- Podcasty
- Slavná auditoria
Poslechněte si podcast: Hudba pro uši, hudba pro duši (Podzimní festival duchovní hudby Olomouc)
Od roku 1996 se píše historie Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci. Kdo stojí za jeho vznikem a jaký repertoár festival nabízí ?
Slavná auditoria
S Jiřím Vejvodou na Classic Praha po světových hudebních scénách, i o prestižních domácích a světových přehlídkách, festivalech i událostech.
Časy se mění, název zůstává. Hankovo divadlo ve Dvoře Králové nad Labem
Když se 16. září 1817 vydal šestadvacetiletý nezaměstnaný muž v dlouhém kabátě, bílém klobouku a modrých kalhotách do kostelní věže ve Dvoře Králové nad Labem, nemohl tušit, jak dlouhý příběh rozpoutá. Místo Žižkových šípů, které tam měly být uloženy, totiž Václav Hanka – protože o něm je řeč – údajně nalezl rukopis pocházející prý ze 13. či 14. století. Co měl dokazovat, bylo na úsvitu našeho národního obrození nasnadě. Že náš jazyk, naše literatura a tedy i náš původ jsou dost staré na to, abychom zaujali rovnocenné postavení s jinými evropskými národy. A dychtivým českým uším to postupně znělo jako rajská hudba. Výčet umělců, které Rukopis královédvorský – a jeho o rok mladší dvojče, Rukopis zelenohorský – inspirovaly, je přehlídkou pojmů své doby. Pod vlivem Rukopisů složil Smetana operu Libuše; Hankův nález oslovil Antonína Dvořáka či Zdeňka Fibicha, nemluvě o malířích jako Aleš, Mánes, Mařák či Myslbek nebo literátech jako Hálek či Zeyer. Od té doby se kolem nás, ale rovněž v nás samotných odehrálo mnoho změn. Ve světě jako takovém i v našem pohledu na něj. Včetně našich dějin a naší současnosti. Co ale vývoji zatvrzele odolává, je název budovy, ve které pravidelně zní i klasická hudba. Hankův dům.
Pocta nejslavnějšímu z modráčků. Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno
Leoš Janáček nemá jen – coby poctu doslova nadpozemskou – impaktní kráter na planetě Merkur, pojmenovaný na jeho počest. Po Janáčkovi je pojmenováno několik festivalů klasické hudby. A vždy to má zeměpisnou souvislost s jeho životem. V Ostravě, kde se Mistrova životní pouť roku 1928 uzavřela, existuje Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, do roku 2017 známý jako Janáčkův máj. Nedávno zastřešil i hudební přehlídku v Hukvaldech, kde se skladatel narodil a kam se vracel především poté, co zde zakoupil úhlednou vilku. Mluvě o jeho pobytech mimo domov, nelze zapomenout na Luhačovice. Leoš Janáček tam rád zajížděl a proto nepřekvapí, že se zde už řadu let koná hudební festival s jeho jménem ve štítě.
Hrát tak, aby včely neuletěly. Koncertní dům Laeiszhalle v Hamburku
Všem, kdo se tak či onak zajímají o kulturu obecně a o klasickou hudbu zvlášť, nejspíš utkvělo v paměti přelomové datum 11. ledna 2017. Právě v onen den, či spíše večer, byla totiž – po letité, a pořádně prodražené stavební odysee – slavnostně zpřístupněna proslulá budova Labské filharmonie. Od té doby se v ní uskutečnil bezpočet koncertů nejrůznějších těles zaměřených na nejrůznější žánry, což kromě jiného vedlo k poznání, které bychom měli mít na paměti i pro případ, že nové koncertní sály vzniknou doopravdy i u nás. Že totiž ani od slovutných mistrů akustického řemesla, které je vlastně do značné míry i uměním, neexistuje záruka, že v těchto sálech bude znít naprosto dokonale barokní i soudobá hudba či skladby pro menší i výrazně větší hudební tělesa. Akustický kompromis tohoto typu prostě neexistuje, takže vždy bude někdo nadšen, někdo jen spokojen a jiný bude brblat.
Peníze až na prvním místě. Manažer evropských oper Alexander Pereira
V různých oborech lidské činnosti se traduje – někdy s porozuměním a jindy s hořkostí – odvěké manažerské pravidlo. Spočívá v tom, že jakmile se jednou někdo etabluje jako špičkový manažer, bývá takzvaně nesestřelitelný. I když musí jednu instituci, kde stál u kormidla, z toho či onoho důvodu opustit, objeví se o jeho služby zájem v jiné, podobné firmě. Jednou z klíčových osobností minimálně prvních dekád 20. století je určitě vídeňský rodák s portugalsky znějícím příjmením. Alexander Pereira. Jeho cesta vzhůru operním světem sice načala nenápadně a zvolna. Nicméně na ní vystřídal klíčová operní působiště v Evropě.
Palác ve městě husitů (Velký sál Staré radnice v Táboře)
Město, jehož název odkazuje na biblickou horu v Izraeli, vybudované roku 1420 husity na ostrohu nad řekou Lužnicí. Tismenický potok ji propojuje s vodní nádrží, odkazující se svým pojmenováním Jordán rovněž k posvátné Knize knih. , Tábor je dnes ve svém centru překrásným městem klikatých uliček se zřetelným gotickým půdorysem. Ať už klesají směrem k řece anebo stoupají vzhůru, prýští do ústředního náměstí, zvaného – jak jinak než Žižkovo. A právě tam směřují naše kroky do rozhlehlé budovy Staré radnice. Její chloubou je totiž Velký sál, ve kterém tu a tam zní klasická hudba nejvyšší úrovně. Sice snad méně často než ve skvostném divadle, nesoucím jméno zdejšího rodáka Oskara Nedbala. Anebo ve společenském domě Střelnice. Jakkoli jsou tyto dva objekty důležité, nesnesou ovšem srovnání s tím, co je v celém městě Tábor historicky nejcennější. A tím je takzvaná síťová klenba, zastřešující právě zmíněný Velký sál Staré radnice. Pro jeho velkolepý vzhled docela trefně přezdívaný Palác.
Malá událost s velkou budoucností. Ctěnický hudební festival
Další pouť za hudbou nás zavede na severovýchodní okraj Prahy do zámeckého areálu ve Ctěnicích poblíž Vinoře. Právě tady se totiž, paradoxně za éry covidu, v létě 2021 narodil – a o rok později i navzdory nedaleké válce zdárně rozvinul – festival klasické hudby, který stojí za pozornost. Rozměrem jde sice o relativně malou hudební přehlídku pro několik stovek návštěvníků, ale zároveň díky oslnivému obsazení prvotřídních pěveckých či instrumentálních hvězd o událost s velkou budoucností. Jak je ale možné, že koncem července, kdy se Ctěnický hudební festival koná, na něm vystupují pěvecká „esa“ s široce mezinárodní prestiží, jako je – seřazeno abecedně – basbarytonista Peter Kellner, sopranistka Kateřina Kněžíková, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková či sopranistka Slávka Zámečníková? Ale také barytonista Jiří Rajniš či sopranistka Lucie Kaňková? Anebo instrumentalisté typu harfistky Kateřiny Englichové, kytaristy Lukáše Sommera, hobojisty Viléma Veverky? A řada dalších? Taková plejáda je přece u festivalu, který vznikl teprve roku 2021 a to nejlepší má proto teprve před sebou, velice neobvyklá.
Covid budiž pochválen. Koncertní sál manželů Tsaiových v Lincolnově centru
Za dvouletým období covidu od března 2020, vystřídaného od konce února nedalekou válkou, se po právu ohlížíme se směsicí nevole nad ztracenými příležitostmi, nedůvěry k nezbytnostem všech opatření a obavami, aby se tatáž – či jakási nová – pandemie brzy neopakovala. Tak jako vždy, jsou ovšem výjimky, které potvrzují pravidlo. V rámci tématu, kterému se cyklus Slavná auditoria na vlnách rádia Classic Praha dlouhodobě věnuje, je nejzářivějším příkladem tohoto jevu: Koncertní sál manželů Clary Wu a Joea Tsai - a vlastně celý Koncertní dům, nesoucí název jméno Davida Geffena. Sídlící v samém centru New Yorku, na Mahnattanu. Přesněji řečeno nákladná přestavba jeho interiéru za částku, ze které se nám tají dech. Činila totiž v přepočtu jedenáct miliard korun. A co víc – především ze soukromých zdrojů.
Lorenzův mentor, Amadeův obdivovatel (I. Casanova houslistou, vězněm, světoběžníkem)
Řekne-li se Wolfgang Amadeus Mozart a přijde řeč na jeho nejzdařilejší opery, bezděky se na rty hrne další jméno. Benátčan Lorenzo da Ponte. Mozartův spolupracovník, libretista, člen stejné zednářské lože; muž přebohatého životopisu, který ostatně pobyl na tomto světě mnohem delší dobu než geniální skladatel. Odtažitěji, ale svým způsobem alespoň do jisté míry je propojen s těmito dvěma ovšem také spisovatel, diplomat, intrikán, špion, světoběžník, ale překvapivě i houslista. Muž jménem Giacomo Casanova. Vždyť s da Pontem se poprvé setkal už v rodných Benátkách, kde se sám roku 1725 narodil. Poté ve Vídni a následně na zámku v Duchcově i v Praze na Bertramce či na jiných místech. A v určitém období nebyl Giacomo Casanova pouze libretistovým známým, ale velmi pravděpodobně rádcem, konzultantem. Kdo jiný měl tenkrát tolik zkušeností z nejrůznějších vztahů a poměrů se ženami než právě on? A kdo mohl lépe posloužit inspirací při práci na opeře Don Giovanni než tento charismatický svůdník?
Do pozice generálního ředitele newyorské Metropolitní opery byl Peter Gelb jmenován v roce 2006
Cyklus Slavná auditoria se bude věnovat čas od času i portrétům čelných postav ve vedení symfonických orchestrů i operních domů. Generálním ředitelům, špičkovým manažerům. Patří k nim i Newyorčan Peter Gelb. Do pozice generálního ředitele tamní Metropolitní opery byl jmenován v roce 2006 a má v ní setrvat do roku 2027.
Ni zisk, ni slávu, tužme se. Královéhradecká filharmonie v někdejší sokolovně
Ni zisk, ni slávu, tužme se. Tak, v úderně zkrácené podobě, znělo heslo zakladatelů hnutí českého Sokola, pánů Fügnera a Tyrše. Za datum, kdy u nás Sokol coby organizace zároveň sportovní i vlastenecká vznikl, je považován rok 1882. Jen čtyři roky po pražském začátku byla pobočka Sokola založena roku 1886 v Hradci Králové. Čím ale může být tato skutečnost zajímavá pro cyklus zaměřený na domácí i světové koncertní sály? Víc, než by se na první pohled zdálo. Zvláštní shodou náhod, která je tak souběžná, že by člověk byl málem nakloněn úvaze o tom, že náhody ve skutečnosti neexistují, byl totiž jen o pár měsíců později, tedy v roce 1887, v Hradci Králové rozepsán příběh zdejšího symfonického orchestru. S tím, co tehdy nikdo nemohl tušit. Že se tyto dva paralelní děje jednoho dne propojí pod jednou střechou.