„Neexistuje nic jako bezpečné sdílení. Výsledkem sdílení je, že fotku má někdo jiný, než vy, a může si s ní dělat, co chce,“ vysvětluje Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí. „Je normální, že informace o svých dětech sdílíme, je ale dobré omezit jejich identitu. 70 % českých rodičů sdílí na internetu údaje o svých dětech, 6 % rodičů sdílí citlivé údaje.“

„Prázdniny, školka, návštěvy nebo Vánoce, to všechno jsou situace, které náš režim nějak rozhodí a rozhodit můžou i našeho předškoláka. Afekt nebo vztekání neznamená, že jste špatný rodič. Schytáte to vy, protože jste bezpečný přístav a dítě se u vás cítí přijaté. Je to vizitka, že spolu máte blízký vztah,“ říká dětský ergoterapeut Daniel Stříbný.

„Čím víc lidí dítě ve vodě hlídá, tím míň ho hlídá. Dávejte si úkoly, kdo konkrétně má teď dítě na starosti,“ říká v Houpačkách vodní záchranář a prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže David Smejkal.

„Pochopila jsem, že budu takovou mámou, jakým jsem člověkem. Rané rodičovství není dobrá doba se nějak od základů měnit. Já už dávno o sobě nemám žádné iluze a vím, kde jsou moje limity a v čem jsem skvělý člověk,“ říká máma pětileté Berty.

„Platí pořád to stejné - na internetu není všechno pravda. Já osobně funguju tak, že většině věcí na internetu věřím, dokud se neukáže, že je to nepravda. To se dost možná otočí – budeme se dostávat do situace, kdy nebudu věřit ničemu, dokud si to neověřím a nejistím se, že je to pravda,“ říká Karel Klatovský, lektor a manažer vzdělávacích programů společnosti Microsoft.

„Nevolnosti, únava, zvracení, něco si nahmatám v prsu. Příznaky rakoviny může těhotenství maskovat. Žena si řekne, že je to k jejímu stavu a že to nic není. A ani lékaři na to nemusí u těhotné ženy vždycky myslet, že by to nádor mohl být. Tahle souhra okolností vede k tomu, že se ženy k nám dostávají v pozdějším stadiu, než by to muselo být,“ říká Michael Halaška, který je předním českým expertem na rakovinu v těhotenství.

„To, že na sebe tlačíme, že se často snažíme všechno zvládnout samy, je vzor, který nám daly naše mámy a babičky. Musely bychom do naší historie sáhnout hodně hluboko, abychom našli kořeny toho, kdo vlastně jsme,“ říká polská novinářka Joanna Kuciel Frydryszak.

S dítětem se zrodí taky máma. Je to nová a náročná role, která s sebou nese spoustu fyzických i mentálních změn. „Označuje to termín matrescence. Je to zásadní a přechodové období stejně jako pubescence nebo adolescence,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Pavla Koucká.

„Musíme neustále měnit plány, reagovat na to, co dítě potřebuje. Potlačujeme svoje potřeby ještě víc, než jsme byly zvyklé. A pocit selhání, který u toho zažíváme, ovlivňuje vztah, který máme samy k sobě i k dítěti,“ říká spoluautorka knihy Roztěkané a ADHD máma čtyř dětí Klára Kubíčková.

„Dítě vnímám jako autentickou bytost, která se může vyvíjet úplně jiným směrem, než jsem si představoval. Stejně jako v jiném druhu partnerství nebo přátelství ho nechci zavřít do klece svých představ, ale dávám mu bezpečný prostor k růstu. To je za mě podstata lásky,“ říká ředitel Ligy otevřených mužů Josef Petr. Debata o rodičovství proběhla v rámci festivalu Nenásilí.