„Nemocné dítě si potřebuje hrát ze spousty důvodů. Třeba, aby se zorientovalo v nové situaci nebo v novém prostředí. Samotné ležení v posteli neumožňuje dostat ze sebe emoce, které k nemoci patří - naštvání, strach nebo i radost,“ říká herní specialistka Michaela Váňová.

„Holinka je bota, která by měla být na noze jen nezbytně dlouhou dobu, rozhodně ne celý den a každý den, jak to někdy vidím v lesních školkách,“ říká podiatrička a fyzioterapeutka Edita Prošková.

„Děti se za finanční situaci svých rodičů stydí a machrují, že na kroužek stejně nechtěli a že adaptační kurz je nezajímá. Začátek září je pro spoustu dětí období smutku,“ říká Jakub Václavů, ředitel neziskovky Proxima Sociale. „Rodiče můžou situaci nezhoršovat a nezlobit se, když dítě donese ze školy další složenku.“

„Jsou děti, které měly kvalitní psychomotorický vývoj, a jednoho dne se postaví a jdou. A pak jsou děti, které měly totéž, a nejdou. Promýšlí tu chůzi, někdy je to bázlivost. Pokud tam není nějaký závažný problém, jednou to přijde a dítě se rozchodí,“ říká fyzioterapeutka a podiatrička Edita Prošková.

„Alarmující je, že hlavní příčina úmrtí žen v těhotenství a po porodu je sebevražda. Obrovsky jsme pokročili v tom, jak se postarat o fyzické zdraví těhotných žen a novopečených matek. Dokážeme řešit fyzické komplikace, málo ale řešíme ty duševní,“ říká výzkumnice Národního ústavu duševního zdraví Kristýna Hrdličková.

„Při nemoci čistíme dětem zuby tak, jako nikdy. Období nemoci, kdy podáváme sirupy na horečku nebo antibiotika a dítě má sníženou imunitu, je velmi rizikové. Stačí čistit jednou denně, ale pořádně. K tomu můžeme podávat mikrobiotika na cucání,“ říká dentální hygienistka Anna Hájková.

Rodičům přibývá v létě celá řada povinností – vozí děti na příměstské tábory, berou je s sebou do práce, řeší, co budou doma samy obědvat, vymýšlejí logistiku a převozy. „Letní prázdniny přinášejí do našeho života specifická témata. K běžné pracovní agendě přibývá velká porce péče. Máme pocit, že když jsme péči nezajistili jinde, urveme ji celou sami. A to se nedá,“ říká Lucie Hermánková, lektorka krizové intervence z organizace Cesta z krize.

„30 % dětí bere umělou inteligenci jako kamaráda. Svěřují chatbotovi svá tajemství, žádají ho o rady, baví se s ním o intimních věcech a o sexu. AI ve všem vyhoví, což je v přímém rozporu s tím, jak to funguje v normálním životě, kde musíme nestále řešit nějaké konflikty. Komunikace s AI je příjemná a návyková,“ říká Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí.

„Neexistuje nic jako bezpečné sdílení. Výsledkem sdílení je, že fotku má někdo jiný, než vy, a může si s ní dělat, co chce,“ vysvětluje Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí. „Je normální, že informace o svých dětech sdílíme, je ale dobré omezit jejich identitu. 70 % českých rodičů sdílí na internetu údaje o svých dětech, 6 % rodičů sdílí citlivé údaje.“

„Prázdniny, školka, návštěvy nebo Vánoce, to všechno jsou situace, které náš režim nějak rozhodí a rozhodit můžou i našeho předškoláka. Afekt nebo vztekání neznamená, že jste špatný rodič. Schytáte to vy, protože jste bezpečný přístav a dítě se u vás cítí přijaté. Je to vizitka, že spolu máte blízký vztah,“ říká dětský ergoterapeut Daniel Stříbný.