Žijeme složitější dobu, valí se na nás jedna krize za druhou a je důležité zvyšovat svoji odolnost pro chvíle, kdy nám nepredikovatelnost světa působí psychické problémy ... Na jedné straně je svět mého vnitřního prožívání - moje vnitřní pohoda a na druhé straně je objektivní stav světa, se kterým musíme interagovat ... V poválečném a relativně klidnějším období posledních desítek let klesala naše tolerance na zátěže, teď potřebujeme, aby se zvyšovala ... Já jsem zodpovědný za to, jak se prožívám vevnitř a měl bych kultivovat svoji schopnost cítit se vyrovnaně nezávisle na vnějších okolnostech." Jak se psychicky otužovat ve světě, který je objektivně složitý? Kdo by měl formulovat vizi, pro celou společnost? Moderuje Michael Rozsypal.

„Svět se opravdu zbláznil a ta ,bláznivost‘ se přiblížila. Dřív lidé prožívali jako stresující to, co se dělo v jejich bezprostředním okolí. V jejich městě, vesnici, ulici. Následně ale s pomocí zpráv začali prožívat také události vzdálenější. Teď většinu času prožíváme mnohem víc události vzdálené,“ říká psychiatr a nově i ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček.

„Diagnózu hyperaktivní močový měchýř známe už přes 20 let, ale ani za tu dobu se tento pojem nedostal do zdravotnictví. Tedy natolik, aby to bylo vnímáno jako běžné onemocnění, které řeší urologie, gynekologie, případně praktický lékař,“ říká Lukáš Doskočil, ředitel firmy, která vyvinula neuromodulační neinvazivní zdravotní prostředek URIS.

„Když se narodíte se jménem Balabán a zjistíte, že vás navíc baví psaní, tak žijete ve stínu slavného spisovatele. Asi to je i důvod, proč, dokud otec žil, mě ani nenapadlo chodit s mým románem ven. I po jeho odchodu jsem čekal 15 let, než jsem si troufl psát, a to s cílem publikovat,“ popisuje Lukáš Balabán, syn, jednoho z nejuznávanějších spisovatelů polistopadové éry Jana Balabána.

„Maminka mě od malička nutila dělat muziku – hrál jsem už někdy v sedmi letech v hudebce na piano. Nějak extra mě to nebavilo, chuť dělat muziku jsem dostal později, až při studiích na gymnáziu. Tehdy jsem se rozhodl, že se jí budu věnovat vážněji,“ vzpomíná skladatel, jazzový pianista a dirigent Milan Svoboda. S hotovou maturitou tak začal studovat konzervatoř.

„O zvuku a rádiu by se dalo povídat dlouho,“ říká Tomáš Zikmund, který je v Českém rozhlase už dlouhá léta mistrem zvuku. „Svět vnímáme většinou až z 80 procent očima, pak ušima. Zvuk je neskutečné, kouzelné médium. Představte si, že pustíte dětem pohádku s princeznou, kterou si ale každé představí jinak – u jednoho má zlaté šaty, u jiného zlaté, bílé.“

Horn, respektive lesní roh je podle hornistky Kateřiny Javůrkové z respektovaného Belfiato Quintet, nástroj se širokou škálou barev. „Nejlepší na hornu je, že se dokáže barevně přiladit ke všem nástrojovým skupinám. Dokáže krásně znít se smyčci i s dechy. Dokáže se dorovnat ostatním hlasitým žesťovým nástrojům – dokáže zabrat i hrát velice jemně. Ta barevnost je v tom ta nejkrásnější,“ říká.

„Celý život jsem si říkal, že bych chtěl něco režírovat – ale kdyby se mě zeptali, jestli to umím, nebo jestli na to mám nějakou školu, musel bych odpovědět, že nemám,“ popisuje režisér a scenárista televizních seriálů a filmů, jako například Teorie tygra, Teroristka atd. Radek Bajgar.

„Když o agresi a hněvu mladé generace přemýšlím, říkám si, že je to symptom, který se děje na konkrétním základě,“ říká zkušený psychoterapeut a vedoucí týmu Teen Terapie Diakonie Českobratrské církve evangelické Vojtěch Betka. „A protože jsem zvídavý, zajímá mě, co se musí v životech lidí stát, že se jejich cesty rozběhnou různým způsobem.“

„Když volyňští Češi odcházeli v 19. století do carského Ruska – dnes na území Ukrajiny, do míst kolem měst Dubno, Rovno, Žitomir –, dostali místo slibovaných polí jen vykácené lesy. Nejdřív je museli – jak říkali, ,vykorčovat‘ –, až pak se z nich stala pole. Když všechno zúrodnili, založili si kulturní spolky, pivovary, mlýny a vlastně byli bohatí, museli zas pryč,“ říká spisovatelka a dcera volyňáků Anna Strnadová.