„Odhadem 20 procent kalendářů v lékařských ambulancích je stále v papírové podobě. To způsobuje, že systém jako celek neví, jakou kapacitu má. Respektive – kde je dlouhá, nebo krátká fronta,“ uvažuje Tomáš Havryluk, zakladatel startupu Medevio, který chce zlepšit péči o pacienty a usnadnit komunikaci s lékaři mj. s projektem online ordinace.

„Uvědomuji si, že je to asi netradiční, ale kniha Houby a my byl trochu pokus, jak o nich psát trochu odborně – což může vadit laikům –, ale zas ne moc –, a to by mohlo vadit expertům,“ popisuje agrární analytik a publicista Petr Havel. „A buď všechny zaujmu, nebo skoro všechny naštvu, doufám v to první,“ dodává v pořadu Hovory.

„Baví mě ,překládat‘ složitější informace o přírodě do jednodušší formy určené laické veřejnosti, tedy pro normální lidi. Musím zjednodušovat a musí to mít tempo, což plyne i ze stylu, který je mi vlastní. Často bývám zrychlený, a když něco vidím, jsem toho plný. Prostě potřebuji, aby to odsýpalo, ,moc se s tím nemažu‘,“ říká fotograf, filmař a ekolog Prokop Pithart v pořadu Hovory s inovátory.

Valašský malíř Pavel Raszka (1907–1979) měl podle univerzitního ekonoma Evžena Kočendy velmi zajímavý život, což popsal i ve své publikaci Pavel Raszka – Dva životy jednoho malíře. „Já mám mnoho zájmů, nejen ekonomii. Takže když jsem před téměř 30 lety poprvé uviděl několik obrazů, zaujaly mne svou dokonalostí a krásou,“ popisuje Kočenda v pořadu Hovory.

„Na učitelském povolání je asi nejtěžší to, že děti mají různé potřeby, různou míru znalostí a dovedností, ale my je ve třídě máme všechny v jednu chvíli. Děti jsou různě připravené se učit, a každý učitel pak má jen omezený čas čtyř pěti vyučovacích hodin a přitom všem máme někam spolu jít, nejlépe v co nejefektivnější vzájemné propojení pro téma,“ vysvětluje učitelka Anna Babanová.

„Vlastně je to podobně jako u toho Homera Simpsona: Sedím spolu s dalšími třemi kolegy v místnosti plné tlačítek, displejů v blokové dozorně, tedy na velíně jaderné elektrárny,“ popisuje Adéla Chalupová, operátorka JE Temelín a mimo jiné i atomová influencerka.

Matka Patrika Budaye je alkoholička, otec násilník a gambler. Ve svých pěti letech skončil i s bratrem v Klokánku, pak vyrůstali v pěstounské rodině. V dospělosti se od své rodiny odstřihnul, dokonce si změnil příjmení a má vlastní rodinu. Nedávno někdo pověsil na sítě video s jeho opilou matkou. „V dětství jsem si toho dost prožil a naučil jsem se na všem hledat něco pozitivního,“ říká lektor skateboardingu.

„Klobásy, mleté maso i panenka vyrobené z našeho kultivovaného masa? To je zatím hudba nedaleké budoucnosti. Zatím nejsme ve fázi, abychom mohli někomu oficiálně dát ochutnat,“ přiznává Roman Lauš, který stojí se svým brněnským startupem Mewery v čele projektu „pěstování masa“ bez zabití jediného zvířete nebo poškození planety.

„Lyrikál Kudykam Petra Hapky a Michala Horáčka byl mezníkem v mém uměleckém sebevědomí,“ vzpomíná na roky 2009 až 2011 muzikant a zpěvák Ondřej Ruml. „Do té doby jsem zpíval v pražských klubech a pak prošel talentovou soutěží, která mi dala pejorativní nálepku ,rychlokvaška‘. Kudykam mě ale posunul nazpátek k uměleckému světu a snad i k nějakému respektu,“ dodává.

Rodina, ze které pocházíme, společnost a škola – to jsou tři pilíře, na kterých stavíme rodičovství 21. století, tvrdí psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek v pořadu Hovory. „Chodí ke mně rodiny většinou kvůli některým svým členům – nejčastěji kvůli dětem,“ popisuje práci.