„Pokud bychom u každého obrázku generovaného umělou inteligencí uměli provést jeho kritiku jako pramene, hrozně by nám to pomohlo se v dnešním zmatku orientovat,“ myslí si Adéla Gjuričová, historička, politoložka a ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Mluví také o změnách v oboru v posledních letech a zkoumání historie předmětů denní potřeby.

Fotograf a kameraman, ale také dědic Winternitzovy vily, architektonického skvostu na pražském Smíchově – to všechno je David Cysař. V současnosti připravuje projekt, do kterého se promítá historie jeho rodiny, která byla za druhé světové války deportována do koncentračního tábora v Osvětimi. „Tu cestu jsem dlouho odkládal, ale byla pro můj vnitřní prožitek strašně důležitá,“ říká o chystané výstavě Kunst macht frei David Cysař.

Historický mlýn v Nalžovských Horách na jihu Čech se ještě v dobách socialistického autoritativního režimu proměnil v ArtMill. Ten se postupně dějištěm uměleckých rezidencí pro studující nebo kreativní duše z celého světa. „Navázali jsme na to, že to bylo místo, kde jsme před mnoha lety uspořádali dětský tábor. Odtud se naše aktivity rozvíjely,“ přibližuje v Hovorech Barbara Benish, spoluzakladatelka centra ArtMill.

Loutky přinášejí radost a rozptýlení dětem v nemocnicích i seniorům. Herci a herečky svá vystoupení přizpůsobují prostředí a zpravidla zapojují i hudební nástroje a zpěv. „Jenom chcete zaujmout, hrát. Všechna vaše čidla směřují k tomu, aby se tohle dítě teď pobavilo, abychom si něco zahráli,“ popisuje v Hovorech herečka, zpěvačka a spisovatelka Marka Míková, zakladatelka spolku Loutky v Nemocnici.

„Táta toho ve mně zanechal strašně moc,“ říká scénografka Klára Formanová. V Hovorech vzpomíná na svého otce, spisovatele, skauta a politického vězně Jiřího Stránského, který by letos oslavil nedožité 95. narozeniny. „Věta ‚můžeš-li udělat radost, musíš‘ je u nás v rodině na denním pořádku. Je to takový základ hodnotového žebříčku,“ přibližuje. Připomíná také obrovský smysl pro humor svého otce, jeho nadhled a ochotu okamžitě pomoci druhým.

Jihoamerické rytmy a etnická hudba provázejí muzikantskou kariéru středočeského rodáka Tomáše Lišky. Za svou tvorbu, ovlivněnou jazzem i balkánskou tradicí, dostal několik hudebních cen Anděl. „S kapelou se nebojíme nabídnout si úplně cokoliv, ode zdi ke zdi. Přijít třeba s úplně hloupým motivem, vytěžit ho a nakonec zjistíme, že zafungoval chytře,“ přibližuje v pořadu Hovory Plus.

Co se stane, když se lidé probudí po 500 letech a zjistí, že si nemůžou být jisti ani vlastními vzpomínkami? Může být v době nedůvěry, konfliktů a rozpadající se reality tím nejspolehlivějším hlasem třeba umělá inteligence? Tyto otázky pokládá nový audio sci-fi seriál Osmý hlas. Jaké je tvořit audioknihu s takto mrazivě aktuálním námětem? „Chci vyjádřit naději, že věci mohou vzdor očekáváním dopadnout lépe,“ říká její autor, scenárista a tvůrce slam poetry Jan Dibitanzl.

Známá je z televizních obrazovek i z prken Dejvického divadla, její vášeň pro umění ale začala už u loutkových představení. Hradecké divadlo Drak ji inspirovala k podání přihlášky na DAMU, kam se úspěšně dostala. „Katedru vedl i tehdejší umělecký šéf Divadla Drak Josef Krofta a obklopil se tvůrčím týmem, který šel ve způsobu uvažování stejným směrem,“ říká v pátečních Hovorech herečka a hudebnice Zdeňka Žádníková-Volencová.

Krásy přírody a zvířat zachycuje na různých kontinentech, nejraději se ale vrací na sever. Jeho fotografické i životní filozofii vyhovuje minimalismus, kterou tamější krajina nabízí. „V severských zemích musíte v uvozovkách brát, co se naskytne, protože biodiverzita je tam samozřejmě velmi malá,“ popisuje v Hovorech fotograf, lektor a spoluzakladatel Czech Nature Photo Michal Krause.

Končetiny, předměty denní potřeby, zvířata a jejich části, to vše může být součástí heraldického znaku. Při jeho vytváření ale platí striktní pravidla. „Kdo v heraldice hledá tajemství nebo romantiku, najde je. A kdo v ní hledá pomocnou vědu historickou, najde ji také,“ říká mluvčí Charity Česká republika, heraldický kreslíř, genealog a autor několika znaků Jan Oulík.