Neznám sama sebe bez toho, že bych zpívala, přiznává mezzosopranistka Bella Adamova. Umělecká kritika jí předvídá velkou budoucnost. Adamova ovšem připouští, že kvůli studiu v zahraničí dlouho nebyla v kontaktu s českou hudební scénou. „Kontakty jsem si musela budovat velmi těžce sama. Pomohla mi k tomu Akademie v Kroměříži, kam jsem jela za Kateřinou Kněžíkovou, která se stala mojí mentorkou,“ říká a v pořadu Hovory na Českém rozhlase Plus mluví i o svém čečenském původu.

O nejnovější knize Leoše Kyšy s názvem Syndikát se píše, že to není sci-fi, ale detektivní příběh z velmi blízké budoucnosti. Kniha mluví o zápasech mocných vyzbrojených umělou inteligencí i ztrátě možnosti rozpoznat lidské výtvory od umělé inteligence, což se může člověku zdát nereálné. „Jsme přesně v bodě, kdy je dobré se obrátit ke sci-fi,“ doporučuje spisovatel a novinář Leoš Kyša ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Jaká je v Česku kulinární kultura? „Všude na světě je to stejné. Závisí na tom, jestli lidé rádi jedí, mají na to čas a prostředky, ale také na tradicích,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus specialistka na dějiny raného novověku a na jídlo našich předků Irena Korbelářová ze Slezské univerzity v Opavě. A vysvětluje, jak se proměňovaly stravovací návyky či jak chutnala minulost.

Zuzana Bergrová, bývala vrcholová běžkyně, která ukončila svou kariéru na olympijských hrách v Londýně, se nyní věnuje koučinku. Kromě práce se sportovci se zaměřuje na témata spojená s hledáním odvahy k životní změně. Na svém webu používá termín životní transformace. Co se pod těmito slovy skrývá? „Lidé často přijdou s tím, že jsou nespokojeni. Nakonec může být příčina ve vnitřním nastavení,“ přibližuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Velké pracovní nasazení spojené s touhou po ocenění od nadřízeného, které nepřichází. I tak může začínat cesta k syndromu vyhoření. „Stres je velká potíž. Jsou situace, nad kterými prostě nemáme kontrolu. A když je těch situací hodně, řetězí se, trvají v čase dlouho, tak je stres protahovaný a skončí to něčím špatným. Buď nás to dotáhne až do deprese, nebo může být hybným kamenem syndromu vyhoření,“ říká terapeutka a lektorka kurzů prevence vyhoření Klára Dušková. (Repríza.)

Poslala by ji jedna jediná sklenička alkoholu znovu do koloběhu závislostí? Abstinující alkoholička Michaela Duffková, která o své cestě napsala blog, několik knih a založila centrum Alkos, tuto otázku nemá ráda. „Já nevím, co by se po jedné skleničce stalo. A nebudu to zkoušet,“ zdůrazňuje. „Recidivy vznikají přesně tak, že si zkusíte dát jednu skleničku, protože máte pocit, že jste vlastně v pohodě,“ přibližuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Lidé sice sedí spolu v restauraci, ale koukají každý do svého mobilu – každý má individuální obrazovku a nepotřebuje komunikovat s druhými. Ne ale všichni. „Je důležité vědět, proč se nám to děje – a svádět to jen na chytré algoritmy, nebo na vyplavování dopaminu, není tou cestou,“ říká v Hovorech s inovátory Karolína Presová. Jako konzultantka se věnuje těm, kteří chtějí nebo musejí žít v digitálním prostoru, ale v souladu a harmonii. (Repríza z května 2024.)

Děti, jejichž rodič je uvězněný, jsou několikanásobně více traumatizované než jejich vrstevníci. „Mnohem častěji trpí chudobou. Jejich životní potřeby nejsou naplněné. A ještě jim hrozí, že sklouznou na stejnou dráhu jako rodič,“ vyjmenovává v pořadu Hovorů Gabriela Kabátová, ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství, které se věnuje vězňům ve výkonu trestu i propuštěným, dozorcům i obětem trestných činů. A mezi ně patří i potomci odsouzených.

Podle terapeutky a kulturoložky Kamily Němečkové se u nás až 50 procent lidí hlásí k nenáboženské spiritualitě. „To je to, že věříme v ,něco‘, což je hluboce cítěný rozměr transcendentální. To něco, co člověka přesahuje. Je už víc než polovina těch, a to i podle mého pozorování, kteří cítí, že to, co jsme žili ve 20. století, co nám bylo předkládáno materialistickou vědou nebo co jsme se učili ve škole, není úplně všechno. A konečně se o tom začíná i mluvit.“ (Repríza.)