V recenzích na svůj román se dozvěděl, že napsal precizně vystavěné mistrovské dílo. Jenomže hrdinku jeho příběhu Systémy něhy touha po dokonalosti ničí. „Perfekcionismus mě v knize hodně zajímal. Hlavně to, jak brousí určitou hranu, kdy už to je deviace a člověk ztrácí soudnost i měřítka a začíná toužit po něčem, co už mu možná škodí,“ říká v Hovorech Českého rozhlasu Plus spisovatel Marek Šindelka.

Co dovede studentku umělecké fotografie na kariérní dráhu strojvedoucí vlaku? Je lepší být cestující, nebo ten, kdo vlak řídí? A jaké vlastnosti nesmí chybět zaměstnanci dráhy? O tom vypráví v Hovorech Alexandra Horká: „Když jsem poprvé seděla v kabině strojvedoucího, žasla jsem. A od té doby už jsem nechtěla nic jiného,“ přiznává milovnice historických lokomotiv a železniční estetiky.

Už ve čtvrtek 27. srpna začíná 11. ročník mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady 2026. Nabídne živou hudbu, projekce, besedy nebo multimediální show v zámecké zahradě. Na jedné akci se také potkají dva čeští držitelé filmové ceny Oscar. „Projekt s Janem Svěrákem jsme připravovali delší dobu, a do toho nám přišla zajímavá možnost přivést do Poděbrad Markétu Irglovou,“ říká v pátečních Hovorech výkonný ředitel festivalu Miroslav Paskovský.

V litografické dílně na Malé Straně se v sedmdesátých a osmdesátých letech scházeli přední čeští grafici a výtvarníci. Mezi nimi i Tomáš Bím, který se k výtvarnému umění dostal bez akademického vzdělání a tvoří dodnes. „Žilo to tam takovou symbiózou, byl to takový bezvadný klub, dalo by se říct rodina,“ nastiňuje v Hovorech tehdejší atmosféru litografické dílny.

„Pokud bychom u každého obrázku generovaného umělou inteligencí uměli provést jeho kritiku jako pramene, hrozně by nám to pomohlo se v dnešním zmatku orientovat,“ myslí si Adéla Gjuričová, historička, politoložka a ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Mluví také o změnách v oboru v posledních letech a zkoumání historie předmětů denní potřeby.

„Lidé s handicapem by se neměli bát vykročit do společnosti a ukázat svoje kvality. A stejně tak lidé bez handicapu se nemusí bát osob se zdravotním postižením,“ říká Tomáš Melichařík, autor námětu filmového dokumentu Ozetpéčka, jehož tvůrci upozorňují na paradoxy a nerovnosti pracovního trhu v Česku.

Fotograf a kameraman, ale také dědic Winternitzovy vily, architektonického skvostu na pražském Smíchově – to všechno je David Cysař. V současnosti připravuje projekt, do kterého se promítá historie jeho rodiny, která byla za druhé světové války deportována do koncentračního tábora v Osvětimi. „Tu cestu jsem dlouho odkládal, ale byla pro můj vnitřní prožitek strašně důležitá,“ říká o chystané výstavě Kunst macht frei David Cysař.

Historický mlýn v Nalžovských Horách na jihu Čech se ještě v dobách socialistického autoritativního režimu proměnil v ArtMill. Ten se postupně dějištěm uměleckých rezidencí pro studující nebo kreativní duše z celého světa. „Navázali jsme na to, že to bylo místo, kde jsme před mnoha lety uspořádali dětský tábor. Odtud se naše aktivity rozvíjely,“ přibližuje v Hovorech Barbara Benish, spoluzakladatelka centra ArtMill.

Loutky přinášejí radost a rozptýlení dětem v nemocnicích i seniorům. Herci a herečky svá vystoupení přizpůsobují prostředí a zpravidla zapojují i hudební nástroje a zpěv. „Jenom chcete zaujmout, hrát. Všechna vaše čidla směřují k tomu, aby se tohle dítě teď pobavilo, abychom si něco zahráli,“ popisuje v Hovorech herečka, zpěvačka a spisovatelka Marka Míková, zakladatelka spolku Loutky v Nemocnici.

„Táta toho ve mně zanechal strašně moc,“ říká scénografka Klára Formanová. V Hovorech vzpomíná na svého otce, spisovatele, skauta a politického vězně Jiřího Stránského, který by letos oslavil nedožité 95. narozeniny. „Věta ‚můžeš-li udělat radost, musíš‘ je u nás v rodině na denním pořádku. Je to takový základ hodnotového žebříčku,“ přibližuje. Připomíná také obrovský smysl pro humor svého otce, jeho nadhled a ochotu okamžitě pomoci druhým.

Jihoamerické rytmy a etnická hudba provázejí muzikantskou kariéru středočeského rodáka Tomáše Lišky. Za svou tvorbu, ovlivněnou jazzem i balkánskou tradicí, dostal několik hudebních cen Anděl. „S kapelou se nebojíme nabídnout si úplně cokoliv, ode zdi ke zdi. Přijít třeba s úplně hloupým motivem, vytěžit ho a nakonec zjistíme, že zafungoval chytře,“ přibližuje v pořadu Hovory Plus.