V Paříži pomáhá svým klientkám zorientovat se ve vlastním šatníku i hodnotách. Učí je, že móda může být radostná, udržitelná a v souladu s našimi kapacitami ? i s kapacitami planety. Proč věří, že správné tempo není pomalé, ale přirozené? Poslechněte si Hovory s inovátory s moderátorkou Tatianou Čabákovou.

„Posedlost není nutná jen pro malování, ale pro všechny umělecké obory. Bez posedlosti to dělat nejde,“ říká malířka, ilustrátorka a sochařka Erika Bornová. „Musí tam být totální zapálení a vášeň. Když jsem někdy před devíti lety měla ve ,Špálovce‘, tedy v Galerii Václava Špály, první výstavu, i proto se jmenovala Posedlost. Byla i o uměleckých kolegyních, které už zemřely,“ dodává v pořadu Hovory.

„Pomalá móda, resp. Slow fashion má mnoho vrstev – ta hlavní ale říká, že je vyrobená v respektu k planetě. Občas se také říká pomalý životní styl, který osobně považuji za ten správný a přirozený,“ vysvětluje Kamila Boudová. V Paříži, kde dlouho pracovala jako asistentka nákupčí největšího obchodního domu, totiž došla k poznání, že musí existovat jiná cesta, jak módu vyrábět, jak jí posílat dál a jak se oblékat.

„Potkal jsem romské vysokoškoláky a zjistil, že s nimi sdílím své pocity. Vždy jsem byl na okraji společnosti, na periferii a změnilo to až mé vzdělávání,“ popisuje historik umění a spisovatel Martin Kanaloš.

„Od dětství jsem fungoval tak, že na prvním místě sice byla škola, když se později přidal zahraniční camp nebo trénink, musel jsem přejít na individuální plán. Běžný den tak nejčastěji vypadal tak, že na mě před školou čekal tatínek s autem a hned jsme jeli do Prahy, Plzně i dál,“ popisuje tanečník Dominik Vodička. Je také choreografem, dvojnásobným vítězem televizní soutěže Star Dance a držitelem Ceny Thálie.

Málokdo si to uvědomuje, ale umělá inteligence nás ovlivňuje už víc než deset let, tvrdí Eva Nečasová, zakladatelka iniciativy AI dětem a vývojářka počítačových her. „Jsou to doporučovací systémy na sociálních sítích. Dopady této technologie naši společnost ovlivňují významně,“ dodává v pořadu Hovory s inovátory.

Host dnešních Hovorů Hana Michopulu ví, jak na to. Gastronomická publicistka, autorka knihy Skromné jídlo, říká, že stačí při nákupech a v kuchyni jen trocha plánování a vrátí se vám radost z jídla, a tím i lepší život. Mluvit bude nejenom o ideálním obsahu lednice a spíže, ale taky o matkách samoživitelkách a systému, který omezí zbytečné výdaje a pomůže vám utratit méně peněz. Moderuje Naděžda Hávová.

„Stát by neměl mít univerzální příběh o své historii, který by mocenskými, někdy až násilnými způsoby vnucoval celé populaci. To určitě není správně. Jiná věc je, že by lidé měli vědět, jaké má hodnoty, na kterých stojí – a ty jsou ostatně vyjádřeny v Ústavě ČR. Myslím hlavně oblast lidských práv, kterou by stát – prostřednictvím kulturně vzdělávacích institucí – propagovat měl,“ říká historik Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Pokud ve filmu dojde na intimní scény, najímá produkce koordinátorku intimity, což je zcela nová profese. „Nejdřív analyzuji scénář a dívám se na kontext intimních scén,“ popisuje divadelní režisérka a koordinátorka Martina Čurdová. Nejde jen o sex, líbání, nahotu. „Můžou to být scény, které jsou náročné na intimitu v jiném kontextu – například tehdy, kdy herečka rodí, kojí, prochází gynekologickou prohlídkou či potratem.“

„Po letech, kdy jsem říkala, že máte do jídla investovat co nejvíc, protože jde o vaše zdraví a životy, jsem se musela zamyslet a uvědomit, že lidé teď řeší něco úplně jiného. Proto se snažím doporučovat, jak jíst dobře i se sníženým rozpočtem,“ říká gastronomická publicistka a autorka knihy Skromné jídlo Hana Michopulu.