvisí s celkovým zdravotním stavem člověka. „Je zásadní kompenzace celkového zdravotního stavu, ať už u cukrovky nebo u vysokého krevního tlaku nebo cholesterolu. Negativním faktorem je obezita, vysoký body mass index a kouření," popisuje lékařka.

Některé faktory však ovlivnit nelze. „U věkových degenerací je to věk, takže to těžko ovlivníme. Velkým faktorem je často rodinná zátěž, což je faktor, který také neovlivníme," dodává MUDr. Frantlová. Právě proto je důležitá prevence a pravidelné kontroly, které mohou včas odhalit počínající změny.

Příznaky, které by neměly uniknout pozornosti

Varovné signály se liší podle toho, která část sítnice je postižena. „Nejzávažnější problém nastává ve chvíli, kdy dojde k postižení makuly – centrální části sítnice. Pokud tam nastane patologie, pacient to velmi rychle vnímá, protože je to část zodpovědná za centrální vidění," vysvětluje MUDr. Frantlová.

Typickými příznaky jsou zhoršené rozpoznávání obličejů a problémy se čtením. „Pacienti přicházejí s tím, že jim uskakují písmenka, ujíždějí řádky, nevidí na blízko a deformují se jim rovné linie – například kachličky v koupelně nebo panty od dveří," popisuje lékařka.

U diabetické retinopatie je situace komplikovanější, protože změny začínají na okraji sítnice. „Pokud je patologie v periferii, tak pacient o tom nemusí vědět. To je typické u diabetiků, kde patologické změny začínají periferně a pacient, pokud nechodí na preventivní kontroly, tak o tom ani neví," varuje MUDr. Frantlová.

Moderní diagnostické metody odhalí problémy včas

Diagnostika sítnicových onemocnění zahrnuje několik kroků. Základem je vyšetření zrakové ostrosti a biomikroskopické vyšetření. „Vyšetření na štěrbinové lampě mi umožní podívat se speciální čočkou na sítnici. Ideálně když má pacient rozkapané oko, abych viděla i do periferie," vysvětluje MUDr. Frantlová.

Klíčovou metodou je optická koherenční tomografie (OCT). „Je to sken, který ukáže řez sítnicí a jednotlivé vrstvy. Tím dokážu vidět patologie, které bych při pohledu zepředu na mikroskopu ještě neviděla. Toto vyšetření je zásadní pro veškerou diagnostiku sítnicových, obzvlášť makulárních onemocnění," zdůrazňuje lékařka.

V posledních letech se rozšiřuje také OCT angiografie. „Dříve bylo zlatým standardem při zobrazení sítnicových cév tzv. fluorescenční angiografie, kdy pacientovi musela být podána nitrožilně kontrastní látka. OCT angiografie je neinvazivní metoda – pacient si jen sedne a za dvě minuty máme zobrazené cévní řečiště," vysvětluje výhody MUDr. Frantlová. Fluorescenční angiografie se však stále používá pro zobrazení periferních částí sítnice.

Co se dozvíte:

1. Jak konkrétně probíhá aplikace očních injekcí krok za krokem a jaké jsou pocity pacientů během prvního zákroku?
2. Jaké jsou nejnovější metody v léčbě diabetické retinopatie?
3. Jak rychle se projevuje účinek biologické léčby u pacientů s vlhkou formou makulární degenerace?
4. Jaké specifické doporučení dodržovat pro zpomalení progrese věkem podmíněné makulární degenerace?
5. Jak může umělá inteligence v budoucnu změnit péči o pacienty se sítnicovými onemocněními?

Jaký je skutečný stav české ekonomiky, jaké jsou překážky pro malé a střední podniky, co je dědictvím devadesátek a jaký je rozdíl mezi podnikatelem a manažerem? Hostem Jiřího Jemelky pořadu Krotitel ředitelů byl Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Zazní silné výroky o přeregulované Evropě, selhávajících politicích i potřebě nového podnikatelského étosu.

Hned na úvod padla otázka: Přeje dnešní doba malým a středním firmám? „Spíš ne,“ říká Lukáš Kovanda bez okolků. Firmy v oblasti technologií a inovací jsou na tom relativně dobře, ale páteř české ekonomiky – tedy průmyslové podniky s nižší přidanou hodnotou – čelí silnému tlaku. Drahé energie, slábnoucí německá ekonomika a rostoucí hrozby v globálním obchodě je tlačí do kouta.

„Jsme velmi závislí na exportu, a pokud se zkomplikuje mezinárodní obchod, dopadne to nejvíc právě na nás. Malé a střední firmy to pocítí jako první,“ upozorňuje Kovanda. A přidává varování: pokud se zhroutí výkonnost těchto podniků, zhroutí se i celková ekonomická vitalita země.

Politici mají uvolnit ruce, ne plánovat ekonomiku

Kovanda razí názor, že podnikání není úkol pro stát. „Politici mají vytvořit prostředí – infrastrukturu, vzdělané lidi, srozumitelná pravidla. Ale nemají být inovátory,“ říká. Podle něj je chyba, že se dnes od politiků čekají ekonomické vize, zatímco role podnikatelů zůstává nedoceněná.

„Když bude podnikatel ziskový, znamená to, že vytváří něco, co má hodnotu pro společnost. A to je největší služba, kterou může odvést. Ale pokud bude svazovaný byrokracií a dotacemi, brzdíme sami sebe,“ doplňuje. Dotace vnímá jako nástroj, který deformuje trh a odvádí firmy od jejich přirozené invence.

Zůstáváme v pasti středního příjmu

Kovanda varuje, že česká ekonomika zůstává uvězněná ve fázi středního příjmu. Od roku 1989 jsme sice výrazně zbohatli, ale teď chybí další krok. „Náš model, postavený na levné a kvalifikované pracovní síle, už nestačí. V automobilovém průmyslu jsme silní, ale čeká nás přechod k elektromobilitě, zelená tranzice, a to bude bolet.“

Zásadní otázkou podle něj zůstává: co bude dál? Česko podle něj zaspalo příležitost v oblasti technologií i digitalizace. „Nemáme žádnou technologickou firmu světového formátu. Zatímco Spojené státy nebo Asie jedou vpřed, Evropa zůstává paralyzovaná regulacemi a krátkodobým myšlením.“

Dědictví otců zakladatelů a přetížení majitelů

V rozhovoru se se řešily i specifické rysy českého podnikání. „U nás většina firem stále vede majitel. Je to otec nebo matka zakladatelé, kteří firmu nejen vlastní, ale i řídí a garantují svým majetkem,“ říká Jiří Jemelka. Kovanda souhlasí: jde o dědictví devadesátých let, které zanechalo silné otisky.

„Majitelé si všechno odmakali, vybudovali firmu z ničeho a teď mají problém ji předat. Nedůvěřují najatým manažerům. Neumí delegovat, protože mají pocit, že by firmu ohrozili,“ vysvětluje Kovanda. Výsledkem je přepracovanost a ztráta strategického nadhledu.

Jedním z klíčových témat rozhovoru je rozdíl mezi podnikatelem a manažerem. Kovanda ho popisuje jasně: „Podnikatel riskuje vlastní peníze, manažer spravuje cizí. To je zásadní rozdíl v uvažování.“

Podle něj má podnikatel vyšší toleranci k riziku, často až iracionální víru ve vlastní úspěch. „Bez té iracionality by se mnoho firem nikdy nezrodilo. Manažer je pragmatičtější, ale často příliš opatrný. V dynamické době je to problém.“

Potřebujeme dělbu práce – i v řízení firem

Kovanda připomíná slavnou tezi Adama Smithe: specializace a dělba práce vedou k prosperitě. Platí to i ve firemním řízení. „Když majitel všechno dělá sám, okrádá firmu o růst. Dobrý ředitel mu uvolní ruce pro strategii, inovace a expanzi,“ říká Jemelka.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video

• Jak stát svazuje podnikatele místo toho, aby jim pomáhal
• Proč většina firem zůstává „one man show“
• Co je problém principál–agent a jak ohrožuje firmy
• Proč je absence technologických firem v Evropě rizikem
• Jaký typ iracionality je nutný k úspěšnému podnikání

Jak malá česká firma s méně než 20 zaměstnanci dokázala proniknout na světový trh a získat si respekt i v zemi, kde je konkurence nožířských značek enormní? Petr Šedivý, manažer společnosti vyrábějící profesionální nože Acta Non Verba (Činy, ne slova), v rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn přibližuje: „Vstoupili jsme na trh, protože jsme viděli určitou mezeru – společností fabrického stylu zde moc není."

Česká nožířská společnost Acta Non Verba působí na trhu od roku 2017 a za poměrně krátkou dobu své existence se jí podařilo vybudovat silnou pozici nejen na domácím, ale i zahraničním trhu. „Jsme ve 53 zemích celosvětově, přičemž 40 % trhu nám tvoří Spojené státy americké," uvádí Petr Šedivý, manažer a prodejce společnosti.

Firma zaměstnává méně než 20 lidí, což z ní činí manufakturu spíše než velkovýrobu. Přesto dokáže konkurovat i větším značkám, a to především díky kvalitě a promyšlenému designu svých výrobků. „Vstoupili jsme na trh, protože jsme viděli určitou mezeru – společností fabrického stylu zde moc není," vysvětluje Šedivý důvody vzniku firmy.

Military řada – nože s příběhem pro profesionály

Vlajkovou lodí společnosti je Military řada, která vzniká ve spolupráci s armádními jednotkami. „Naše Military řada, kterou máme tady přímo před sebou, je spjatá s každou armádní jednotkou, která se podílela i na nějaké tvorbě a na designu. Vznikly z toho, jak říkáte, nože s příběhem, takže každý ten nůž má nějakou historii," popisuje Šedivý.

Mezi nejzajímavější modely patří nůž vyvinutý ve spolupráci s protiletadlovým plukem ze Strakonic. „Je na něm několik vychytávek, které vojákům ulehčují život. Například na čepeli je měřící jednotka pro odměření vzdálenosti 5 km na mapě, což odpovídá dostřelu jejich raket. Nůž má také takovou velikost, že v zadní části je otvor, kam se vloží tužka, a při přidržení čepele na předku se dá vytvořit kružnice na mapě," vysvětluje Šedivý praktické funkce, které z nože dělají multifunkční nástroj.

Limitované edice a popularita mezi sběrateli

Společnost každoročně vyrábí limitované série nožů, které se velmi rychle vyprodají. Populární je zejména série Anthropoid. „Děláme to na platformu našeho nože Anthropoid, který je modernizovanou verzí SJS nože. Děláme to v kvalitě elmaxové oceli a nože v té limitované edici se liší červenými střenkami a laserováním na čepeli, kdy se snažíme jít ve stopách příběhu Anthropoidu," říká Šedivý k sérii, která čítá vždy jen 100 kusů.

Firma připravuje i další limitované edice, například k výročí vzniku Československého samostatného státu 28. října, nebo spolupracuje na projektech s charitativním rozměrem. „Aktuálně máme v prodeji jeden z našich menších zavíráků v rámci projektu na podporu boje proti rakovině, kde část výtěžku putuje přímo do fondu, který je k tomu založený," doplňuje Šedivý.

Kvalita materiálů a vlastní výroba

Společnost si zakládá na kvalitě používaných materiálů. „Pracujeme se dvěma druhy ocelí – se švédskou ocelí Sleipner a s elmaxem, což je prášková ocel asi jedna z nejvyšší kvality," říká Šedivý. Kromě kvalitních ocelí firma používá i speciální materiály na střenky nožů, jako je mikarta, což je epoxidová látka s vynikajícími vlastnostmi.

„Mikarta velmi dobře vysychá, nepraská a při práci v rukavicích nebo ve vlhkých podmínkách zůstává materiál pořád suchý, rychle vysychá a je velmi neklouzavý," vysvětluje Šedivý praktické výhody materiálu. U některých modelů firma používá i materiál G-10 nebo geren, což je plast smíchaný se sklem, který výrazně snižuje hmotnost nože.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se odborně pečuje o nože v náročných podmínkách bushcraftu?
2. Jaké nejčastější chyby dělají uživatelé při manipulaci s nožem?
3. Proč jsou některé limitované edice nožů ceněny sběrateli až na 100-150 tisíc korun?
4. Jak probíhá testování nových modelů nožů před uvedením na trh?
5. Co si myslí výrobce o stále přísnějších regulacích nošení nožů v některých zemích Evropy?

Přechod značky AXA pod Uniqa, růst digitálu, unikátní přístup k marketingu i byznysu a role influencerů v pojišťovnictví. Pavel Jechort, marketingový ředitel AXA Partners, v pořadu Brand Date na platformě FocusOn,cz podrobně vysvětlil, jak dnes funguje marketing, který musí být plně propojený s obchodem, výkonem a technologiemi.

Přechod značky AXA pod Uniqa proběhl před pěti lety. Ačkoli tehdy probíhala televizní a online kampaň, část zákazníků změnu vůbec nezaznamenala. "Pojištění není produkt, který si člověk denně hlídá. Proto je přirozené, že někteří klienti stále kontaktují nás, a my je musíme navigovat na Uniqa," vysvětluje Pavel Jechort.

Investice do masivnější komunikace podle něj nedávala smysl: "Nemělo to byznysový přínos. Převod kmenů probíhal automaticky a zákazníkům se smlouvy zachovaly. Silná ATL kampaň by byla spíše zbytečným nákladem."

Dnes AXA Partners zůstává jedinou značkou AXA v regionu střední a východní Evropy.

Fokus na cestovní pojištění

Po transformaci se AXA Partners zaměřila výhradně na dvě oblasti: cestovní pojištění a asistenční služby k vozidlům. "Neděláme životní pojištění ani pojištění majetku. Soustředíme se na travel segment, kde máme špičkové know-how," říká Jechort.

Velký důraz kladou na vlastní globální síť nemocnic a pomoc klientům po celém světě: "Ve většině civilizovaných zemí najdete AXA jako číslo jedna nebo dvě v cestovním pojištění. Máme vybudovanou infrastrukturu a zaměstnance, kteří řeší pouze tento typ asistence."

Do tří minut hotovo

AXA Partners distribuuje své produkty výhradně digitálně. "Nepoužíváme klasickou ATL komunikaci. Všechno běží online: naše stránky, srovnávače, nezávislí brokeři," popisuje Jechort.

Aplikace pro sjednání pojištění je navržena tak, aby sjednání trvalo 2-3 minuty. "Neptáme se na zbytečné údaje, nesbíráme rodná čísla. Klíčové je, aby klient neodešel kvůli komplikacím," dodává.

Distribuční model je založený na digitálním marketingu, SEO, Google kampaních a vlastní CRM aktivitě.

Celebrity raději ne

Pojišťovna staví spolupráci s influencery na pevných základech. "Neplatíme za popularitu. Každý influencer, kterého využijeme, musí prokázat, že skutečně prodává," vysvětluje Jechort.

Preferují cestovatelské influencery a vybírají si je pečlivě: "Celebrity nám nedávají smysl – jsou drahé a rizikové. Raději pracujeme s lidmi, jejichž životní styl je přirozeně spojený s cestováním."

Každý influencer dostává unikátní kód pro měření reálných výsledků. "Sledujeme přesně, kolik lidí přes jejich aktivity uzavře smlouvu," dodává Jechort.

Marketingový tým = obchodní jednotka

Marketing v AXA Partners je součástí e-commerce byznysu. "Markeťák u nás není jen někdo, kdo buduje značku. Každý vidí, jaká čísla přináší jeho kampaň a jaký má vliv na prodeje," vysvětluje Jechort.

Vývoj produktů je také v rukou marketingového týmu. "Produkťáci sledují nejen atraktivitu nabídky, ale i její profitabilitu. Každý produkt musí obstát v reálném byznysovém modelu," popisuje.

Egypt levnější než Chorvatsko 

Sezónní špička nastává kolem svátku Cyrila a Metoděje, kdy Češi hromadně vyrážejí na dovolenou. "V prvním týdnu v červenci nám prodeje explodují," popisuje Jechort. Cestovatelské preference se ale mění: "Chorvatsko už není tak dominantní. Lidé více létají do Egypta, Itálie, na exotiku. A to nejen Češi, ale i Poláci nebo Slováci," dodává.

Se změnou destinací se mění i typické škody, ze kterých je obzvláště v zimě patrné, že Češi bohatnou: "Místo zlomenin ze svahů dnes řešíme úpaly, střevní potíže a odpovědnostní škody."

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 

• Proč není SEO spásou pro velké cíle a kdy se vyplatí sázet na PPC.
• Jak vypadá příprava na sezónní špičku cestování v reálném čase.
• Jak fungují digitální karty ve wallet aplikacích a jak pomáhají CRM.
• Proč je dlouhodobá spolupráce s agenturami efektivnější než časté tendry.
• Jaké nové cestovní trendy mění škody a požadavky na pojištění.

Výuka cizích jazyků prochází v posledních letech zásadní transformací. Podle výzkumů až 40 % studentů, kteří absolvovali program Erasmus, vykazuje menší tendenci k nacionalistickým postojům, zatímco studie lingvistů z univerzity v Lipsku dokládá, že manažeři bez znalosti místního jazyka přicházejí o klíčové sociální aspekty komunikace. To vysvětluje v pořadu Jazykověda na webu FocusOn Miroslav Janík, odborný asistent na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a zároveň působící na univerzitě v Trevíru. 

Podle Janíka mohou mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English s výukou pomoci, klíčovým faktorem je ale podle něj to, co nás baví a v jaké jsme životní situaci. „Když někomu aplikace fungují, je to skvělé. Rozhodně to nemůže škodit. Pro zopakování slovíček a základních gramatických struktur jsou výborné. Mají i úžasnou výhodu v tom, že je máme pořád při ruce," říká Janík. Zároveň ale dodává, že zná i lidi, kteří takové aplikace nemají rádi.

Janík připomíná také teorii afektivního filtru od Stephena Krashena z 80. let, která říká, že vše, co se učíme v cizích jazycích, závisí na našich emocích. Proto i zdánlivě nudné drily mohou být efektivní, pokud jsou propojeny s pozitivními emocemi, jak to dokáží právě moderní aplikace.

Méně gramatiky, více komunikace

V akademické sféře panuje shoda, že by se výuka měla méně zaměřovat na gramatiku a více na praktickou komunikaci. Janík to považuje za "otázku za milion", ale nabízí zajímavý pohled na tuto problematiku.

„Pomohla by změna nastavení mysli v tom smyslu, že gramatika není cíl, ale prostředek. V odborné terminologii se tomu říká jazykový prostředek. Gramatika a slovíčka jsou prostředky k tomu, abychom mohli lépe mluvit," vysvětluje Janík. Pokud má student konkrétní komunikační cíl – například popsat, co dělal včera – pochopí, že k tomu potřebuje znát minulý čas.

Janík zdůrazňuje, že na konci výukového procesu by měl žák zažít úspěšně vyřešenou komunikační situaci: „Vždycky by na konci mělo dítě zažít: 'Teď jsem byl schopen koupit si něco nebo vysvětlit, jaký mám rozvrh.' Tedy nějakou komunikační situaci, která je úspěšně vyřešena, bez toho, aniž bychom třeba opravovali chyby."

Výuka reflektující reálný svět

V dnešní době je klíčové, aby výuka cizích jazyků odrážela reálné situace, ve kterých se studenti pohybují – jako je psaní zpráv na sociálních sítích nebo natáčení videí. Janík tvrdí, že mnoho učitelů už tento přístup aktivně uplatňuje.

„Když bych mohl udělat trochu reklamu na současné učitele, tak bych řekl, že mnozí to dělají. V médiích často slyšíme spíše negativní informace, ale já budu provokativní a řeknu, že spousta učitelů to dělá. Je spousta dobrých angličtinářů, němčinářů, francouzštinářů, ruštinářů a dostává se to do škol," říká Janík.

Problémem je podle něj tlak rodičů, kteří často požadují tradiční způsob výuky se zaměřením na slovíčka a gramatiku. „Učitelé, kteří by chtěli být progresivní, to mají složité, ale postupně se to do škol dostává. Vím o spoustě škol, které dělají fascinující projekty," dodává. Současnou generaci studentů považuje za mimořádně schopnou v oblastech, jako je tvorba videí a práce s technologiemi.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Miroslav Janík hodnotí konkrétní funkce aplikace Kubova English a její využití umělé inteligence?
2. Jaké konkrétní příklady z praxe uvádí host při diskuzi o integrované výuce?
3. Proč je podle Janíka čeština stejně obtížný jazyk jako jiné jazyky, přestože máme tendenci ji považovat za výjimečně těžkou?
4. Jaký je Janíkův osobní příběh s rakouským kolegou, který se rychle naučil česky?
5. Jak podle hosta přistupují k učení se českému jazyku různé národnosti (Francouzi, Němci versus Angličané a Američané)?

Finanční trhy dnes čelí bezprecedentnímu tlaku a investoři hledají nové způsoby, jak ochránit své peníze. V pořadu E-Money na platformě FocusOn jsme si s Kryštofem Míškem, hlavním ekonomem společnosti Argos Capital, povídali o dopadech celní politiky USA, o vývoji cen komodit a o tom, jak v nejisté době přemýšlet nad investicemi.

„Donald Trump svojí rétorikou trhy rozkolísává. Jednou to jde dolů, jednou nahoru, ale střednědobý trend je vytváření nejistoty a zhoršení ekonomického prostředí,“ vysvětluje Míšek. V důsledku této nejistoty firmy omezují investice a spotřebitelé i investoři se chovají opatrněji.

Fed pod tlakem prezidenta

Tlak na centrální banky, především na americký Fed, je v současnosti znatelný. Trumpova administrativa by si přála více uvolněnou měnovou politiku, ale Fed zatím zachovává nezávislost. Inflační tlaky spojené s vyššími cly centrální banku nutí být velmi obezřetnou.

„Centrální banka by neměla slepě následovat prezidentovy zájmy. Pokud cla zvyšují ceny pro spotřebitele, je to inflační tlak a Fed musí reagovat podle ekonomických fundamentů, ne podle politických přání,“ upozorňuje Míšek.

Komodity jako stabilní prvek v portfoliu

V prostředí zvýšené volatility roste zájem o stabilnější aktiva, především o drahé kovy. Zlato v letošním roce překonává historická maxima a podle Míška může jeho růst pokračovat, pokud bude ekonomická nejistota přetrvávat. Historické paralely, například s rokem 2008, ukazují, že v obdobích krizí rostly nejen tradiční komodity jako zlato a ropa, ale i méně očekávané – například potraviny.

Češi komoditám teprve přicházejí na chuť

Zatímco v USA nebo Austrálii jsou investice do komodit běžnou součástí portfolia, v Česku se tento trend teprve rozvíjí. Podle Míška zaostáváme kvůli menší historické zkušenosti i opatrnosti investorů. Moderní nástroje jako ETF však dnes umožňují investovat i s menšími částkami a komodity se tak stávají dostupnější širšímu okruhu lidí.

Jak v Česku investovat do komodit?

Čeští investoři mohou do komodit vstupovat několika způsoby – přímým nákupem fyzické komodity (například zlata), investicemi do akcií těžařských společností, využitím ETF fondů nebo prostřednictvím služeb asset managementu. Díky řízeným portfoliím lze získat vyšší diverzifikaci i přístup k širšímu spektru komodit, než by bylo možné při individuálním investování. Při rozhodování je vždy důležité sledovat aktuální ekonomické podmínky, úrokové sazby a vývoj cen komodit na světových trzích.

 Inflace skrytá za regály

Zdražování surovin se promítá i do každodenního života spotřebitelů. Růst cen kakaa například vedl ke zmenšení balení čokolád, aniž by se změnila jejich cena. Spotřebitelé tak často platí více za méně produktu – typický příklad tzv. skryté inflace.

Výhled do budoucna

Globální růstová očekávání se revidují směrem dolů. Mezinárodní měnový fond odhaduje růst americké ekonomiky na 1,8 % a české na zhruba 1,5 %. Vývoj však bude záviset na délce trvání obchodních konfliktů a geopolitických rizicích.

Aktivní správa je klíčem

„V době deglobalizace a nových bezpečnostních rizik bude nutné více geograficky diverzifikovat a přemýšlet o aktivní správě portfolia. Komodity by mohly tvořit 5–10 % investičního portfolia jako stabilizační prvek,“ shrnuje Míšek. Zdůrazňuje však, že klíčem k úspěchu je zachovat chladnou hlavu a investovat promyšleně, nikoli pod vlivem emocí.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:

1. Jak by Evropa mohla reagovat na americká cla – a proč by Trumpovi nejvíc vadilo zdanění technologických gigantů.
2. Co způsobí narušení dodavatelských řetězců v automobilovém a technologickém průmyslu.
3. Proč už nikdy nebude čokoláda jako dřív – a jak přesně komoditní šoky mění nákupní chování.
4. Jak „kauza střelného prachu“ odhalila slabiny evropské obrany a co to říká o naší soběstačnosti.
5. Jak by mělo vypadat investiční portfolio budoucnosti – podle principu „evropského dikobraza“.

Radan Zugar, primář Očního centra Praha, vysvětluje v pořadu Life Science na webu FocusOn, co je šedý zákal a jak dnes probíhá jeho operace. S rostoucím věkem populace přibývá pacientů, kteří se s tímto onemocněním setkávají – i proto patří operace šedého zákalu k nejčastějším chirurgickým zákrokům vůbec. Díky pokrokům v medicíně dnes zákrok probíhá ambulantně, rychle a šetrně. Podle primáře Zugara při správném výběru nitrooční čočky mohou pacienti po operaci získat nejen zpět zrak, ale i způsob vidění, který odpovídá jejich životnímu stylu.

Šedý zákal je onemocnění čočky, při kterém dochází ke ztrátě její průhlednosti. Primární příčinou je věk a stárnutí organismu, kdy se mění struktura čočky a postupně se zakaluje. Existují však i další faktory, které mohou vznik onemocnění urychlit.

„Příčinou mohou být také traumatické změny, tedy úrazy, některá celková onemocnění jako cukrovka nebo endokrinní onemocnění, případně autoimunitní onemocnění. S tím souvisí i léčba těchto chorob, protože některé léky mohou urychlovat snižování průhlednosti čočky, a tím způsobovat šedý zákal," vysvětluje primář Zugar.

Operace šedého zákalu – nejčastější chirurgický zákrok

Jedinou účinnou léčbou šedého zákalu je chirurgický zákrok. V současnosti probíhá valná většina operací v lokální anestezii, tedy pomocí znecitlivujících kapek do oka. Pacient tak nemusí být uspán. Na sále stráví pouhých 10-15 minut. 

„V současné době je operace šedého zákalu nejčastějším chirurgickým zákrokem na našem těle," zdůrazňuje primář Zugar. „Když si vzpomenu na své začátky, kdy se operovalo, tak se v podstatě otevírala polovina rohovky, aby se dala odstranit celá čočka vcelku. Dnes se operuje minimálním vstupem do oka v řádu 2 mm. Jsou samozřejmě nové inovativní technologie, které chrání oko v průběhu samotného zákroku, a samozřejmě nové nitrooční čočky, které poskytují pacientům naprosto luxusní vidění."

Role umělé nitrooční čočky v oku

Moderní nitrooční čočky jsou vyrobeny ze speciálního hydrofobního materiálu, který dokáže usměrnit světelné paprsky vstupující do oka na sítnici. Tím umožní vytvoření obrazu, který pacient potřebuje vidět.

Proces implantace nitrooční čočky je precizní mikrochirurgický výkon. „Dostaneme se do oka dvoumilimetrovým řezem. Otevřeme přední část naší vlastní lidské čočky, kde vytvoříme otvor. Pomocí ultrazvukové sondy dojde k rozdrcení původní čočky, která se následně odsaje. V oku zůstává pouze zbytek pouzdra, do kterého se tím samým otvorem implantuje složená nitrooční čočka. Ta se teprve uvnitř oka rozvine a zapadne do zbytku původního pouzdra," popisuje operaci primář Zugar.

Typy nitroočních čoček a jejich vlastnosti

Na trhu jsou dnes dostupné různé typy nitroočních čoček. Obecně je lze rozdělit do několika kategorií podle jejich funkcí a výhod, které pacientům přinášejí.

„Jsou to čočky, které umožňují vidění na jednu konkrétní vzdálenost. Dále to jsou čočky umožňující vidění na více vzdáleností, ať již délka a střed, případně čočky, které významným způsobem snižují závislost na brýlích na všechny vzdálenosti. V neposlední řadě to jsou čočky, které korigují astigmatismus, tzv. čočky torické," vysvětluje primář.

Torické čočky jsou speciálně navrženy pro korekci astigmatismu, který je vadou, jež se může v určité míře vyskytovat prakticky u každého člověka. Při astigmatismu je vidění v určité ose protažené, takže místo bodu člověk vidí protaženou linii. Tyto čočky dokážou obraz správně upravit.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Lze šedý zákal nějakým způsobem oddálit?
2. Jaké přesné hodnoty astigmatismu se vyskytují v populaci a kdy je nutné jej korigovat?
3. Co všechno mi nitroočních čoček dokážou pořešit?
4. Jak implantace nitrooční čočky probíhá?
5. Co když pacient není s vybranou čočkou spokojen?

Potravinářský průmysl prochází v poslední dekádě zásadní proměnou. Zatímco běžný spotřebitel nakupuje v obchodech s předpokladem, že potraviny jsou bezpečné a kvalitní, za touto samozřejmostí stojí propracovaný systém certifikací a kontrol. „Spotřebitelé jako takoví nemají úplně ponětí o tom, co všechno předchází tomu, že konzumují zdravotně nezávadnou potravinu, na kterou jsou zvyklí," říká Veronika Hyžíková, konzultantka a auditorka specializující se na potravinářský průmysl. Pořadem Audit provází Pavol Plevják ze společnosti DQS.

Potravinářské společnosti jsou stále častěji nuceny procházet složitými certifikačními procesy, které garantují bezpečnost a kvalitu jejich produktů. Důvody nejsou jen legislativní, ale především tržní – bez příslušné certifikace se dnes firma na mnohé trhy vůbec nedostane.

Certifikace jako konkurenční výhoda

Certifikace v potravinářství nejsou jen formalitou, ale nutností pro firmy, které chtějí uspět na trhu. Společnosti mohou volit mezi několika standardy – od základních ISO certifikací až po specializované potravinářské standardy jako IFS Food či BRC.

„Stoprocentně jim to zaručí konkurenceschopnost na trhu. Myslím si, že v dnešní době je ten trend opravdu vzrůstající a firmy jsou tlačeny k tomu, aby si certifikaci udělaly," vysvětluje Hyžíková. Zvláště patrné je to při snaze o expanzi na zahraniční trhy. „Když česká firma chce dodávat na nějaký zahraniční trh, ať už evropský, nebo do třetích zemí jako je Dubaj, tak bez certifikace je tam vůbec nepustí," dodává.

Zatímco pro dodávky do zemí EU se většinou vyžaduje IFS Food, pro logistiku IFS Logistics a některé méně náročné trhy jako zmíněná Dubaj se spokojí s ISO 22000.

Standardy a jejich implementace

Implementace certifikačních standardů je komplexní proces, který se dotýká celé organizace – od managementu až po výrobní linky. Vše začíná výběrem certifikační společnosti a následuje příprava dokumentace, nastavení procesů, proškolení zaměstnanců a zavedení kontrolních mechanismů.

„Připravit dokumentaci jako takovou může trvat dva až tři měsíce, ale to je jen začátek. Musíte také zaškolit personál a nastavit procesy. Je to práce napříč celou firmou," popisuje Hyžíková. Pro firmy, které nemají vlastního manažera kvality, je běžné využít služeb konzultačních společností.

Z technického hlediska musí firma provést analýzu nebezpečí, ze které vyplynou kritické kontrolní body. „Musíte lidi naučit, jak kontrolní a kritické body ovládat, jak je zapisovat, evidovat a verifikovat," vysvětluje expertka. Proces certifikace se týká také technologií a strojního vybavení: „Vše ve výrobě musí být pod kontrolou – od strojů až po sanitaci. Musíte mít prohlášení, že zařízení je vhodné pro výrobu potravin, vést záznamy o údržbě a provádět stěry, abyste si byli jistí, že nedochází ke křížové kontaminaci."

Dodavatelský řetězec pod kontrolou

Jeden z klíčových aspektů potravinářských certifikací je dohled nad dodavateli. Certifikovaná firma musí mít přehled o celém dodavatelském řetězci a vyžadovat podobné standardy i od svých dodavatelů.

„Dodavatelů se to týká hodně. Je to jedno velké téma. Musíte mít dodavatele pod kontrolou, vyžadujete od nich většinou také certifikaci, abyste věděli, že jsou způsobilí vám potraviny dodávat," říká Hyžíková. V případě, že dodavatel certifikaci nemá, je nutné ho pravidelně auditovat. „Manažer kvality si jezdí ty firmy auditovat, vypracuje checklist a fyzicky kontroluje, zda dodavatel splňuje potřebné standardy."

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké jsou konkrétní rozdíly mezi britskými standardy BRC a evropskými IFS?
2. Jaké specifické požadavky mají jednotlivé obchodní řetězce nad rámec mezinárodních certifikací?
3. Jak probíhá krizové řízení v případě nutnosti stažení závadného produktu z trhu?
4. Kolik stojí jednotlivé typy certifikací a jaká je jejich návratnost?
5. Jak se liší certifikační proces u malých rodinných firem oproti velkým nadnárodním společnostem?