Moc, rozhodování a osobnost člověka. Na průsečíku těchto témat se pohybuje psycholog Daniel Tůma, který pracuje s vrcholovými manažery a věnuje se i diagnostice lidí na klíčových pozicích. „U mnoha lidí, když se k moci dostanou v určitém věku s určitými cíli a třeba i pocitem ne úplně dostatečného docenění v životě, tak se jim hlava trošičku zatočí,“ popisuje v Hovorech.

Světově proslulou kostnici v Sedlci i tamější katedrálu nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele spravuje nyní žena, která ještě před pár lety řídila personální oddělení jistého módního řetězce v celé střední Evropě. „Po 10 letech v korporátu jsem měla pocit, že potřebuju změnu. Narodil se mi syn, přestěhovala jsem se z Prahy do Kutné Hory a nestíhala jsem to zběsilé tempo, takže jsem se začala poohlížet po něčem, co by mi dávalo trochu větší smysl,“ říká Radka Krejčí.

„Hudba nebo medicína bylo obrovské životní dilema. Držel jsem se na uzdě, teď jsem se naučil jít si za svým,“ říká Marcel Procházka alias Marcell, hudební producent, skladatel a zpěvák, ale také absolvent medicíny a donedávna praktický lékař. Jak si vybíral mezi stabilní prací v medicíně a spoluprací s předními jmény české hudební scény?

Spolu s judaistou Danielem Soukupem vydal v knižní podobě portréty stoletých, kteří přežili holocaust, s názvem Až do sto dvaceti let. „Fascinovalo mě, jak je možné, že se tihle lidé i po tom, co si prožili, dožili tak významného věku, někteří dokonce v úžasné kondici,“ přibližuje v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus fotograf Jindřich Buxbaum.

Za volantem nerozhoduje jen to, jak umíme řídit. Do našich rozhodnutí vstupuje i věk, zkušenosti, emoce nebo způsob, jakým na silnicích odhadujeme riziko. „Motorkáři budou vždy nejvíce zranitelní, mladí budou vždy nejvíce rizikoví. Ale když uděláme celý systém bezpečnější, tak bude nakonec nehod a úmrtí méně i v těchto skupinách,“ poukazuje v Hovorech dopravní psycholog Matúš Šucha z Univerzity Palackého v Olomouci.

Bohdan Karásek se považuje za scenáristu a režiséra, který se věnuje filmu, rozhlasu i divadlu. Je to také příležitostný střihač, zvukař, hudebník, herec a vynálezce vlastního kreslířského stylu neoautismu. Jeho nejnovější snímek Mistryně měl premiéru na karlovarském filmovém festivalu. „I když se rozpočet hodně zvýšil, pořád to zůstává v nízkorozpočtovém a velmi úsporném žánru – a to nejen co se týče produkční stránky, ale i té vypravěčské,“ říká o své tvorbě.

V recenzích na svůj román se dozvěděl, že napsal precizně vystavěné mistrovské dílo. Jenomže hrdinku jeho příběhu Systémy něhy touha po dokonalosti ničí. „Perfekcionismus mě v knize hodně zajímal. Hlavně to, jak brousí určitou hranu, kdy už to je deviace a člověk ztrácí soudnost i měřítka a začíná toužit po něčem, co už mu možná škodí,“ říká v Hovorech Českého rozhlasu Plus spisovatel Marek Šindelka.

Co dovede studentku umělecké fotografie na kariérní dráhu strojvedoucí vlaku? Je lepší být cestující, nebo ten, kdo vlak řídí? A jaké vlastnosti nesmí chybět zaměstnanci dráhy? O tom vypráví v Hovorech Alexandra Horká: „Když jsem poprvé seděla v kabině strojvedoucího, žasla jsem. A od té doby už jsem nechtěla nic jiného,“ přiznává milovnice historických lokomotiv a železniční estetiky.

Už ve čtvrtek 27. srpna začíná 11. ročník mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady 2026. Nabídne živou hudbu, projekce, besedy nebo multimediální show v zámecké zahradě. Na jedné akci se také potkají dva čeští držitelé filmové ceny Oscar. „Projekt s Janem Svěrákem jsme připravovali delší dobu, a do toho nám přišla zajímavá možnost přivést do Poděbrad Markétu Irglovou,“ říká v pátečních Hovorech výkonný ředitel festivalu Miroslav Paskovský.

V litografické dílně na Malé Straně se v sedmdesátých a osmdesátých letech scházeli přední čeští grafici a výtvarníci. Mezi nimi i Tomáš Bím, který se k výtvarnému umění dostal bez akademického vzdělání a tvoří dodnes. „Žilo to tam takovou symbiózou, byl to takový bezvadný klub, dalo by se říct rodina,“ nastiňuje v Hovorech tehdejší atmosféru litografické dílny.