- Podcasty
- Hudba podle kalendáře
Poslechněte si podcast: Výtečně hrál na klavír, na housle, lesní roh i klarinet. Od dětství miloval divadlo. Dirigent Zdeněk Košler
Zdeněk Košler pocházel z muzikantské rodiny. Jeho otec byl violistou, členem orchestru Národního divadla, mladší bratr Miroslav je výraznou osobností české sbormistrovské reprezentace. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval Zdeněk Košler na Akademii múzických umění. V roce 1948 nastoupil do pražského Národního divadla jako korepetitor, poté získal angažmá v Olomouci. V roce 1959 zvítězil Zdeněk Košler na dirigentské soutěži v Besanconu (repertoárem zaměřeným na francouzskou hudbu), v roce 1963 následovalo ještě slavnější vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku a jedním z ocenění byla roční spolupráce s Leonardem Bernsteinem.
Hudba podle kalendáře
Události české a světové hudební historie. Významná hudební výročí toho kterého týdne na Classic Praha vybírá, připomíná a hudbou ilustruje Martina Klausová.
Rus s francouzským a litevským původem, přední skladatel hudebního romantismu a člen Ruské pětky. César Antonovič Kjuj
Povoláním armádní důstojník se zapsal do dějin hudby i jako hudební kritik. Zemřel 13. března 1918, tedy před 105 lety. César Antonovič Kjuj se narodil se 18. ledna 1835 ve Vilniusu v římsko-katolické rodině, jako nejmladší z pěti dětí. Jeho otec Antoine Cui byl francouzského původu a do Ruska se dostal jako člen Napoleonovy armády v roce 1812. Po porážce Napoleona se ve Vilniusu usadil a oženil se tu s Julií Gucewiczovou. V roce 1850 byl César Kjui jako 15 letý poslán do Petrohradu, aby se připravil na studia na stavební škole. O 5 let později absolvoval studia na Akademii a v roce 1857 započal svou úspěšnou vojenskou kariéru jako instruktor. Mezi jeho studenty patřilo i několik členů carské rodiny, mimo jiné i pozdější car Mikuláš II. V roce 1880 získal Kjuj titul profesora, v roce 1906 hodnost generála a přednášel hned na třech vojenských akademiích v Petrohradě. Nad vojenskou kariérou však zvítězila touha po komponování.
Houslový virtuóz, vegetarián a vyznavač jógy Yehudi Menuhin
Jeden z největších houslistů 20. století Yehudi Menuhin se narodil 22. dubna 1916 v New Yorku v rodině bělorusko-ukrajinských Židů, kteří přišli do USA z Palestiny. Oba rodiče milovali hudbu, otec Mosche hrál na housle a matka Maruscha byla obstojná klavíristka. Na housle začal Menuhin hrát ve věku čtyř let pod vedením Sigmunda Ankera. Publiku se malý Yehudi představil v pouhých 6 letech, a to na koncertu Pacific Musical Society. V roce 1921, tedy v 5 letech začal studovat hru na housle u Louise Persingera, ve studiu pokračoval krátce u belgického houslisty Eugèna Ysaÿe a později u rumunského skladatele a houslisty George Enesca. Umělec, který ovlivnil celé generace houslistů a svou hrou lidi spojoval, zemřel 12. března 1999 v Berlíně.
Jeden z nejvýznamnějších skladatelů 20. století Sergej Sergejevič Prokofjev zemřel 5. března 1953. Je tomu tedy letos rovných 70 let.
Sergej Sergejevič Prokofjev se narodil 23. dubna 1891 a pocházel ze zapadlé vesnici na jihu tehdejší Ruské říše. Jeho otec Sergej Alexejevič, rodák z Moskvy, byl inženýrem agronomie, umělecky vzdělaná matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Šeremetěvů. Byla velmi dobrou pianistkou, a byla to právě ona, která začala svého malého syna záhy učit hře na klavír. Svou první skladbičku složil Prokofjev už jako pětiletý; jednalo se o klavírní Indický kvapík a do notového záznamu jej tehdy převedla jeho matka. Když bylo Sergejovi sedm, naučil se hrát šachy, které stejně jako hudba zůstaly jeho vášní až do konce života. V roce 1904, kdy už měl za sebou tři hotové opery a jednu operu rozepsanou, se Prokofjev dostal na Petrohradskou konzervatoř, kde studoval kompozici a též hru na klavír a dirigování. O čtyři roky později už měl na svém kontě řadu opravdu originálních klavírních skladeb. V roce 1910 ovšem Prokofjevovi zemřel otec a skladatel tak ztratil finanční podporu. V té době už měl ovšem pozici uznávaného skladatele a zhruba v této době zkomponoval i své dva první klavírní koncerty.
Převážně v zahraničí působil Vojtěch Matyáš Jírovec, v cizině známý jako Adalbert Gyrowetz
Od úmrtí rakouského skladatele českého původu Vojtěcha Jírovce si letos připomínáme rovných 170 let. Vojtěch Matyáš Jírovec, působící v zahraničí pod jménem Adalbert Gyrowetz, se narodil 20. února 1763 v Českých Budějovicích, kde byl jeho otec ředitelem kůru českobudějovické katedrály. Hudební základy získal jednak od svého otce a jednak od varhaníka a skladatele Štefanovského. Studoval na piaristickém gymnáziu a zároveň komponoval své první skladby, převážně chrámovou hudbu a serenády. Poté studoval v Praze filosofii a práva, ale pro nedostatek prostředků se vrátil domů a stal se sekretářem hraběte Františka z Fünfkirchen. Zároveň hrál i v jeho zámecké kapele a pro ni i komponoval. Velký úspěch měly v té době zejména jeho symfonie.
Velikán světové hudby, který vyvolával pocit obdivu i odporu zároveň. Richard Wagner
Letošní rok přináší dvě velká wagnerovská výročí - 210 let od narození a 140 let od úmrtí. Richard Wagner se narodil 22. května 1813, a to v Lipsku otci Karlu Friedrichovi a matce Johanně Rosine Wagner, rozené Päetz. Záhy přišel o otce a o jeho výchovu se tak staral nový manžel jeho matky Ludwig Geyer. Ve svém mládí navštěvoval Wagner školu v Drážďanech a v Lipsku a když ve svých 16 letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio, bylo mu od té chvíle jasné, že chce být muzikantem. K jeho prvním pokusům patřila opera jménem Svatba a v roce 1833 bylo veřejně provedeno jeho první dílo - Symfonie C dur. Na základě jejího ohlasu získal Wagner místo sbormistra ve Würzburgu a zároveň se pustil do kompozice další opery jménem Víly. Ve Würzburgu se ovšem Wagner nezdržel dlouho. Získal místo hudebního ředitele v Magdeburgu, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Wilhelminou Planer.
K nejzářivějším zjevům světové operní scény 20. století patřila sopranistka Jarmila Novotná
Během své kariéry zpívala po celém světě, především ve Vídni, Berlíně, Salcburku či Miláně. Domovskou scénou se jí stala Metropolitní Opera v New Yorku, kde účinkovala plných šestnáct sezon. Význačná česká sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a svou kariéru zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala ovšem i v kabaretech, hrála a zpívala v operetách a účinkovala v českých i zahraničních filmech. Je označována za nejslavnější žačku Emy Destinnové, i když ji slavná operní diva vyučovala jen pár měsíců.
Jediné dítě chemika Émila Poulenca a od roku 1895 hlavy farmaceutického impéria Rhône-Poulenc - Francis Poulenc - se našlo v komponování
Francis Poulenc se narodil 7. ledna 1899 v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, která sama byla talentovanou klavíristkou a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. V letech 1918 -1921 si Poulenc odsloužil tři roky v armádě a během války mu zemřeli oba rodiče, zůstal tedy v jinošském věku úplně sám. Po návratu z válečných kolbišť se Poulenc (za přispění Ricarda Viñèse) seznámil s Manuelem de Fallou, Ericem Satiem, Dariem Milhaudem, Pablem Picassem a dalšími umělci, kteří tehdy v Paříži působili. Kromě hudby se jeho velkou láskou stala i poezie a zájem o literaturu jej přivedl k Louisi Aragonovi, André Gidemu, k poezii Paula Valéryho a Paula Eluarda; a posledně jmenovaný se mu pak stal hlavním zdrojem inspirací pro písňovou tvorbu. V té době také Poulenc rád navštěvoval taneční kavárny, kde hrála naprosto jiná hudba, než k jaké byl dosud vychováván.
27. ledna 1756 v Salzburku spatřil světlo světa jeden z největších hudebních géniů všech dob Wolfgang Amadeus Mozart
Z jeho rodného domu v Obilné uličce a z domu na Makartově náměstí, kde žila rodina v pozdějších letech, se stala vyhledávaná muzea, která připomínají Mozartovo neobvyklé dětství a rané mládí. Wolfgang Amadeus se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí, z nichž rané přežili pouze dvě malý Wolfgang a jeho starší sestra Marie Anna, které doma přezdívali Nannerl. I on dostal brzy svou rodinnou přezdívku - Wolferl, tedy vlček. Už od prvních dnů svého života byl příští slavný skladatel obklopen hudbou. Jeho otec Leopold byl poměrně známým skladatelem, a tak Nannerl i Wolferl začali záhy muzicírovat. Nanerl byla velmi zručnou klavíristkou a malý Wolfi usedl po vzoru své o čtyři a půl roku starší sestry ke klavíru ve svých třech letech. Otec byl jejich talentem a výkony nadšen, a tak s nimi brzy vyrazil z rodného Salcburku do světa na koncertní šňůru.
Německý hudební skladatel Gustav Albert Lortzing se na jevišti se pohyboval od svých dětských let
Lortzing je považován za hlavního reprezentanta německého operního žánru singspiel, podobného francouzské Opéra comique. Jeho hlavními operními díly jsou dodnes uváděné opery Car a tesař a Pytlák. Gustav Albert Lortzing se narodil 23. října 1801 v Berlíně Johannu Gottliebu Lortzingovi a jeho ženě Charlotte Sophii. Rodiče měli původně svůj obchod s kůží, který ovšem záhy opustili a začali putovat po Německu jako kočovní herci. Po založení berlínské divadelní společnost Urania přeměnili svou původně amatérskou zálibu za trvalé zaměstnání. A tak asi není divu, že i mladý Lortzing se brzy objevil na prknech, která znamenají svět, a to už ve svých 12 letech, a to aby během přestávky bavil obecenstvo komickými básněmi. Od roku 1817 byla Lortzingova rodina součástí souboru Josefa Derossiho z Porýní a vystupovali na jevištích v Bonnu, Düsseldorfu, Barmenu a Cáchách. V té době už Albert Lortzing hrál role mladého milence, venkovského mládence a bonvivána a brzy se stal oblíbencem obecenstva. Občas dokonce zpíval menší tenorové a barytonové role.
Stylovým předchůdcem Josepha Haydna byl italský skladatel Giovanni Battista Sammartini
Giovanni Battista Sammartini se narodil v Miláně v roce 1700 nebo 1701 jako sedmé z osmi dětí francouzského emigranta a hobojisty Alexise Saint-Martina a Girolamy de Federici. Základní hudební vzdělání budoucímu skladateli poskytl otec. Sammartiniho prvními skladbami bylo několik vokálních děl, která složil roku 1725; ta se ovšem do dnešní doby nedochovala. Roku 1728 získal Sammartini místo kapelníka kongregace a v následujících letech se velice brzy proslavil jako chrámový skladatel. Ve 30. letech 18. století se stal známým i mimo hranice Itálie a postupně činný v několika kostelech a skládal hudbu, která byla hrána při státních příležitostech a ve šlechtických domech. Ačkoliv se nikdy nevzdálil daleko od Milána, přišel do styku s mnoha významnými skladateli své doby včetně Bacha, Mozarta, Boccheriniho či Glucka, který byl dokonce i jeho žákem. Sammartini zemřel nečekaně v roce 1775. Ačkoliv ve své době byl vysoce ceněn, po jeho smrti jeho hudba upadla velmi rychle v zapomnění.