- Podcasty
- Hudba podle kalendáře
Poslechněte si podcast: Rodák z Nové Říše na Moravě Pavel Vranický se proslavil především v zahraničí
Další hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele Pavla Vranického, který se stejně jako jeho mladší bratr Antonín – a podobně jako řada českých muzikantů té doby - uplatnil především mimo české země. Zemřel 26. září 1808 ve Vídni, takže je tomu letos rovných 215 let. Pavel Vranický se narodil 30. prosince 1756 v Nové Říši na Moravě a poté, co získal základy hudebního vzdělání v místním premonstrátském klášteře, odešel ve čtrnácti letech studovat do Jihlavy, pak do Olomouce, a nakonec do Vídně, kde se chtěl věnovat teologii. Tady se setkal se švédským hudebním skladatelem Johanem Martinem Krausem, který objevil jeho neobyčejný hudební talent a ovlivnil jej natolik, že zanechal teologických studií a věnoval se zcela profesionálně hudbě.
Hudba podle kalendáře
Události české a světové hudební historie. Významná hudební výročí toho kterého týdne na Classic Praha vybírá, připomíná a hudbou ilustruje Martina Klausová.
Symbol finské hudby Jean Sibelius
Další hudba podle kalendáře připomene finského hudebního skladatele Jeana Sibelia, který zemřel 20. září 1957. Narodil se 8. prosince 1865 jako vesnického lékaře a pokřtěn byl jako Johan Julius Christian. Teprve později přijal francouzsky znějící jméno Jean. Žádné z těchto jmen není finské a jeho rodina ve skutečnosti hovořila švédsky; plynně finsky se Sibelius naučil mluvit až v dospělosti. Vychováván byl svou matkou a babičkou, protože otec zemřel, když byly Jeanovi pouhé dva roky. V devíti letech se naučil hrát na klavír, o pět let později se pustil i do studia hry na housle. O svou první kompozici se pokusil v deseti letech skladbičkou s názvem Vodní kapky. Komponoval rovněž tria, která interpretoval se svou sestrou klavíristkou a bratrem, violoncellistou.
Žena, která stála ve stínu svého slavnějšího manžela. Clara Schumann
Další hudba podle kalendáře je věnována německé klavíristce, hudební skladatelce a pedagožce Claře Schumann, ženě, která stále zůstává ve stínu svého manžela – Roberta Schumanna, a to přesto, že ve své době byla skvělou klavírní virtuózkou a i její vlastní skladatelský odkaz stojí za stálé připomínání. Clara Josephine Wieck se narodila 13. září 1819 v Lipsku do rodiny klavírního pedagoga a hudebního kritika Friedricha Wiecka a jeho ženy Marianne Wieck roz. Tromlitz, znémé pěvkyně, která zpívala sóla na pravidelných koncertech v lipském koncertním sále Gewandhaus. Manželství Clařiných rodičů nebylo nijak šťastné, zejména kvůli otcově panovačné povaze. Po milostné aféře mezi Klářinou matkou a otcovým přítelem Adolphem Bargielem se pak manželé Wieckovi rozvedli, Marianne se za Bargiela provdala a Clara zůstala s otcem.
Další hudba podle kalendáře připomene rakouského hudebního skladatele a nakladatele Antona Diabelliho, který se narodil 6. září 1781 v Mattsee u Salcburku
Klavírní skladby pro dvě a čtyři ruce Antona Diabelliho dodnes představují pedagogicky hodnotný studijní materiál pro hudební výuku. Jeho otec Mikoláš, narozený v Aurolzmünsteru, je v Diabelliho křestním listě uváděn jako „místní hudebník“, matka Regina, rozená Moserová, pocházela z hudební rodiny v Uttendorfu. Asi tedy neudiví, že malý Anton podědil hudební nadání, které jako první začal rozvíjet jeho otec, který mu dával lekce ve zpěvu, hře na klavír a varhany. V sedmi letech byl přijat do kláštera Michaelbeuern, kde získal základní hudební vzdělání, které později rozšiřoval na benediktýnském gymnáziu v Salcburku. V roce 1796 nastoupil na Wilhelmovo gymnasium v Mnichově, latinské škole, protože se podle přání rodičů měl stát knězem. Aby mohl dokončit svá teologická studia, nastoupil v roce 1800do cisterciáckého kláštera Rairenhaslach. Přesto ovšem pokračoval v komponování a přátelil se s Michaelem Haydnem, který Dibelliho nadání rozpoznal a v komponování jej podporoval.
Další hudba podle kalendáře připomene rakouského hudebního skladatele a varhaníka Antona Brucknera
Anton Bruckner se narodil 4. září 1824 v obci Ansfelden, která je dnes předměstím Lince. Jeho dědeček byl roku 1776 jmenován učitelem v Ansfeldenu a tuto funkci zdědil v roce 1823 i Brucknerův otec Anton Bruckner starší. Učitelské povolání bylo sice špatně placené, ale na zemědělském venkově vysoce respektované. Samozřejmou součástí školního života byla i hudba, a tak malý Anton začal hrát na varhany už jako dítě, a jeho prvním učitelem byl jeho otec. Malý Anton byl velmi nadaný a brzy sám začal svému otci pomáhat při výuce spolužáků. V roce 1833 poslal otec Antona do školy v Hörschingu. Ještě před skončením školní docházky, byl už Bruckner znamenitým varhaníkem a kolem roku 1835 také zkomponoval svou první známou skladbu Pange lingua, jednu ze skladeb, které na sklonku svého života revidoval. Protože v té době Brucknerův otec vážně onemocněl, vrátil se Anton do Ansfeldenu, aby mu pomáhal. Po otcově smrti v roce 1837, byl třináctiletý Anton poslán do augustiniánského kláštera v Sankt Florianu, kde sloužil jako sborista. Výuka sboristů zahrnovala také hru na housle a na varhany, a mladý Anton zde často hrával při bohoslužbách. Později dostaly tyto varhany označení Brucknerovy varhany.
Rovných 105 let si letos připomínáme od narození amerického skladatele Leonarda Bernsteina
Další hudba podle kalendáře připomene amerického dirigenta, hudebního skladatele, pedagoga, hudebního popularizátora a televizní hvězdu Leonarda Bernsteina, charismatického muže, od jehož narození 28. srpna 1918 si letos připomínáme rovných už 105 let. Leonard Bernstein se narodil jako Louis Bernstein v roce 1918 v Lawrence ve státě Massachusetts na severovýchodě Spojených států do ukrajinsko-židovské rodiny původem z města Rovno. Už jako malý chlapec se začal učit kře na klavír, později studoval hudební obory na Havardově univerzitě a hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii. V roce 1940 se stal asistentem dirigenta Sergeje Kusevického. 14. listopadu 1943 zaskočil za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září toho roku jako asistent, a tento záskok odstartoval jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru, v roce 1951 se po Kusevického smrti stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu.
Další Hudba podle kalendáře připomene českého skladatele Jana Křtitele Vaňhala
Jan Křtitel Vaňhal se narodil 12. května 1739 v Nechanicích v rodině koláře Jana Vaňhala a hudební nadání projevoval už od útlého dětství. První hudební vzdělání mu poskytl vesnický učitel a varhaník Kozák v Maršově a poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu. V 18 letech nastoupil Vaňhal jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později se stal varhaníkem a ředitelem kůru v Hněčevsi. V roce 1760 se o něm a jeho hudebnických schopnostech doslechla majitelka panství Nechanice hraběnka Schafgotschová a pozvala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby – například Kompozici jej učil Carl Ditters von Dittersdos. Vaňhal se pak během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně, získal si oblibu ve šlechtických kruzích a dokonce se mu podařilo vykoupit se z poddanství.
Před rovnými 95 lety zemřel významný český skladatel Leoš Janáček
Světově proslulý a osobitý a originální skladatel Leoš Janáček [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/za-leosem-janackem-do-brna/] se narodil 3. července 1854 v Hukvaldech na severovýchodní Moravě jako devátý ze třinácti sourozenců. V jedenácti letech jej otec poslal studovat hudbu do brněnské klášterní fundace. V Brně absolvoval také reálku a učitelský ústav a poté odešel do Prahy na varhanickou školu. Po návratu do Brna se zapojil do místního společenského a kulturního života. Učil na místním učitelském ústavu, byl varhaníkem na kůru starobrněnského klášterního kostela, působil jako sbormistr a dirigent. K Janáčkovým nejznámějším dílům [https://www.classicpraha.cz/poznejte-klasiku/svet-klasiky/muzou-starnouciho-skladatele-byla-mladicka-cernovlaska-z-pisku/] patří opery Její pastorkyňa, Příhody lišky Bastroušky [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/liska-bystrouska-z-hukvaldske-obory/], Káťa Kabanová, Věc Makropulos a Z mrtvého domu a podle statistiky portálu Operabase se Janáček řadí mezi 20 nejhranějších operních skladatelů vůbec. Světově proslulé jsou i jeho orchestrální skladby, především Sinfonietta, Glagolská mše nebo orchestrální rapsodie Taras Bulba.
Ministr financí a zároveň úspěšný skladatel. Benedetto Marcello
V dalším pořadu se zaměříme italského skladatele Benedetta Marcella. Tento hudební skladatel, ale též právník a politik se narodil podobně jako jeho slavnější krajan Antonio Vivaldi v Benátkách, a to o osm let později než Vivaldi, konkrétně 31. července roku 1686 (i když některé prameny uvádějí, že se tak stalo až v srpnu). Benedetto Marcello pocházel ze šlechtické rodiny, a proto je v dobových dokumentech často nazýván Patrizio Veneto. Jeho otec si přál, aby se stal právníkem, a tak Benedetto studoval práva, ale souběžně s tím i hudbu, a to u Antonia Littoho a Francesca Gaspariniho. Celý život pak svůj čas dělil mezi práva, politiku a hudbu.
Ryšavý kněz pobýval i v Čechách. Své skladby dedikoval například hraběti Václavovi z Morzinu
Další Hudba podle kalendáře připomene italského hudebního skladatele období baroka, houslového virtuóza a kněze Antonia Vivaldiho. Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách a okamžitě po narození byl porodní bábou i pokřtěn. Důvodem bylo bezprostřední ohrožení života, ale dnes už není zřejmé, zda to bylo s ohledem na špatný zdravotní stav novorozence, nebo kvůli zemětřesení, které ten den Benátky postihlo. Zemřel 28. července 1741 ve Vídni. Jeho nejznámějším dílem je – jak známo - soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, který patří k nejznámějším a nejhranějším skladbám té doby. Hudba Antonia Vivaldiho byla už za jeho života nesmírně populární i v Čechách. Mezi lety 1726-1736 přivedl do Prahy benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu. Jednalo se o operu Argippo, která byla v Praze uvedena na podzim 1730, a o pasticcio, což je forma opery, v níž autor kombinuje nové árie s některými svými staršími skladbami či skladbami jiných skladatelů, s názvem Alvilda regina dei Goti. Ta byla v Praze nastudována a provedena na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor. Všechny Vivaldiho opery byly tehdy provedeny ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v jeho paláci v Praze Na Poříčí
Hudební skladatel, ale i vášnivý milovník přírody a horolezec. Tím vším byl Vítězslav Novák
Další Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, pedagoga a klavíristu Vítězslava Nováka. Ten zemřel 18. července 1949. Novák se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou a byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/vitezslav-novak-slavny-skladatel-nebyl-spokojen-se-svym-rodnym-jmenem/]. Pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru. Dětství Novák prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle a už během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal veřejně vystupovat jako klavírista. Díky učiteli klavíru Vilému Pojmanovi začal už tehdy skládat první drobné skladby. Po maturitě na gymnáziu se s rodinou přestěhoval do Prahy. Na přání matky se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud odešel po dvou semestrech a přešel na filozofii. Školu absolvoval v roce 1893 bez závěrečné doktorské zkoušky. Současně studoval kompozici a hru na klavír na Pražské konzervatoři, kde od roku 1891 učil Antonín Dvořák. A Novák se stal spolu s Josefem Sukem jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou Sonátou v červenci 1892.