„V naší společnosti panuje velká obava, že je potřeba dětskou imunitu posilovat. Myslím, že pokud máme zdravé dítě, tak imunitu nepotřebuje posilovat farmakologickými doplňky stravy. Posiluje se stravou, spánkem, kontakty s vrstevníky a běžnými infekcemi. Myslím, že někteří rodiče jsou zmasírovaní obchodem se strachem,“ říká v Hovorech Markéta Bloomfield, primářka Ústavu imunologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Šumava má něco, co ostatním českým pohořím chybí. I na označené lesní cestě má návštěvník pocit, že se kdykoliv může udát něco tajemného. Tak kraj popisuje publicista, překladatel a autor už druhého, rožšířeného vydání Legend a pověstí staré Šumavy Josef Rauvolf. „Neznám u nás žádné jiné pohoří, které by mělo takové kouzlo, tajemství a krásu,“ říká ve svátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus.

S papírem se setkáváme denně, málokdy mu ale věnujeme pozornost. Tisíce let staré řemeslo se dodnes téměř nezměnilo a zůstává i navzdory okolním technologiím. „Papír zažívá krásnou renesanci, víc a víc lidí má potřebu si věci zapisovat fyzicky,“ všímá si v Hovorech papírník Michal Gorec, který do papíru dostává i originální, osobní příběhy.

„V 70. letech, měla naše společnost asi 800 členů a všichni byli nějak organizovaní. Dneska jsou tisíce lidí, o kterých vůbec nevíme, a potom se najednou zjeví se svým velikým rodokmenem a bádáním,“ vysvětluje genealog a předseda České genealogické a heraldické společnosti v Praze Martin Slaboch.

Jako památku si poutníci ze Svaté Hory u Příbrami až do první světové války odnášeli dřevěnou sošku Panny Marie s Ježíškem. Tisícovky sošek pak zdobily chalupy nebo venkovské kapličky a předávaly se jako rodinné dědictví. „Věřili, že když si panenku svatohorskou dají do domu nebo do štítu, tak že je ochrání,“ říká kurátor sbírek Podbrdského muzea v Rožmitálu pod Třemšínem Rudolf Šimek.

Sen mnoha lidí o vlastním bydlení se hroutí přímo před očima. Pro tisíce mladých rodin už ani neexistuje. Místo klíčů od vlastního bytu drží v rukou jenom nájemní smlouvy. Hypotéky se změnily v téměř nedosažitelný luxus. A situace se dál vyostřuje. Podle Platformy pro sociální bydlení čelí rodiny s dětmi realitě, která ještě před pár lety působila nepředstavitelně.

Václav Luks patří k dirigentům, kteří zásadně změnili způsob, jakým u nás posloucháme hudbu 17. a 18. století. S barokním orchestrem Collegium 1704 ukázal, že historicky poučená interpretace staré hudby nemusí být akademická disciplína pro zasvěcené, ale živé, dramatické a současné hudební dobrodružství. „Tento souboru je pro mě takové dítě, květinka, kterou jsem dlouho zaléval, aby vyrostla. Naše společná energie je něco, co nic nenahradí,“ říká v pořadu Hovory.

„Uvítal jsem, když jsem mohl začít v 90. letech dělat moderní skulpturu,“ dodává Petr Císařovský, umělecký kovář. Jeho specializací jsou železné, kované sochy a brány s figurálními motivy.

„Ve vztazích matek a dětí jsou typy žen, které manipulují útokem na charakter, nebo ty, které mažou med kolem pusy. Mluvím hlavně o ženách, které vyrostly v době, kdy nebylo tak běžné jako dnes zabývat se svým vlastním nitrem,“ říká psychoterapeutka a psycholožka Alexandra Lammelová. Tématu manipulace se věnuje i další díl z cyklu Ctnosti a neřesti, který uvádí Dejvické divadlo a Český rozhlas Plus.

Lucie Králík Rosická je textilní umělkyně. „Proces tvorby kviltu zbožňuji, začala jsem ho nazývat kresba nití. Tvorba je do jisté míry pro každého umělce terapie, jako nástroj, jak přemýšlet sám o sobě. Stále více vnímám, jaké je to privilegium – mít možnost se zabývat tím, co potřebuji řešit,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.