- Podcasty
- Podhoubí
Poslechněte si podcast: Indické zemědělství dokáže pohnout globální stabilitou, říká indolog Krejčík
Země kontrastů s populací blížící se 1,5 miliardy lidí nedávno slavila úspěšnou misi na Měsíc, stejně tak se ale asi šestina jejích obyvatel potýká s podvýživou. Indický stát se přitom už od šedesátých let stará o dostatečný přísun kalorií pro každého občana. Jenomže kalorie z pšenice a rýže neznamenají plnohodnotný jídelníček a rozsáhlé monokultury snižují biodiverzitu v regionech severní Indie podobně jako u nás.
Podhoubí
Podhoubí je magazín o přírodě, životním prostředí a všech cestách k šetrnému životu. Přinášíme v něm rozhovory s odborníky, ochranáři, zemědělci i dalšími aktivními lidmi, jimž životní prostředí není lhostejné. Vysvětlujeme environmentální témata, která v současnosti výrazně pronikají do společenské diskuze.
Skenovat krajinu dronem, invazní druhy hubit robotem. Podivné vize ochrany přírody budoucnosti
Brněnský startup FlowerChecker začínal s aplikací na rozeznávání rostlin. Vyfotili jste rostlinu a poslali ji k identifikaci. Na druhém konci seděl živý botanik, který rostlinu druhově zařadil. Dřevní období se vyplatilo. Během něj vznikla důvěryhodná databáze rostlin, která se spojila se strojovým učením. O deset let později se společnost přejmenovala na Kindwise a pustila se do dalších projektů na pomezí přírodních věd, zemědělství a informačních technologií.
Pětina evropské krajiny pro přírodu. Bohatá biodiverzita je základem stability lidských aktivit
Evropským trialogem prošlo začátkem listopadu nařízení o obnově přírody, které má být nástrojem k řešení krize biologické rozmanitosti. Legislativa zjednodušeně říká, že nestačí přírodu chránit v místech, kde je nejsilnější, typicky v přírodních rezervacích, ale je třeba ji aktivně obnovovat. V případě české krajiny se myslí zemědělské plochy, lesní porosty i rybniční soustavy. Evropa se tak vydává směrem, který vytyčila strategie pro biodiverzitu 2030.
Jedy kolem nás a v nás. Potřebujeme revoluci myšlení o toxických látkách
Toxické látky jsou něco jako negativní externalitou moderní vědecko-technické společnosti. Na jednu stranu nám farmaceutický průmysl a agrochemie život prodlužují, na druhou jsme vystaveni nebezpečným látkám, které snižují plodnost nebo narušují zdravý vývoj člověka. Přestože jsou dříve hojně využívané látky, jako DDT nebo aldrin, zakázány Stockholmskou konvencí, stále jich desítky až stovky tisíc druhů kolují v životním prostředí a v tělech organismů.
Mořské dno jako příslib nízkouhlíkové budoucnosti? Za cenu ztráty podivuhodných ekosystémů
Někteří byznysmeni a těžařské firmy si myslí, že řešení změny klimatu leží na dně oceánů. Oceány sice pohlcují obrovské množství oxidu uhličitého z atmosféry, které ukládají do mořského sedimentu, v tomto případě jde ale o něco jiného. Na dně oceánů totiž leží zdánlivě ladem vzácnými kovy napěchovaná hornina v podobě tzv. konkrecí. Jejich vytěžením bychom údajně získali dostatek potřebného materiálu na energetickou transformaci. Je to dobrý nápad?
„Kazíte práci ostatních!“ Klimatické hnutí se pře o blokády dopravy a útoky na památky
Před rokem potřísnily dvě osoby ze skupiny Just Stop Oil v Londýnské národní galerii Slunečnice Vincenta van Gogha. Umělecké dílo pod ochranným sklem zůstalo neponičeno, ale symbolický akt plnil stránky deníků nejen v Evropě. Od té doby se rozjely útoky, protesty a blokády dalších skupin – zejména Letzte Generation v Německu, která postříkala oranžovou barvou Braniborskou bránu, blokovala běžecké závody, letiště, obchody s luxusním zbožím a další. Co na to zbytek klima hnutí?
Ocet hrál klíčovou roli ve vývoji společnosti. Lidé jsou chodící ocetnice, říká výrobce octů Smolík
V alchymistické dílně rodiny Smolíků vznikají octy, miso pasty a bůh ví co ještě, co se nepovedlo, pak se na to zapomnělo, načež to bylo objeveno jako hit sezóny. V jedné kameninové ocetnici na slunci i mrazu pomalu zrají přebytečné plody léta, v jiných kvasí rýžový ocet, jinde fermentuje pivní slad, nebo oxiduje jablečný ocet. Za domem líně bublá balsamico na bázi jablek. Balzámový o něco méně než italský originál, ale o to živější, protože se nemusí dlouze stařit.
Ekologičtí jsme, i když nadáváme na Gretu. Ekobytí od Timothy Morton nevrší další fakta
Ekologie může být otravná. Omezování, měření, opatření, ochrana a taky hodně strašidelných faktů. Tak třeba letošní červenec byl znovu nejteplejší v historii měření. Kolikátý už? Na Antarktidě chybí přírůstek ledu velikosti Argentiny a Kanada v podstatě ještě nepřestala hořet. Tohle všechno je velmi zneklidňující. Ale taky tu je jedno překvapivé zjištění. Nemusíme být ekologickými aktivisty. Ekologické bytí se totiž týká nás všech, už teď.
Milujte se a poťte se. Film Brutální vedro rozpouští lidské charaktery na animální podstatu
Nový český film Brutální vedro sleduje dospívajícího mladého muže, který se snaží dostat za kamarády na chalupu. Jenomže je brutální vedro, k Zemi letí úlomek Slunce, který všechno nesnesitelně ohřívá, a dojet na chalupu se nakonec ukáže jako poměrně nesnadný úkol. V Podhoubí si o filmu a o greenfilmingových proudech v audiovizuálním průmyslu povídám s Albertem Hospodářským a producentem Ondřejem Lukešem.
Jsme součástí potravinového řetězce. Pavel Drdel ve své restauraci zpracuje řepu od kořene po nať
Udržitelnost je zaklínadlo, které se čím dál víc propisuje do všech sfér byznysu a nejinak je tomu v tom restauračním. Často jde o vyprázdněný pojem, ale jsou místa, kde velkolepé proklamace nahrazují činy. Taková je i Sůl a řepa ve Strakonicích, kterou dělá Pavel Drdel se svým týmem. Co mají společného archeologické průzkumy se současným stravováním, které se zaměřuje na lokální produkty? I to se dozvíte v dnešním Podhoubí.