Spolu s judaistou Danielem Soukupem vydal v knižní podobě portréty stoletých, kteří přežili holocaust, s názvem Až do sto dvaceti let. „Fascinovalo mě, jak je možné, že se tihle lidé i po tom, co si prožili, dožili tak významného věku, někteří dokonce v úžasné kondici,“ přibližuje v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus fotograf Jindřich Buxbaum.

Za volantem nerozhoduje jen to, jak umíme řídit. Do našich rozhodnutí vstupuje i věk, zkušenosti, emoce nebo způsob, jakým na silnicích odhadujeme riziko. „Motorkáři budou vždy nejvíce zranitelní, mladí budou vždy nejvíce rizikoví. Ale když uděláme celý systém bezpečnější, tak bude nakonec nehod a úmrtí méně i v těchto skupinách,“ poukazuje v Hovorech dopravní psycholog Matúš Šucha z Univerzity Palackého v Olomouci.

Bohdan Karásek se považuje za scenáristu a režiséra, který se věnuje filmu, rozhlasu i divadlu. Je to také příležitostný střihač, zvukař, hudebník, herec a vynálezce vlastního kreslířského stylu neoautismu. Jeho nejnovější snímek Mistryně měl premiéru na karlovarském filmovém festivalu. „I když se rozpočet hodně zvýšil, pořád to zůstává v nízkorozpočtovém a velmi úsporném žánru – a to nejen co se týče produkční stránky, ale i té vypravěčské,“ říká o své tvorbě.

V recenzích na svůj román se dozvěděl, že napsal precizně vystavěné mistrovské dílo. Jenomže hrdinku jeho příběhu Systémy něhy touha po dokonalosti ničí. „Perfekcionismus mě v knize hodně zajímal. Hlavně to, jak brousí určitou hranu, kdy už to je deviace a člověk ztrácí soudnost i měřítka a začíná toužit po něčem, co už mu možná škodí,“ říká v Hovorech Českého rozhlasu Plus spisovatel Marek Šindelka.

Co dovede studentku umělecké fotografie na kariérní dráhu strojvedoucí vlaku? Je lepší být cestující, nebo ten, kdo vlak řídí? A jaké vlastnosti nesmí chybět zaměstnanci dráhy? O tom vypráví v Hovorech Alexandra Horká: „Když jsem poprvé seděla v kabině strojvedoucího, žasla jsem. A od té doby už jsem nechtěla nic jiného,“ přiznává milovnice historických lokomotiv a železniční estetiky.

Už ve čtvrtek 27. srpna začíná 11. ročník mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady 2026. Nabídne živou hudbu, projekce, besedy nebo multimediální show v zámecké zahradě. Na jedné akci se také potkají dva čeští držitelé filmové ceny Oscar. „Projekt s Janem Svěrákem jsme připravovali delší dobu, a do toho nám přišla zajímavá možnost přivést do Poděbrad Markétu Irglovou,“ říká v pátečních Hovorech výkonný ředitel festivalu Miroslav Paskovský.

V litografické dílně na Malé Straně se v sedmdesátých a osmdesátých letech scházeli přední čeští grafici a výtvarníci. Mezi nimi i Tomáš Bím, který se k výtvarnému umění dostal bez akademického vzdělání a tvoří dodnes. „Žilo to tam takovou symbiózou, byl to takový bezvadný klub, dalo by se říct rodina,“ nastiňuje v Hovorech tehdejší atmosféru litografické dílny.

„Pokud bychom u každého obrázku generovaného umělou inteligencí uměli provést jeho kritiku jako pramene, hrozně by nám to pomohlo se v dnešním zmatku orientovat,“ myslí si Adéla Gjuričová, historička, politoložka a ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Mluví také o změnách v oboru v posledních letech a zkoumání historie předmětů denní potřeby.

„Lidé s handicapem by se neměli bát vykročit do společnosti a ukázat svoje kvality. A stejně tak lidé bez handicapu se nemusí bát osob se zdravotním postižením,“ říká Tomáš Melichařík, autor námětu filmového dokumentu Ozetpéčka, jehož tvůrci upozorňují na paradoxy a nerovnosti pracovního trhu v Česku.

Fotograf a kameraman, ale také dědic Winternitzovy vily, architektonického skvostu na pražském Smíchově – to všechno je David Cysař. V současnosti připravuje projekt, do kterého se promítá historie jeho rodiny, která byla za druhé světové války deportována do koncentračního tábora v Osvětimi. „Tu cestu jsem dlouho odkládal, ale byla pro můj vnitřní prožitek strašně důležitá,“ říká o chystané výstavě Kunst macht frei David Cysař.