- Podcasty
- Hudba podle kalendáře
Poslechněte si podcast: „Král vysokého C“ Luciano Pavarotti miloval špagety a fotbal
Další Hudba podle kalendáře bude patřit vzpomínce na jednoho z nejlepších tenoristů všech dob Luciana Pavarottiho. Zemřel v italské Modeně 6. září roku 2007. Je tomu letos tedy už neuvěřitelných 15 let. Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935 v Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Pěvecký talent zdědil po svém otci, který syna od dětství vedl ke zpěvu. Zároveň však malý Luciano hrál fotbal na pozici středního útočníka za tým Lepanta a toužil po profesionální fotbalové kariéře. Současně ovšem zpíval v místním farním pěveckém sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhráli mezinárodní soutěž, začal studovat zpěv u profesora Arrigoa Pola, a tak fotbalová kariéra šla stranou.
Hudba podle kalendáře
Události české a světové hudební historie. Významná hudební výročí toho kterého týdne na Classic Praha vybírá, připomíná a hudbou ilustruje Martina Klausová.
Hlavní oblastí činnosti dirigenta Václava Talicha byla symfonická hudba a opera
Osudy jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století Václava Talicha jsou spjaty zejména s orchestrem pražského Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. Výrazně se podílel na vytváření repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek České filharmonie a jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr.
Životní rolí tenoristy Ivo Žídka byl Jeník ze Smetanovy Prodané nevěsty
V další Hudbě podle kalendáře připomeneme dlouholetého člena a sólistu operního souboru Národního divadla v Praze Ivo Žídka. Zemřel před rovnými 20 lety, 20. května 2003. Ivo Žídek se narodil 4. června 1926 v Kravařích u Opavy a pocházel z učitelské rodiny, kde se provozovala amatérsky hudba. V roce 1945 maturoval na reálném gymnáziu v Ostravě a zpěv studoval soukromě u profesora Rudolfa Vaška. Původně byl baryton, ale pod citlivým pedagogickým vedením se jeho hlas rozvinul ve zvučný tenor s vynikající technikou.
Jedním z předních francouzských skladatelů své generace byl Gabriel Fauré
Francouzský hudební skladatel 20. století Gabriel Fauré se narodil se 12. května 1845 jako šesté, nejmladší dítě svých rodičů, v jihofrancouzské provincii Ariège, nedaleko Pyrenejí a španělských hranic. Jeho otec byl školním inspektorem a později ředitelem školy pro budoucí ředitele. Přesto, že se mezi jeho předky žádní hudebníci nenacházeli, Gabriel projevoval hudební nadání již od devíti let. V roce 1854 získal od zakladatele Louise Niedermeyera Školy klasické a duchovní hudby v Paříži stipendium a zůstal tu až do svých dvaceti let. Jeho učitelem klavíru tu byl mimo jiné Camille Saint-Saens. Mezi jeho nejznámější díla patří Pavane , Requiem , Sicilienne, Balada pro orchestr či Aprés un rêve.
Schumann mu předpověděl velkou budoucnost, on naoplátku jeho rodině pomáhal v době, kdy už byl Schumann psychicky nemocný. Johannes Brahms
Další Hudba podle kalendáře připomíná německého hudebního skladatele, klavíristu a dirigenta Johannese Brahmse. Ten se totiž narodil v Hamburku 7. května 1833, takže je to letos od jeho narození rovných 190 let. Johannes Brahms se narodil v chudé rodině, jeho otec se živil jako městský muzikant a jeho hlavními hudebními nástroji byly kontrabas a lesní roh. Když v roce 1830 získal měšťanské právo, oženil se se švadlenou Johannou Henrikou Christinou Nissen, která byla o 17 let starší než on a Johannes byl druhým ze jejich celkem tří dětí. Protože se v rodině provozování řemesla dědilo z otce na syna, bylo jasné, že i Johannes se bude věnovat hudbě, nota bene když se v případě malého Johannse ukázal i zjevný talent. Jeho nástrojem se stal klavír a už jako dítě začal vypomáhat rodinnému rozpočtu hraním spolu s otcem v různých lokálech a tančírnách. Ve čtrnácti letech už byl profesionálním klavíristou a z roku jeho první samostatné klavírní dílko vzniklo jen o dva roky později. Klíčové pro jeho další uměleckou dráhu bylo setkání s maďarským houslistou Eduardem Reményim. V roce 1853 spolu podnikli koncertní turné, na kterém ho v Hannoveru Reményi seznámil s proslulým houslistou, o dva roky starším Josephem Joachimem. Mezi oběma muzikanty se vyvinulo přátelství na celý život a Joachim byl mnohdy prvním, komu Brahms posílal k posouzení své kompozice, a věnoval mu také svůj houslový koncert.
Slavný syn neméně slavného otce. Houslový virtuóz Igor Oistrach
Syn proslulého houslisty Davida Oistracha šel ve šlépějích svého otce. Koncertoval, dirigoval, nahrával. Zemřel po dlouhé nemoci v 90 letech 14. srpna 2021. Dne 27. dubna 1931 si připomínáme nedožité 92. narozeniny proslulého houslisty, ale i dirigenta a pedagoga Igora Oistracha, který se narodil v ukrajinské Oděse. Byl synem Tamary Rotarevové a proslulého houslisty Davida Oistracha. Igor Oistrach začal hrát na housle v šesti letech, a to u Valeria Merenbloom, a pochopitelně jej vedl i jeho otec. O dva roky později přidal k houslím i klavír. V roce 1943 se 12letý Oistrach zapsal na Ústřední hudební školu v Moskvě, kde studoval u Pyotra Stolyarského, který učil jak jeho otce, tak dalšího houslového virtuóza Nathana Milsteina a později studoval housle na moskevské konzervatoři i u svého otce.
Vlasti a múzám. 21. dubna 1783 bylo otevřeno Stavovské divadlo
Je spjato se jménem vídeňského génia Wolfganga Amadea Mozarta, který zde osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu a následně věnoval Praze Dona Giovanniho. V současnosti je Stavovské divadlo jediným dosud existujícím divadlem, kde Mozart působil. Stavovské divadlo dal postavit osvícenský aristokrat František Antonín hrabě Nostic Rieneck, který chtěl Praze dopřát důstojný divadelní stánek, demonstrující kulturní úroveň národa. Nad budovou je nápis Patriae et Musis - Vlasti a múzám. Toto heslo dokládá zakladatelův záměr a po připojení k Národnímu divadlu se stalo přirozeným pandánem motta Národního divadla Národ sobě. Stavba divadla trvala necelé dva roky a divadlo bylo otevřeno 21. dubna 1783 premiérou Lessingovy občanské tragédie Emilia Galotti. Původní název zněl Hraběcí Nosticovo divadlo.
Srozumitelné, přesné a elegantní gesto, dokonalá znalost partitury, smysl pro detail. Takový byl Karel Ančerl
Českou filharmonii pozvedl na špičkovou úroveň a přivedl ji na světová pódia. Další Hudba podle kalendáře bude věnována jednomu z nejvýznamnějších českých dirigentů, Karlu Ančerlovi. Ten se narodil 11. dubna 1908 v Tučapech, v židovské rodině vyrábějící lihoviny. On sám se však rodinné tradici nevěnoval; vystudoval skladbu u Jaroslava Křičky a dirigování u Pavla Dědečka; studoval také hru na bicí nástroje. Význam pro jeho uměleckou kariéru mělo i studium mikroikntervalové hudby u Aloise Háby a pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha.
V roce 2023 si připomínáme Rachmaninovovo dvojité výročí. Výrazný představitel pozdního romantismu se narodil 1. dubna 1873 a zemřel 28. března 1943.
Sergej Rachmaninov se narodil v ruské aristokratické rodině. Jeho otec Vasil Rachmaninov, vojenský důstojník, získal sňatkem s dcerou bohatého generála, Lubov Butakovou, věnem pět venkovských statků. Odešel tedy z armády a rozhodl se vést život bohatého statkáře. Za poměrně krátkou dobu však svým nezřízeným životním stylem, karbanictvím a sukničkářstvím připravil rodinu prakticky o celý majetek A tak když bylo malému Sergejovi devět let, rodina přišla už de facto o všechno a musela se přestěhovat do bytu v hlavním městě Petrohradě. Není asi s podivem, že se manželství Sergejových rodičů rozpadlo, ovšem z politických a náboženských důvodů rozvod nepřicházel v úvahu. Otec ovšem od rodiny odešel, přenechal manželce byt a matka tak zůstala se šesti dětmi sama.
Výtečně hrál na klavír, na housle, lesní roh i klarinet. Od dětství miloval divadlo. Dirigent Zdeněk Košler
Zdeněk Košler pocházel z muzikantské rodiny. Jeho otec byl violistou, členem orchestru Národního divadla, mladší bratr Miroslav je výraznou osobností české sbormistrovské reprezentace. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval Zdeněk Košler na Akademii múzických umění. V roce 1948 nastoupil do pražského Národního divadla jako korepetitor, poté získal angažmá v Olomouci. V roce 1959 zvítězil Zdeněk Košler na dirigentské soutěži v Besanconu (repertoárem zaměřeným na francouzskou hudbu), v roce 1963 následovalo ještě slavnější vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku a jedním z ocenění byla roční spolupráce s Leonardem Bernsteinem.
Rus s francouzským a litevským původem, přední skladatel hudebního romantismu a člen Ruské pětky. César Antonovič Kjuj
Povoláním armádní důstojník se zapsal do dějin hudby i jako hudební kritik. Zemřel 13. března 1918, tedy před 105 lety. César Antonovič Kjuj se narodil se 18. ledna 1835 ve Vilniusu v římsko-katolické rodině, jako nejmladší z pěti dětí. Jeho otec Antoine Cui byl francouzského původu a do Ruska se dostal jako člen Napoleonovy armády v roce 1812. Po porážce Napoleona se ve Vilniusu usadil a oženil se tu s Julií Gucewiczovou. V roce 1850 byl César Kjui jako 15 letý poslán do Petrohradu, aby se připravil na studia na stavební škole. O 5 let později absolvoval studia na Akademii a v roce 1857 započal svou úspěšnou vojenskou kariéru jako instruktor. Mezi jeho studenty patřilo i několik členů carské rodiny, mimo jiné i pozdější car Mikuláš II. V roce 1880 získal Kjuj titul profesora, v roce 1906 hodnost generála a přednášel hned na třech vojenských akademiích v Petrohradě. Nad vojenskou kariérou však zvítězila touha po komponování.