Zakládání remízků a tůní, které vysušené zemědělské lány protnou, pomůže udržovat potřebnou biodiverzitu. Jak dál zajistit vsakování vody v krajině? „Alfou omegou všeho, kromě těchto malých drobných opatření, kterých musí být desítky tisíc, bude přechod na tzv. regenerativní zemědělství, kdy oživíte půdu takovým způsobem, že příroda vám půdní strukturu obnoví sama,“ vysvětluje arborista Lubor Křížek, který hospodářům se zasakováním vody pomáhá. Na jaké problémy naráží?

„Dostali jsme facku jak zleva, tak zprava. Dostali jsme jednu facku z Ruska – takovou opravdu odpornou, válečnou. A druhou facku, verbální, teď dostáváme ze strany Ameriky. Jako by obě facky měly posloužit k tomu, abychom se probrali,“ zamýšlí se ekonom a nový ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček. Jak tuto instituci plánuje proměnit? A proč podle něj i ve světové politice dobro nutně vítězí nad zlem? Poslechněte si rozhovor.

„Věřím, že v Česku při produkci, která je hodně velká, dokážeme my, co píšeme o filmu, trochu prosít,“ usmívá se filmový kritik Pavel Sladký s tím, že žádné dobré a kvalitní filmy tak snad nezapadnou. „Některé ale najdou výrazně menšinové publikum,“ dodává. Jak je pro film důležitá kritika? A jak je na tom tuzemská kinematografie?

V roce 1959 přišel poprvé do studií na Barrandově režisér Karel Smyczek. Začínal jako dětský herec, později natočil pro film i televizi desítky titulů a stal se klasikem oboru. Nyní dostává Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. „Při natáčení máte kolem sebe nejlepší spolupracovníky, lidi, kteří vám fandí. Je zajímavé, kolik typů profesí se soustředí na to, aby dopadl jeden záběr. Ale rozhodnutí je stejně na vás. V tom je režisér sám,“ přemítá Karel Smyczek.

Od 8. března bude v iVysílání České televize ke zhlédnutí nová série Potížistky, která mapuje historii a současnost bojů za rovná práva žen. „Pro mě samotnou byla série v mnoha ohledech oči otevírající a rozhodně mě posunula směrem k většímu aktivismu, co se týká rovnosti,“ říká Bibiana Beňová, jedna ze dvou režisérek, které se na dokumentárním cyklu podílely.

Příštím videem hodlá popsat strategii za bouřlivým děním od nástupu Trumpa. „Svou roli beru jako někoho, kdo do sebe naleje spoustu informací a snaží se z toho vycizelovat to nejdůležitější,“ přibližuje Karel ‚Kovy‘ Kovář, který se z youtubera stal influencerem na vícero platformách. Proč každá sociální síť vyžaduje jiný jazyk? Jak pracuje s čísly sledovanosti nebo se zpětnou vazbou, kterou v komentářích dostává? „Není ostuda umět chybu přiznat a popsat ji,“ říká Kovy.

Nánosy věcí, které „by se jednou mohly hodit,“ zůstává podle Martina Ondruše zavaleno mnoho domácností. Nabízí proto citlivou pomoc, vytříděný nábytek se navíc snaží recyklovat. „Velice polehoučku se dostáváme od nějakých obalů a krabiček k zásadnějším věcem, které toho člověka zavalují,“ přibližuje stěhovák a uklízeč Martin Ondruš přístup zaměřený na člověka. Proč jeho klienti a klientky zůstávají s předměty, které je omezují? A co jej mezi hromadami věcí nejvíc překvapilo?

Celý příběh začíná v roce 2017 v obci Kladina, kde byla nalezena tři tisíce let stará bronzová nádoba. Kromě nádoby samotné se zachovala i její výplň. A právě k její analýze byl přizván chemik Lukáš Kučera. „Nemůžeme si představit, že tam byly zbytky jídla. Je tam zachovaná hlína, z ní můžeme získat chemické informace,“ přibližuje. „Je to hodně těžký proces, protože nevíte, co hledáte, nemáte vstupní informace, nevíte, co jedli, pili. Ze střípků se snažíte skládat obraz.“

Filip Remunda je režisér a producent dokumentu Štěstí a dobro všem, který natáčel v Rusku osm let. V oceňovaném dokumentu sleduje Remunda fyzika Vitalije, který pracuje jako zedník na Sibiři. Nerozumí si se svými rodiči, vědci z časů Sovětského svazu, v pohledu na konání a podobu Ruska. „Ve filmu má publikum možnost porozumět tomu, proč se lidé obrací k radikalismu,“ přibližuje Remunda. Co se dozvěděl o motivacích obyčejných lidí ke schvalování diktátorského režimu?

Pod asertivní slupkou mladé generace může sídlit křehkost. Sebepoškozováním se s psychickým přetlakem vyrovnávají spíš dívky než chlapci, kteří mívají tendence k obsedantnímu chování. „Můj základní cíl, když pracuji s mladými lidmi a s dětmi, je pomoct jim, aby si uvědomili, co je to, co jim dělá dobrý pocit ze sebe samotných,“ nastiňuje psycholog Daniel Krejcar z centra Nákel. Jak nepokazit chvíli, kdy se dítě s pocity svěří? A dá se sebepoškozování a přehlcení předcházet?