„Radost je, když si dítě rozbalí vánoční dárek, když uděláte státnici z pediatrie, radost je svatební den – pořád je to ale jen emoce, která do dalšího dne vymizí,“ popisuje katolický kněz, etik a biolog Marek Orko Vácha. „Pravou radost uvidíte ve chvíli, kdy jste v africkém sirotčinci, kde jsou děti, které mají každý den jen brambory, rýži, nebo kukuřičnou kaši. Oni jsou ale radostní – to je to čisté základní nastavení člověka,“ dodává v pořadu Hovory.

Sarah Qari je novinářka a producentka pákistánského původu, která natáčí pro Radiolab hlavně podcasty o vědě. „Když tvořím, vždy přemýšlím, jestli pořad zahrnuje lidi z různých prostředí – a když ne přímo různých, tak alespoň různorodých,“ říká v pořadu Hovory, který se natáčel na Mezinárodním festivalu populárně vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO).

Jan Cina je herec, hudebník i tanečník, nedávno se na tři měsíce vydal do New Yorku načerpat inspiraci. „Poprvé jsem ale zažil, že se mi stýskalo po domově. Měl jsem až vlastenecké pocity a uvědomil jsem si, jak mám rád Evropu, Česko i naši zemi,“ přiznává.

Charkov je tavící kotel celé Ukrajiny, těžko se to popisuje, ale to město je jako obrovský organismus. Zažila jsem tam propastné rozdíly mezi dobrou a špatnou novinařinou, jezdí tam štáby světových médií nebo dokumentaristů, kteří už předem mají připravený syžet. Mezi místními se pro Charkov vžilo slovo safari," popisuje svou zkušenost. "Rozhodnutí být v Charkově považuju za veliký dar, cítím, že jsem na místě, kde mám být. Dokážu snad přinášet pohledy, které třeba změní něčí názor." Jak našla klíč k válkou zmítanému městu? Je Charkov zdrojem síly Ukrajinců a Ukrajinek, i když je blíž do Moskvy než do Kyjeva? Moderuje Petr Vizina.

Lékárník, člen humanitárních misí Lékařů bez hranic a spisovatel Stanislav Havlíček byl už na osmi misích. „Každá z nich byla jinak těžká. Pokud jde o psychiku, tak ta nejtěžší byla asi má druhá, a to v Bangladéši. Kvůli obrovskému množství lidí na útěku. Žijí ve velmi jednoduchých podmínkách – a na to jsem popravdě nebyl připravený,“ přiznává.

„Můžu mluvit jen za umělou inteligenci – ale v mnoha jejích podoborech se Česká republika řadí na první místa v Evropě,“ tvrdí světově uznávaný vědec Josef Šivic. Po 15 letech práce v zahraničních prestižních univerzitních a technologických gigantech se vrátil domů do Prahy, kde pracuje v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.

„Dostal jsem v Českém rozhlase Vltava otázku, jak se pozná dobrý zvuk – a odpověděl jsem, že nevím. Za to jsem ale dostal doma vynadáno, takže teď to můžu opravit: ,Zvukař má na starosti jednu ze základních věcí, tedy to, aby tomu bylo rozumět‘,“ říká trojnásobný držitel ceny Český lev za nejlepší zvuk Viktor Ekrt. Naposledy cenu získal za snímek Vlny.

„Když jsem přijela do Charkova poprvé, byl večer a usnula jsem s tím, že si užiju krásný literární pobyt. Jen po pár hodinách mě probudil dopad rakety v sousední ulici. Vyděsilo mě to, nebudu lhát, že ne, dokonce hodně,“ vzpomíná novinářka a spisovatelka Adéla Knapová.

„Dřív jsem byla člověk, který pokud si něco neudělá sám, tak není. Ale pak jsem přišla na to, že tak to nejde. Nemůžu být všude, nemůžu mít úplně všechno pod kontrolou,“ říká herečka a nová ředitelka pražského Divadla Viola Klára Cibulková.

Ta práce je spojená s fyzickou námahou, nosíte těžké foťáky, někdy se stane, že skutečně fotografové běží na místo a kdo tam doběhne první, tak to má vyfocené líp než ten, který tam doběhne později." O svých nejoblíbenějších fotkách i současné práci manažera Czech Press Photo mluví v Hovorech s Tatianou Čabákovou.