Psalo se 13. srpna 1945, když se zpátky do vlasti vrátili českoslovenští piloti, navigátoři, radisté a mechanici, kteří za druhé světové války sloužili v řadách britského královského letectva. Hrdinové, kteří bojovali za svobodu Československa, byli konečně doma. Na pražské Ruzyni i o týden později na Staroměstském náměstí je nadšeně vítaly tisíce lidí. Už o tři roky později je ale komunisté označili za zrádce.

V létě 1949 se skupina skautů utábořila na Jizerce. Měli v plánu přejít hranice do Polska a pak pokračovat dál na Západ. V noci z 23. na 24. července ale mýtinu, kde spali, obklíčili příslušníci Sboru národní bezpečnosti a Státní bezpečnosti. Když se začalo rozednívat, spustili palbu směrem na stany a nic netušící skauty. Co se stalo na Jizerce? Kdo skauty udal? A kolika se podařilo přežít? Uslyšíte v bonusovém dílu Hlasů paměti s Lucií Korcovu a Adamem Drdou.

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním,“ – tak zní skautský slib. Organizace, která vychovává členy k pravdomluvnosti, věrnosti a oddanosti, byla trnem v oku totalitním režimům v Československu. Nacistickému i komunistickému.

Poslechněte si druhou část živého natáčení Hlasů paměti v Divadle X10. Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa mluví o prvních poválečných dnech a týdnech roku 1945.

„Vítězství!“ „Je konec!“ „Německo kapitulovalo!“ Tak zněla hesla, která před 80 lety plnila titulní stránky novin po celém světě. Šest let válečného běsnění, utrpení a smrti, které rozpoutali nacisté, skončilo. Především v zemích střední Evropy ale byla svoboda jen zdánlivá. Jednu totalitu plíživě nahradila jiná. O cestě Československa zpod útlaku nacistů pod nadvládu komunistů a Sovětského svazu mluvili Lucie Korcová, Adam Drda a Mikuláš Kroupa v pražském Divadle X10.

V noci z 30. na 31. května 1945 bylo na pochod z Brna vyhnáno tisíce lidí. Jednalo se především o ženy s dětmi a staré lidi. Do živelného a špatně organizovaného odsunu byli zařazeni i německy mluvící židé, kteří přežili nacistické koncentrační tábory, nebo lidé ze smíšených manželství. Tragický příběh brněnského odsunu uslyšíte v bonusu Hlasů paměti.

Druhá světová válka skončila, Německo prohrálo. Zatímco Češi a Slováci slavili svobodu, nad jejich německými krajany se začala stahovat mračna. Lidé v Československu většinou soudili, že soužití v jednom státě není nadále možné. Odsun Němců připravila už během války československá vláda v londýnském exilu. A začalo to projevem Edvarda Beneše, který v květnu 1945 prohlásil: „Německou otázku musíme v republice vylikvidovat.“

V květnu 1945 podepsal generál Rudolf Toussaint kapitulační protokol do rukou České národní rady. Mezi českými zástupci nechybělo na listině jméno generála Karla Kutlvašra. Paradoxem dějin se opět potkali o pár let později – na začátku 50. let v plzeňské věznici na Borech, kde si oba odpykávali doživotní trest.

Slušní, s pohledem upřeným k zemi, svalující vinu na všechny okolo a neschopní postavit se čelem k vlastnímu provinění – tak vypadalo chování většiny nacistických pohlavárů, kteří po druhé světové válce stanuli na lavici obžalovaných.

Ani po pádu nacismu v květnu 1945 nenastalo na českém území období svobody tisku. Zapovězena byla třeba jakákoliv kritika Sovětského svazu. Na nacistickou propagandu plíživě navázala komunistická. Poslechněte si druhou část z živého natáčení Hlasů paměti na konferenci Českého rozhlasu Plus Pravda v pohybu.