Baptistický pastor, občanský aktivista a nositel Nobelovy ceny míru Martin Luther King byl ve svých devětatřiceti letech zastřelen v roce 1968.

Jicchak Rabin byl dvojnásobný izraelský premiér a náčelník generálního štábu. Jeho snahy o uzavření míru s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) vedly k velkému napětí v izraelské společnosti a nakonec k atentátu, který Rabina připravil v roce 1995 o život. Od té doby se nenašel v Izraeli politik s tak nespornou politickou i vojenskou autoritou, který by v jeho práci, za kterou obdržel Nobelovu cenu míru, pokračoval.

Usáma bin Ládin dokázal unikat téměř deset let po teroristických útocích z 11. září 2001. Nakonec byl zlikvidován americkým komandem 2. května 2011 v pákistánském městě Abottábád.

První světová válka dala ženám do rukou mocnou zbraň v boji o ženská práva. Mohly přejít od teorie k praxi. Zatímco muži bojovali, ženy přebíraly jejich práci. A úspěšně. Vojáci tak na bojištích nepřicházeli jen o své životy, ale také o svět v mužských rukou.

Alfons Mucha, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Antonín Švehla, Alois Rašín, František Křižík, Josef Skupa, Zdeněk Štěpánek, bratři Čapkové, Jan Masaryk a mnoho dalších, které také jistě znáte. To byli svobodní zednáři. Jejich společenství je stále pro mnohé tajemným a rojí se kolem něj řada fantaskních teorií. Pravda je o mnoho prostší. U nás se jim dařilo hlavně za první republiky.

Od atentátu na prezidenta Kennedyho uplynulo už 61 let, v listopadu to bude let 62. Přesto nejsme o nic moudřejší, co se týče okolností, které k němu vedly, než byli lidé před oněmi šesti desítkami let. Co víme je, že patrně vraždil stoupenec castrovské Kuby Lee Harwey Oswald.

Důkazem toho, že i 10. století v českých zemích nabízelo patřičně urozeným ženám prostor pro jistou seberealizaci, může být postava Mlady Přemyslovny.

V 16. století napsal britský spisovatel John Skelton satirickou báseň o Eleonoře z Rumanic. Krčmářku vykreslil jako starou škaredou babu, která šidila pivo tak, že do něj přimíchávala svoje sliny i slepičince. Vaření piva v té době patřilo mezi obvyklé domácí činnosti a následný prodej přebytku nápoje dokázal nejen vylepšit domácí rozpočet, ale taky zajistit neprovdaným ženám a vdovám slušné živobytí.

Veřejnost proti násilí (VPN) – slovenská analogie Občanského fóra – se zformovala v průběhu listopadu a prosince 1989. Toto hnutí bylo svou povahou protestním útvarem, ve kterém se sešla řada osobností i proudů dlouhodobě nekompatibilních. Ani vývoj (a rozdělení) OF v Čechách a na Moravě nebyl jednoduchý, ale situace na Slovensku byla v mnoha ohledech složitější.

Po volbách v červnu 1990 nastoupili do úřadu dva národní premiéři: právník a historik Petr Pithart za Občanské fórum jako předseda české vlády. Pithart vlastně pokračoval ve funkci, do které byl jmenován několik měsíců předtím. A právník Vladimír Mečiar za Veřejnost proti násilí, a to jako premiér slovenský. V prvním půlroce 1990 byl slovenský ministr vnitra.