„Život v Paříži plyne dál, takže můžete vidět lidi, kteří sedí na zahrádkách a zajdou si na oběd a na kávu. O dvě ulice dál pak může docházet k dost vážným střetům s policií,“ popisuje ve společném rozhovoru s Martinem Baluchou zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Marcel Faltys. Proč se ve Francii tak snadno vznítí protesty a co mají společného? A proč politici hněv lidí nedokážou uklidnit?

„Na nadcházející výstavě poprvé vystavím svoje bronzové sochy a mimo jiné i další série obrazů. Připravujeme také po osmi letech novou monografii, kde budou zastoupeny i jiné série obrazů, než budou na výstavě,“ avizuje výtvarník Jan Kaláb. Jak se proměnil od malování na zdi k monumentálním instalacím? A co chtěl divákům říct svou expozicí na letošním Signal Festivalu? Poslechněte si rozhovor.

Jediná vteřina. Tak se jmenuje nový dokument režiséra Víta Klusáka, který ukazuje, jak může jediná vteřina nepozornosti nebo selhání za volantem změnit život nejen řidiči, ale i oběti dopravní nehody a jejich blízkým. Snímek přináší čtyři příběhy inspirované skutečnými událostmi. „To, co už jsme začali považovat za normální, ve skutečnosti zabíjí,“ říká Klusák.

Herečka Magdaléna Borová si z festivalu Prix Bohemia Radio odváží rozhlasovou Thálii za roli v dramatizaci Bergmanových Scén z manželského života. Rozhlasovou práci považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších činností. V čem podle ní spočívá její kouzlo? Jak se jí po dvaceti letech v Národním divadle žije na volné noze? A proč herečka, která se živí především hlasem, tolik vyhledává ticho?

Čerstvá členka rozhlasové Síně slávy Eva Ješutová nastoupila do Českého rozhlasu v roce 1981 a o šest let později se stala vedoucí archivu. Zažila proměnu archivářské práce od kartoték až po digitální záznamy a podílela se na uchování unikátních historických nahrávek. Jednou z nich byl i dosud neidentifikovaný pásek s projevem Alexandra Dubčeka po návratu z Moskvy v roce 1968. Rozhlasový archiv pomohl také Jiřímu Mádlovi při přípravě filmu Vlny.

„Hrozně jsem si přála otevřít bezpečné prostředí, kde bych s pacientkami mohla mluvit a nějakým způsobem je utěšit, poradit, nasměrovat,“ říká Veronika Cibulová, zakladatelka pacientské organizace VERONICA, která podporuje ženy s onkogynekologickými onemocněními přímo v nemocnici U Apolináře. Jako ředitelka Nadačního fondu Hippokrates navíc pomáhá měnit nemocniční prostředí tak, aby se v něm pacientky cítily lépe. Co ženy v nejtěžších chvílích nejvíc potřebují?

Na nové začátky není nikdy pozdě, říká kurátorka, malířka a fotografka Renáta Mužíková alias Reny, která začala v 51 letech chodit na hodiny zpěvu. Náhodné setkání s klavíristou Radkem Svobodou přerostlo v hudební spolupráci a dnes spolu dokončují první album. „Já se pořád učím. Miluji se pořád něco učit,“ prozradila v rozhovoru. Proč se rozhodla natočit desku, která nemá ambice na komerční úspěch? A kde bere energii na všechny své umělecké aktivity?

„Napíšu suchý text a pak se ho snažím rozsypat pomocí naučených básnických technik. Je to hrozný chaos a je to selhání. A já to miluji a vlastně nesnáším,“ popisuje svou metodu spisovatel Marek Torčík. Co pro něj znamenala publicita spojená s vydáním románu Rozložíš paměť? Jak jde dohromady tvůrčí a byznysová stránka literární praxe? A čím je specifická poezie? Poslechněte si rozhovor z Frankfurského knižního veletrhu.

„Pořád se mluví o krátké pozornosti, o tom, že potřebujeme maličká sousta a jsme schopni jenom maličkého soustředění. Na to jsou básně přece úplně ideální. Je to malé, krátké, ale velmi intenzivní,“ říká v rozhovoru na Frankfurském knižním veletrhu básník, prozaik a novinář Jonáš Zbořil. Proč se rozhodl psát o tzv. nové divočině? Jaká další kniha se mu rýsuje v hlavě? A proč je dobré číst nobelistku Anne Carsen?

Spisovatelka Alena Mornštajnová už prodala více než milion knih. Její první knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2013. Za třináct let si získala čtenáře například romány Hana a Listopád. A k posledně jmenované knize nyní píše pokračování. „Mé knihy jsou jak pro ženy, tak pro muže,“ říká v rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem na Frankfurtském knižním veletrhu.

Hospody, hřbitovy i železniční nádraží. Pro spisovatele Jaroslava Rudiše jsou to místa plná příběhů a vzpomínek. Na Frankfurtský knižní veletrh přivezl svůj nejnovější román Kde mrtví mluví, ve kterém se vydává po stopách minulosti napříč střední Evropou. Proč ho mrzí mizení tradičních hospod? A co podle něj ztrácíme, když spolu přestáváme mluvit?