„Stát by neměl mít univerzální příběh o své historii, který by mocenskými, někdy až násilnými způsoby vnucoval celé populaci. To určitě není správně. Jiná věc je, že by lidé měli vědět, jaké má hodnoty, na kterých stojí – a ty jsou ostatně vyjádřeny v Ústavě ČR. Myslím hlavně oblast lidských práv, kterou by stát – prostřednictvím kulturně vzdělávacích institucí – propagovat měl,“ říká historik Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

„Po letech, kdy jsem říkala, že máte do jídla investovat co nejvíc, protože jde o vaše zdraví a životy, jsem se musela zamyslet a uvědomit, že lidé teď řeší něco úplně jiného. Proto se snažím doporučovat, jak jíst dobře i se sníženým rozpočtem,“ říká gastronomická publicistka a autorka knihy Skromné jídlo Hana Michopulu.

„Nepřemýšlím o sobě jako o básníkovi, cítím se být prostředníkem, sluhou jazyka,“ říká Viktor Pivovarov, ruský výtvarník a představitel moskevského undergroundu, který od 80. let žije v Praze. Až ve svých 88 letech se teď poprvé dotýká i politických témat a války na Ukrajině.

„Odhadem 20 procent kalendářů v lékařských ambulancích je stále v papírové podobě. To způsobuje, že systém jako celek neví, jakou kapacitu má. Respektive – kde je dlouhá, nebo krátká fronta,“ uvažuje Tomáš Havryluk, zakladatel startupu Medevio, který chce zlepšit péči o pacienty a usnadnit komunikaci s lékaři mj. s projektem online ordinace.

„Uvědomuji si, že je to asi netradiční, ale kniha Houby a my byl trochu pokus, jak o nich psát trochu odborně – což může vadit laikům –, ale zas ne moc –, a to by mohlo vadit expertům,“ popisuje agrární analytik a publicista Petr Havel. „A buď všechny zaujmu, nebo skoro všechny naštvu, doufám v to první,“ dodává v pořadu Hovory.

„Baví mě ,překládat‘ složitější informace o přírodě do jednodušší formy určené laické veřejnosti, tedy pro normální lidi. Musím zjednodušovat a musí to mít tempo, což plyne i ze stylu, který je mi vlastní. Často bývám zrychlený, a když něco vidím, jsem toho plný. Prostě potřebuji, aby to odsýpalo, ,moc se s tím nemažu‘,“ říká fotograf, filmař a ekolog Prokop Pithart v pořadu Hovory s inovátory.

Valašský malíř Pavel Raszka (1907–1979) měl podle univerzitního ekonoma Evžena Kočendy velmi zajímavý život, což popsal i ve své publikaci Pavel Raszka – Dva životy jednoho malíře. „Já mám mnoho zájmů, nejen ekonomii. Takže když jsem před téměř 30 lety poprvé uviděl několik obrazů, zaujaly mne svou dokonalostí a krásou,“ popisuje Kočenda v pořadu Hovory.

„Na učitelském povolání je asi nejtěžší to, že děti mají různé potřeby, různou míru znalostí a dovedností, ale my je ve třídě máme všechny v jednu chvíli. Děti jsou různě připravené se učit, a každý učitel pak má jen omezený čas čtyř pěti vyučovacích hodin a přitom všem máme někam spolu jít, nejlépe v co nejefektivnější vzájemné propojení pro téma,“ vysvětluje učitelka Anna Babanová.

„Vlastně je to podobně jako u toho Homera Simpsona: Sedím spolu s dalšími třemi kolegy v místnosti plné tlačítek, displejů v blokové dozorně, tedy na velíně jaderné elektrárny,“ popisuje Adéla Chalupová, operátorka JE Temelín a mimo jiné i atomová influencerka.