Herečka Bára Hrzánová na počest 17. listopadu koncert kapely Condurango. V ten samý den v roce 1989 hrála na Nové scéně Národního divadla v představení Celestina. „O pauze do šaten a divadelního klubu začali chodit první zranění, po představení už chodili i kolegové z jiných divadel a revoluce pozvolna začínala,“ vzpomíná. Podle ředitele Centra Paraple Davida Lukeše ale i po 30 letech je stále spousta bariér a lidé si pod svobodou slova lidé vysvětlují něco jiného než je.

V roce 1989 bylo Zdeňkovi Svěrákovi padesát tři let. Jaké byly první dny a měsíce z nesvobody ve svobodě? „Popravdě jsem si myslel, že v nesvobodě budu pořád. A když to přišlo, bylo to krásný. 53 let žít v domnění, že nikdy nebudu moct říkat veřejně, co si myslím, a najednou to jde, tak to byl nádherný pocit,“ vzpomíná herec Divadla Járy Cimrmana. Jak se daří Centru Paraple?

Na Národní třídě se bude večer promítat na velkoformátovou instalaci film Eser Valtrové nazvaný Svoboda nás spojuje. Ve filmu jsou vidět různé generace, které přemýšlí o těchto hodnotách. „Svoboda je i to, že řeholné řády fungují svobodně. Věřím tomu, že instalace, kterou jsme se sestrami vytvořili, je také o svobodě.“ A jak vnímá svobodu sestra Magdalena z řádu sv. Voršily? „Vidět svobodu v tom, že tady jsem pro ostatní, svoboda jako služba.“

Na JAMU vystudoval obor umělecký management, ani během studia ale neopustil svou vášeň pro zpěv. V šestadvaceti letech našel v Itálii učitele, který představoval zlom v jeho kariéře. Dnes je nazýván enfant terrible české opery a vydává první sólové album. „Nikdy jsem se necítil dostatečně dobrý na to, abych ho vydal a nestyděl se za něj. Odvahu jsem našel až teď,“ říká tenorista Pavel Černoch.

V minulosti vicemistr v naturální kulturistice, také ale dlouholetý uživatel heroinu, bezdomovec a vězeň. Co výtvarníka a ilustrátora Jana Šádka vrátilo zpátky do života? Jak se naučil sebedisciplíně? A kdy si začal vážit sám sebe?

Po knížkách jako Indiánský běh, Rok kohouta nebo Bhútán, má láska, přišla v létě spisovatelka Tereza Boučková s novým titulem Dům v Matoušově ulici, kterým se bez nadsázky prohnaly dějiny. Obyvatele smíchovského činžáku poznamenal fašismus, okupace, stalinismus i normalizace. Jak se Tereze Boučkové o hrůzách minulosti psalo? Kde hledala informace? A proč se rozhodla do příběhu prolnout i současnost?

Tři princezny, O malých věcech, Metanol, Ten, kdo tě miloval… To jsou filmové a televizní snímky, kde stál Pavel Berkovič za kamerou. Pak také stanul v čele Asociace českých kameramanů a je porotce Pražského filmového kufru. „Děti těmi filmy chtějí vyjadřovat věci, které jsou pro ně náročné. A společnost by se tomu měla věnovat, měla by vidět, jak děti přemýšlí a uvažují,“ vysvětluje kameraman.

Možná někomu někde doma leží hodinky po dědečkovi nebo pradědečkovi. Jak ale zjistit, jestli to náhodou není starožitný skvost? „V první řadě rozhoduje, jak jsou hodinky zachovalé, pak firma, která to vyrábí, a jak jsou komplikované, co mají za funkce navíc,“ vysvětluje hodinář Václav Matouš, který se sebou do studia Radiožurnálu přinesl na ukázku starožitné kapesní a cestovní hodinky a budíky.

Chirurg a autor reportážních knih z humanitárních misí s Lékaři bez hranic Tomáš Šebek tentokrát odkrývá svoje já v osobně pojaté knize Objektivní nález. „Poselstvím knížky je mimo jiné neopakovat stále dokola stejné chyby,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Krocem. Proč kniha nese podtitul Moje nejtěžší mise? A co všechno chtěl autor čtenářům v knize sdělit?