Některá zvířata se ze zoologických zahrad dostanou do volné přírody, kde mají vytvořit samostatnou populaci. Takovému momentu ovšem předchází logisticky náročná a dlouhá cesta. „Když zvíře vypouštíte do volné přírody, tak to není tak, že rovnou vyběhne z bedny a už se neuvidíte,“ objasňuje v Hovorech Oliver Le Que z marketingového oddělení pražské zoo, který dokumentoval návrat koní nebo nosorožců do míst jejich původního výskytu.

„Zodpovědnost za náš osud dnes leží vlastně výhradně na nás. Zajímá mě, jaké to má důsledky. A ty nemusí být vždy pozitivní,“ tvrdí sociolog a autor knihy Osamělí hrdinové Pavel Pospěch. Můžeme si všichni splnit své sny když se budeme dost snažit? A jaké důsledky má důraz na individualitu v politice?

Populace vyučujících stárne a podle šetření Talis problém pravděpodobně nevyřeší ani nová generace učitelů. Až pětina z nich ve věku do 30 let totiž zvažuje, že školství opustí. „I kdyby všichni začínající učitelé zůstali v praxi, stejně se kvůli demografické křivce dostaneme do situace, kdy bude ještě výrazně větší nedostatek učitelů, než je teď,“ říká Pavel Kroupa, nový ředitel organizace Začni učit.

Jan Trachta je dětský chirurg, který už absolvoval 13 misí pod hlavičkou mezinárodní humanitární a zdravotnické organizace Lékaři bez hranic: „U intenzivních misí byla každý den výzva, protože Lékaři bez hranic řeší opravdu těžké situace. Do Čech jsem si z toho přinesl nasazení a odvahu jít netradiční cestou a přemýšlet jinak,“ říká.

Velké dobrodružství dědečka a jeho psa představuje ve své knižní prvotině hudebík Tomáš Suchý. Inspiroval ho skutečný příběh z povodní v Česku a na Moravě v roce 2002. „Nás osobně postihly také – byť jsme tam zrovna v tu chvíli nebyli – jelikož máme na Berounce chatu pod Týřovem,“ vypráví v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus, jak ho napadlo, že svého knižního protagonistu pošle i se zbytkem chaty po řece do Hamburku.

Politická situace ve světě může stále více zasahovat do našich osobních nejistot a obav. Ve své praxi si toho všímá i psycholog a psychoterapeut Jan Siřínek, který lidem pomáhá najít jejich úkol v neovlivnitelných situacích a zaměřuje se také na speciální formu terapie. „Je to pochopení, zážitek, o kterém předpokládáme, že se v mozku zapíše na správné místo,“ vysvětluje v Hovorech.

Opuštěné Staroměstské náměstí, zarostlé Hlavní nádraží a polorozpadlé Národní muzeum. Tyto a další výjevy z postapokalyptické Prahy vytváří a na sociálních sítích ukazuje Václav Krejčí, motion designer a art director na TV Prima. „Celé to vzniklo náhodou. Chtěl jsem si vystřelit z kolegy, tak jsem vyfotil jeho kancelář a vytvořil jsem obrázek, jak by vypadala po tom, co by tam vybuchla bomba,“ říká Krejčí.

„Ve věznicích nejsou zavření jenom odsouzení, ale také zaměstnanci vězeňské služby. A to nenormální prostředí se na nich podepisuje,“ říká předsedkyně Vězeňské duchovenské péče a zároveň kaplanka v pardubické věznici Kristýna Čobanová. Její projekt Tichý oddíl si klade za cíl přinést do hlučného prostředí cel trochu klidu a naděje.

Jestli si myslíte, že Prahu dokonale znáte, pravděpodobně se mýlíte. Město, které máme zaškatulkované do známých pohlednic i vyhlídek, má ještě jednu tvář. Tišší, syrovější a často přehlíženou. „Považuji za mýlku, že se na okraji měst stahují nějak nebezpeční lidé,“ poukazuje v Hovorech výtvarník a muzikant Tomáš Staněk, který netradiční místa umělecky zmapoval v Periferním průvodci Prahou.