Aneta Krejčíková sama sebe popisuje jako člověka, který má velkou chuť do života. Krom toho, že se už 20 let pohybuje v herecké branži, otevřeně také mluví o svém těle, mateřství, porodu nebo svých vztazích. „Někdy se strašně naštvu na šoubyznys. A říkám si, jak by bylo skvělé, kdyby to bylo bez pozlátka. Galavečery nevypovídají nic o tom, jak žijeme doopravdy. To nejsou ranní vstávání, noční vstávání k dětem a neustálý strach, že nestihnu, co bych měla,“ přiznává v Hovorech.

Ačkoliv fotoaparáty držel v ruce už od mala, seriózně se focení začal věnovat až ve 30 letech. Po gymnáziu chtěl na přírodovědeckou fakultu, kam se ale kvůli příliš velkému počtu uchazečů nedostal. A bavila ho hudba, která ho nakonec vyšvihla do světa focení. „Jako písničkář jsem byl pozván od tvůrčí skupiny Ateliér 74, abych svými písničkami zahájil jejich vernisáž na kladenském zámku,“ vzpomíná v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus fotograf Jiří Hanke.

Vysoký krevní tlak je diagnóza, kterou člověk dlouho nemusí cítit. Za číslem na tlakoměru se ale může skrývat i způsob života, nedostatek pohybu, průmyslově zpracované potraviny nebo chronický stres. „Víme, že se v České republice pohybuje možná 800 tisíc až milion osob, které mají vysoký krevní tlak a neví o tom,“ poukazuje v Hovorech Jitka Mlíková Seidlerová, primářka II. Interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.

Sebevědomí je pojem, který se na psychoterapiích zkoumá ze všech úhlů. V průběhu života se u lidí mění a formuje. Utváří ho rodina i sociální sítě. „Sebevědomí je plastické a přizpůsobuje se situacím. Nezůstává ve stavu ušlápnutosti a vždycky hledá rovnováhu, tedy stav, kdy vím, že jsem v principu hodnotný člověk, který na tento svět patří a něco sem přináší,“ říká psycholožka a spoluautorka podcastu Psychobitches Olga Vlachynská.

Mluví o jazycích, které mizí rychleji, než si stíháme uvědomit. Etnolingvista a cestovatel Miroslav Černý vyráží do světa hledat to, co se z map i paměti pomalu vytrácí. Řeči, příběhy, identity celých kultur. Navštívil desítky zemí, setkával se s komunitami od Amazonie po sever Evropy a sleduje, jak každých pár dnů umlkne jeden jazyk. Je to ještě poznávání světa, anebo už sledujeme to, jak starý svět tiše a postupně mizí?

Ve čtvrtek začal 66. ročník Zlín Film Festivalu, který je nejstarší a největší akcí svého druhu na světě. Do 3. června představí na tři stovky snímků z rekordních 57 zemí a láká i na účast jmen jako Aidan Gillen ze Hry o trůny. „Nám se ho podařilo přivést takovým krásným způsobem, protože bude součástí delegace k dalšímu soutěžnímu filmu, který je z Irska a jmenuje se Trad,“ popisuje v Hovorech Českého rozhlasu Plus dlouholetá umělecká ředitelka festivalu Markéta Pášmová.

Západní víra se mnohdy zaměřuje na duši a tělo může opomíjet. Do vztahu s vírou a Bohem se ale často promítá i zážitek z vedeného pohybu. „Myslím, že nejúžasnější je, když se člověk naučí slyšet tělem,“ poukazuje v Hovorech lektor pohybu a zakladatel konceptu JK Pohyb Jiří Kubeš, který na svých kurzech spojuje pohyb s křesťanskou vírou.

Režisér, fotograf a cestovatel Jan Svatoš popisuje svou expedici po Itálii po stopách Johanna Wolfganga Goethe. Vadí mu moderní konzumní turistika. „Lidem nejde o historii nebo podstatu místa, potřebují jen svůj obličej v popředí a památky či krajina fungují pouze jako pozadí,“ vysvětluje.

„Vyjeli jsme do zemí, jako je Thajsko nebo Japonsko, a zkoumali, jak moc současná kultura ovlivňuje sexualitu mladých lidí a jak velký vliv na nás mají zdroje, které konzumujeme zvenčí,“ říká Barbora Baronová, autorka knihy Soft a zakladatelka nakladatelství wo-men.

„Jsem muzikant i manažer, jedno pomáhá k odpočinku od druhého. O víkendech se vrhnu na pódia po pracovním týdnu a funguje to,“ popisuje svou profesní dvojjedinost muzikant, hudební producent a člen kapely Jelen Alexandr Smutný.