S uprchlíky se poprvé setkal v roce 2015. Tehdy to byli lidé, kteří se snažili dostat do Německa. Dnes Jakub Shelby pracuje pro Mezinárodní Organizaci pro migraci (IOM), která je součástí systému OSN. Jeho poslední mise byla v Džibutsku, kde se setkávál s migranty z Afriky. Pokoušeli se dostat do Saúdské Arábie. „Emoce se mi nabalují, takže se mi třeba jednou za dva měsíce, že přijdu domů a deset minut brečím. Ale na denní bázi to tak nemám,“ přiznává pro Český rozhlas Plus.

Mohla jsem být závislá na alkoholu nebo na drogách, mohla jsem být zapšklá a být nenávistným trollem na sítích. Anebo jsem mohla pomáhat, říká sociální podnikatelka Lucie Hyblerová. Před pěti lety založila firmu Breakfastory a letos za svůj přínos získala od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. „Jeden z nejtěžších momentů našeho podnikání je říct příjemci pomoci, že ho musíme vyměnit za někoho dalšího,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Před Vánocemi si kněz, biolog a etik Marek Orko Vácha připomíná, že lidé se sice honí za dárky, ale dávají tím najevo, že chtějí někoho obdarovat. „To je pro mě tím poselstvím: je lepší dávat než dostávat,“ vyzdvihuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Svátky jsou podle něj i dobrou příležitostí odpouštět. „Znamená to, že něco pustíš z ruky. Otočíš kohoutkem a ta nádržka se špínou, co má člověk v hlavě, vyteče,“ přirovnává. Jsou věci, které přesto k odpuštění nejsou?

Dívka na kříži, které narostly vousy. Tajná chodba v porodnici U Apolináře, kudy se ubíraly dámy z vyšších kruhů k utajeným porodům. Nebo pramen, který se ztratil a naše. Nejen tyto zajímavosti, legendy a střípky sesbíral historik David Černý v knize Velká tajemství Prahy. A ví i to, proč pražští mlynáři chovali ježky. „Tohle vím, protože moje rodina jsou původně pražští pekaři. A ježky chovali proto, aby decimovali moučné šváby,“ přibližuje v pořadu Hovory.

Katolický kněz Václav Vacek působí jako farář v Letohradu. „Kritizuji církev proto, že ji mám rád. Celý život sloužím Ježíšovi a poukazuji na to, co děláme nešikovně, nebo špatně, abychom to mohli zlepšit,“ říká. Jeho tématem jsou manželství a soužití v páru. „V naší společnosti ale drtivá většina lidí nepřeroste třináctileté děcko. Nejsou osobnostně vyspělí,“ kritizuje v pořadu Hovory na Českém rozhlase Plus.

Vojtěch Víta pracuje v džungli uprostřed Prahy. Tedy v Indonéském pavilonu ZOO Praha, kde se stará o obojživelníky a želvy, které patří mezi jeho oblíbence. „Celou řadu z nich chováme jako jediná zahrada v Evropě,“ vyzdvihuje. Želvy jsou podle něj citlivé a zároveň tvrdé, přibližuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. „Úzkostně reagují na stresové faktory, které nemusí být na první pohled zřejmé. A zároveň se s lecčím vyrovnají v celku snadno,“ všímá si.

„Dějiny nám dávají důstojnost. Výzkum dějin z pohledu lidí s postižením, menšin nebo například 20. století z pohledu Romů – to všechno přináší důležitou perspektivu. Stejně tak, když se podíváte na holocaust, je třeba vnímat i to, která témata společnost stigmatizovala. Je to sexuální směna i queer touha,“ vysvětluje Anna Hájková, lektorka moderních evropských a kontinentálních dějin na University of Warwick ve Velké Británii.

„Měli bychom se naučit víc nad minulostí přemýšlet,“ myslí si historik Jakub Rákosník, který nedávno vydal novou knihu s názvem Co je nového v historii.

Barefoot se dá volně přeložit naboso. Jejím propagátorem a prezidentem asociace je Petr Exnar. „Chodit v barefootech znamená, že se to nejdřív musíte naučit. Říká se tomu vědomá chůze – musíte dělat menší kroky a třeba nedupat na paty,“ vysvětluje v pořadu Hovory.

„Správně by se mělo mluvit o chronickém žilním onemocnění, ne jen o křečových žilách, resp. varixech. Základem je chronický zánět v žilní stěně, který nemusí být jen na nohou a rukou. Ono totiž i hemeroidy jsou svým způsobem žilní nemoc,“ vysvětluje cévní lékař a chirurg Robert Vlachovský.