„Poprvé jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Určitě jsem měla i předsudky směrem k lidem bez domova. Ale pak jsem nikdy neviděla větší vděk za tak maličké věci, jako je jen dát náplast, nebo si s člověkem popovídat – to pro ně znamená hrozně moc,“ říká Eliška Mocková, studentka pátého ročníku medicíny, která pracuje pro Mediky na ulici.

Karlovy Vary mají nový multifunkční sál Císařské lázně. „Karlovarský kraj chtěl nejdřív hlavně zachránit ten dům tak, aby nespadl. To se povedlo, začalo se realizovat a v průběhu oprav jsme byli přizvání do kolokvia,“ popisuje začátky stavby architekt Petr Hájek. O Císařských lázních mluví jako o „fitku“ 19. století.

„Tvrdím, že děti si vybírají nás, tedy rodiny hostitelské péče. A nechci, aby to znělo nějak ezotericky, ale ono to tak nějak přijde. Mám děti a vlastní rodinu, takže pokaždé myslím i na to, že půjde o našeho dalšího člena. Hostitelská péče je totiž na celý život,“ popisuje zakladatelka nadace Dobré víly dětem Angelika Nevěřilová. Sama už poskytla domov třem dalším dětem.

Vysokoškolský pedagog a filozof Daniel Kroupa dostal 28. října Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. „Když mi ho prezident Petr Pavel předával, řekl jsem mu, že když mi ho propůjčuje, jestli, až přijdu domů, ho můžu zas propůjčit své manželce. Ta má totiž mnohem větší zásluhy než já. Prezident se zasmál a řekl, že můžu,“ vzpomíná filozof v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

„Kromě výzvy to byla velká odpovědnost a zároveň i strach z toho, abychom to nepokazili,“ říká Martin Žiaran, kameraman úspěšného snímku Jiřího Mádla Vlny. Už při prvním čtení scénáře jim totiž nebylo moc jasné, jak ho v našich podmínkách natočit tak, aby to „fungovalo“.

„V kapele Sto zvířat jsem strávil 13 let. A za tu dobu jsem napsal – pochopitelně na texty Tomáše Belka – asi 40 písniček. A asi jsem si pak začal trošku uzurpovat větší prostor pro zpívání, ale s Janem Kalinou (1990–2023) a Janou Jelínkovou jsme to měli víceméně vyrovnané,“ vzpomíná Petr Ostrouchov. Je také kytarista a vokalista, který pak se svou ženou založil vydavatelství Animal Music, které má na kontě už 23 hudebních cen Anděl.

„Příběh lidské touhy stvořit umělou bytost, která se bude člověku podobat – nebo která bude dokonce lepší a kreativnější než jsme my, lidé –, tak ten je opravdu velice starý. Vzpomeňte si na mýtus o sochaři Pygmalionovi, který si vyprosil oživení sochy ženy, dokonalejší než všechny ostatní,“ říká literární odborník Karel Piorecký. Věnuje se totiž kultuře neuronových sítí ve vztahu k poezii a další literární tvorbě.

„Práce na velkoformátových obrazech je atletika. Jde o pobíhání okolo, a když s tím obrazem zápasím, trošku tančím. Je to jakýsi stav transu – a když se pak po pár hodinách proberu, zjistím, že jsem úplně zpocený a naběháno mám asi kilometry,“ popisuje výtvarník Lukáš Musil. Dřív byl hodně známý díky svému umění tetování, říkal si Musa, ale i jako hokejový gólman Slávie.

„Nejkrásnější na každém produktu, který dělám, je vždy cesta – není to z mé hlavy, ale stará pravda. Tedy to, jak jsem se k tomu dostal, co mě při tom potkalo a podobně,“ říká hudebník a herec Vojtěch Dyk.