Zeleninu pěstují v obrovském skleníku na farmě v Dolní Lutyni u Karviné, chutná ale jako ze zahrádky. Nepoužívají pesticidy, ale biologickou ochranu proti škůdcům. „Nasazujeme přirozené nepřátele proti škůdcům. A z hlediska biologické ochrany je používáme i hodně preventivě,“ popisuje rostlinolékař Václav Psota v pořadu Hovory s inovátory.

„Mám pocit, že ji předělávám pokaždé, když do ní vkročím, protože to je nekonečná laboratoř,“ říká o své zahradě v jižních Čechách krajinný a zahradní architekt a zakladatel ateliéru Flera Ferdinand Leffler. Zahrady mají být podle něj místem radosti a klidu, a to jak ty soukromé, tak i veřejné parky. Snaží se je proto rehabilitovat od minulosti, kdy byly spíše místem, kde se musí pracovat a lopotit se.

„Všichni odevzdáváme a kapitalizujeme své soukromí na sociálních sítích, které nám za určitých podmínek kontinuálního dohlížení dávají možnost neustále performovat sami sebe,“ myslí si malíř Jiří Franta, dlouholetý člen umělecké skupiny Rafani, která slaví už 25 let existence.

Petr Kováčik založil několik úspěšných firem jako Skrz.cz, Blabu.com atd., pak je prodal a založil další. Dnes je i mentorem a startupovým investorem. „Jak jsem začínal? Podobný byznys jsem dělal dlouho před založením prvního portálu, takže jsem byl expert a měl tým lidí. Když se pak objevil zajímavý rostoucí trh slevových serverů, bylo nejlepší období do toho skočit,“ popisuje.

V Paříži pomáhá svým klientkám zorientovat se ve vlastním šatníku i hodnotách. Učí je, že móda může být radostná, udržitelná a v souladu s našimi kapacitami ? i s kapacitami planety. Proč věří, že správné tempo není pomalé, ale přirozené? Poslechněte si Hovory s inovátory s moderátorkou Tatianou Čabákovou.

„Posedlost není nutná jen pro malování, ale pro všechny umělecké obory. Bez posedlosti to dělat nejde,“ říká malířka, ilustrátorka a sochařka Erika Bornová. „Musí tam být totální zapálení a vášeň. Když jsem někdy před devíti lety měla ve ,Špálovce‘, tedy v Galerii Václava Špály, první výstavu, i proto se jmenovala Posedlost. Byla i o uměleckých kolegyních, které už zemřely,“ dodává v pořadu Hovory.

„Pomalá móda, resp. Slow fashion má mnoho vrstev – ta hlavní ale říká, že je vyrobená v respektu k planetě. Občas se také říká pomalý životní styl, který osobně považuji za ten správný a přirozený,“ vysvětluje Kamila Boudová. V Paříži, kde dlouho pracovala jako asistentka nákupčí největšího obchodního domu, totiž došla k poznání, že musí existovat jiná cesta, jak módu vyrábět, jak jí posílat dál a jak se oblékat.

„Potkal jsem romské vysokoškoláky a zjistil, že s nimi sdílím své pocity. Vždy jsem byl na okraji společnosti, na periferii a změnilo to až mé vzdělávání,“ popisuje historik umění a spisovatel Martin Kanaloš.

„Od dětství jsem fungoval tak, že na prvním místě sice byla škola, když se později přidal zahraniční camp nebo trénink, musel jsem přejít na individuální plán. Běžný den tak nejčastěji vypadal tak, že na mě před školou čekal tatínek s autem a hned jsme jeli do Prahy, Plzně i dál,“ popisuje tanečník Dominik Vodička. Je také choreografem, dvojnásobným vítězem televizní soutěže Star Dance a držitelem Ceny Thálie.

Málokdo si to uvědomuje, ale umělá inteligence nás ovlivňuje už víc než deset let, tvrdí Eva Nečasová, zakladatelka iniciativy AI dětem a vývojářka počítačových her. „Jsou to doporučovací systémy na sociálních sítích. Dopady této technologie naši společnost ovlivňují významně,“ dodává v pořadu Hovory s inovátory.