
Poslechněte si podcast: Loupež v Poštovním muzeu aneb Kdo ukradl modrého Merkura?
V březnu 1970 zmizel z Poštovního muzea v Praze vzácný osmdesátiblok poštovních známek. Nejen pražští kriminalisté byli na nohou, šlo totiž o událost mezinárodního měřítka.
Historie českého zločinu
Dobrodružství české kriminalistiky na pomezí rozhlasové hry a dokumentu.
Mlčenlivý vrah. Smrt pro něj byla vykoupením
Měly zemřít tři, ale jedna přežila – a promluvila. Ne tak násilník a vrah. Mlčel, když ho vyslýchali. A mlčel, když ho soudili. Neměl slov na svoji obranu… Když policisté objevili tělo postřelené a popálené Boženy Říhové, netušili, že obětí je víc. Dokud si strážníci nevšimli podezřelého prodejce klenotů v pražské pasáži. Byly toho tehdy v roce 1925 plné noviny. Násilník Jindřich Bažant totiž pocházel z bohaté pardubické rodiny, která vlastnila obchody s galanterním zbožím.
Tajemství lihovaru. Byl výrobce deštníků naším prvním skutečným mafiánem?
V prosinci 1924 našli pražští detektivové ve velkoskladu Františka Kruchni na pražských Vinohradech 22 hektolitrů nezdaněného lihu. Další vyšetřování dovedlo kriminalisty k majiteli pardubické továrny na hole a deštníky Bohuslavu Zeithammerovi. „Ten chlap je jako chobotnice. Sahá na všechny strany, až do státní a právní sféry,“ říkali si prvorepublikoví policisté. Takzvanou lihovou aféru vyšetřovali řadu let, pachatel totiž výpovědi svědků řídil i z vězení.
Smrt oznámila kukačka. Kvůli vyšetření vraždy musel rada Vaňásek objednat speciální skafandr
V březnu 1922 byla v pražském Braníku nalezena těla hodináře a zlatníka Josefa Ledeckého, jeho manželky a dcery Viktorie. Vyšetřování trojnásobné loupežné vraždy se ujali nejlepší kriminalisté té doby v čele s vrchním radou Vaňáskem, předobrazem známého rady Vacátka. Brzy našli důležitého svědka a dostali se na stopu vrahů. Problém byl, jak jim vraždu dokázat. A tak vyšetřovatelé museli zapojit i policejní potápěče se speciálním skafandrem.
Špatnej vrah. Cynický zločin s tragikomickým koncem, jaký nemá v historii českého zločinu obdobu
Pachatele vraždy z prosince 1953 zadrželi příslušníci SNB několik desítek minut po oznámení činu. Šlo o známou firmu. Vyrostl v sirotčinci, od 17 let kradl, z výchovného ústavu utekl. K chladnokrevné vraždě se i chladnokrevně přiznal. „Vždyť je to papír, tím vás zabiju těžko,“ komentoval použití papírové atrapy vražedné zbraně během rekonstrukce. A jeho pozdější plán na útěk z vězení zní snad až komicky. I kvůli cynismu, s jakým své činy líčil, dostal doživotí.
Král padělatelů. Do tajů svého řemesla zasvětil i svého syna
Bankovky, známky i pornografie. To byly zbraně umělce a dodnes záhadného zločince Vojtěcha Hrdiny. Byl typickým padělatelem meziválečného období. Až na to, že on svoje díla miloval. Nedokázal se jich vzdát a padělal jen to, co pro něj bylo výzvou. Co všechno dělal za první republiky, je pořád obestřeno otazníky. Připisuje se mu ale třeba padělání rakousko-uherských dvacetikorun.
Pád. Jak se vypočítává vzorec pro vraždu?
V neděli 26. listopadu 2000 byla pod okny panelového domu nalezena 52letá žena. Svědkem jejího pádu byl kromě sousedů také manžel, který v té době podle svých slov seděl doma v kuchyni u stolu: „Manželka klečela na stole u otevřeného okna a uvazovala prádelní šňůru. Chtěla totiž pověsit prádlo. Ale šňůra se jí přetrhla. Pak jsem uslyšel výkřik a viděl už jen nohy, jak přepadávají přes parapet...“ Na zdánlivě logickém vysvětlení se ale kriminalistům už od začátku něco nezdálo.
Záhadný otisk. Příběh kasaře, který chtěl zpochybnit daktyloskopii
Dne 29. dubna 1925 bylo z pokladny libochovické sklárny odcizeno téměř 40 tisíc korun. Pachatel na místě zanechal otisky prstů. Vyšetřování se tehdy ujal štábní kapitán Josef Povondra, odborník na daktyloskopii. Ve světě se touto kriminalistickou metodou potvrzovala totožnost osob už v 19. století, ovšem v Litoměřicích ji soudce znevážil ještě v roce 1925. Dal tak nevědomky do rukou zbraň vychytralému recividistovi.
Stopy ve sněhu. Případ vraždy ze 30. let vstoupil do kriminalistických příruček
Ve středu 28. ledna 1931 ve 20.32 nahlásil šofér autobusu nález mrtvého ženského těla na silnici Planá–Černošín. Do 30 minut přijeli k serpentýně u Kosího potoka (tehdy Amselbach) četníci z Černošína. Ve 3 hodiny ráno dorazila na místo po 60kilometrové cestě mrazem na motorovém kole i výjezdovka z Chebu se služebním psem. Vyšetřování vraždy, které komplikoval mráz a sněhová pokrývka, popisuje několik kriminalistických učebnic jako vzorový. Jak by se řešil dnes?
38 hodin strachu. První velký zásah specializované jednotky Útvaru zvláštního určení
Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal, sebral mu peněženku a jeho autem ujel. Pak svému známému ukradl v domě mysliveckou brokovnici se 170 náboji a zamířil k Trnavě, do chatové oblasti Trstín. Tam si vyhlédl Ivetu s Igorem – dvojici, která v chatě rodičů trávila víkend. Pod namířenou zbraní je zahnal dovnitř, svázal je a držel jako rukojmí. Dal vědět policii, měl totiž plán. Začalo se odpočítávat 38 hodin strachu…
Nenávist. Chladnokrevné rodinné drama vyřešili četníci v rekordním čase
„On v baráku pořádek bude, až vy tu nebudete!“ Že jed slov je někdy horší než skutečný jed, ukázal případ domácího násilí a psychického teroru ze 30. let. Obětí zločinu se stala 64letá vdova Josefa Budínová, která žila na vejminku v domku s malým hospodářstvím ve Volduchách u Rokycan. Odtud ji 11. srpna 1930 s náhlou nevolností převezli do nemocnice, kde druhý den zemřela. Případ odkrývající chladnokrevnou vypočítavost příbuzných vyřešili četníci během pouhých dvou měsíců.
Státní vyznamenání pro vraha. Případ „hrdiny“, který měl dát vlajku SSSR nad Říšský sněm v Berlíně
Jiří Skomarovský. Důstojník Svobodovy armády. Velitel jednotky Smrt fašismu. Výsadkář, který bojoval snad všude, za což dostal od prezidenta Beneše Československý válečný kříž a medaili za chrabrost. Měl vztyčit i sovětskou vlajku v Berlíně nad Říšským sněmem. Nebo to bylo jinak?