Alžběta Ressnerová je genová inženýrka, která byla na stáži v prestižní laboratoři Berkeley v Kalifornii. Zde metodou CRISPR-Cas9, také zvanou genetické nůžky, zkoumá, jakým způsobem dopravit opravené buňky na správné místo v těle člověka. Ressnerová si myslí, že takto půjde uzdravit nevyléčitelně nemocné. „V ideálním případě by CRISPR pomáhal zachraňovat životy bez ohledu na sociální postavení,“ doufá vědkyně. Jak se staví k etické otázce upravování genů?

Lékárník Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček má za sebou sedm misí. Ta poslední mise se odehrávala v Gaze v palestinském městě Rafáh, kde v únoru a březnu roku 2024 pracoval jako manažer lékárny, která zásobovala dvě kliniky. „Průvodním jevem války a destrukce je spousta popálenin. Nejvíc nás bolí, když to jsou děti,“ popisuje lékárník, které své zážitky z Gazy popsal v knize Nebe plné draků.

Herec Národního divadla a radostný muzikant Vladimír Javorský získal rozhlasovou Thálii za roli Theodora Mundstocka ve hře Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Přiznává, že je to román, který člověka pohltí. Nyní se chystá na představení Bytost podle románu Václava Kahudy, které bude mít premiéru v prosinci 2024 v Divadle X10. „Bude to kus, který nám snad dá nahlédnout naše maličkosti i velikosti. Jsme bytosti nekonečné velké, ale taky nekonečně malé,“ naznačuje s úsměvem.

Festival svobody 17. listopadu představí mimo jiné pohled sociologa Martina Buchtíka, podle nějž jsme hodnotově jednotná společnost. Dělí nás až emoce vybičované sociálními sítěmi? „Drtivou většinu klíčových témat, včetně klimatické krize, vnímáme všichni stejně. Kde se dělíme, jsou parciální otázky, jestli zakážeme auta s naftou, nebo ne,“ poukazuje Jan Gregar, organizátor Koncertu pro budoucnost. Jak chce bránit ohrožení demokracie? A kdo další v rámci festivalu vystoupí?

Jídlo na talíři ještě neznamená, že ho dítě musí jíst, radí Jitka Ludvíčková změnit přístup k dětem, které odmítají ochutnávat nové potraviny. Někdy si je potřebují osahat. „Se změnou přichází určitá nejistota. A v případě, že je dítě zvyklé na to, že změny znamenají potenciální nebezpečí, tak se může této změně bránit,“ vysvětluje ergoterapeutka, která založila Školu papání. Jak sejmout úzkost z neznámého? Jak rozšiřovat repertoár přijatelného, když sní dítě jen rohlík?

Snímek Válečný zpravodaj režijní dvojice Benjamin Tuček a David Čálek vyhrál cenu pro nejlepší dokument na filmovém festivalu ve Varšavě. Jak scenárista a režisér Benjamin Tuček popisuje zpravodaje Martina Dorazína? „Statečný, uzavřený člověk. Má velký smysl pro humor. Několikrát jsme se zasmáli, až jsme se popadali za břicho. Je to extrémní situace. Humor je někdy jediná šance, jak vzdorovat něčemu, co je úplně šílené.“ Kdy přišel první impulz vyrazit se štábem na Ukrajinu?

„Miroslav je karikaturista, Mirek je písničkář, “ rozděluje Miroslav Kemel své označení. Vydává páté album písní s názvem Modryjé, které bude pokřtěno 27. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Fanoušky překvapí, že na albu jsou kromě tradičních bluesových balad i rychlejší, dynamické písně. „Rád střídám vlny energie, navíc na koncertech lidi baví se protáhnout a zatančit si, kapela to má taky ráda,“ zdůvodňuje Kemel.

Filmem Tajemství smrti chtějí na stresující krok do neznáma diváky připravit podobně, jako amazonské kultury seznamují se smrtí své dospívající členy při rituálu iniciace. „Jsme konfrontováni, jak jsme připraveni rozpustit svoje ego, svoji identitu, na které tolik lpíme. To je asi ten nejbolavější moment,“ míní režisér Viliam Poltikovič. Co je fenomén sdílené smrti? A odkud spolu s Jaroslavem Duškem, který snímkem provází, čerpají své představy o smrti?

Jak vytvořit kolektiv, v němž se i znevýhodnění zaměstnanci budou cítit dobře? Hanu Potměšilovou inspiruje přístup státem vyznamenaného faráře Josefa Suchár z Neratova. „Snažím se od pana faráře a jeho bratrance nasávat, proč má cenu něco ve společnosti měnit, proč nemá cenu rozvíjet téma chráněných dílen, ale proč má cenu se bavit o sociálním podnikání,“ nastiňuje Potměšilová vzor pro svůj podnik na Kokořínsku. Jak ve snaze o změny narazila v automobilovém průmyslu?

„Myslím si, že se nad sebou strašně rádi dojímáme, a mnohdy v mylných momentech. Máme totiž v politickém genofondu – a to popsal skvěle Masaryk už kdysi dávno –, že si rádi budujeme obraz oběti,“ říká šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery, který nedávno podnikl cestu na Ukrajinu. Proč měl zapotřebí se tam osobně vydat? A na jaká setkání nikdy nezapomene? Poslechněte si rozhovor.