Bankovky, známky i pornografie. To byly zbraně umělce a dodnes záhadného zločince Vojtěcha Hrdiny. Byl typickým padělatelem meziválečného období. Až na to, že on svoje díla miloval. Nedokázal se jich vzdát a padělal jen to, co pro něj bylo výzvou. Co všechno dělal za první republiky, je pořád obestřeno otazníky. Připisuje se mu ale třeba padělání rakousko-uherských dvacetikorun.

V neděli 26. listopadu 2000 byla pod okny panelového domu nalezena 52letá žena. Svědkem jejího pádu byl kromě sousedů také manžel, který v té době podle svých slov seděl doma v kuchyni u stolu: „Manželka klečela na stole u otevřeného okna a uvazovala prádelní šňůru. Chtěla totiž pověsit prádlo. Ale šňůra se jí přetrhla. Pak jsem uslyšel výkřik a viděl už jen nohy, jak přepadávají přes parapet...“ Na zdánlivě logickém vysvětlení se ale kriminalistům už od začátku něco nezdálo.

Dne 29. dubna 1925 bylo z pokladny libochovické sklárny odcizeno téměř 40 tisíc korun. Pachatel na místě zanechal otisky prstů. Vyšetřování se tehdy ujal štábní kapitán Josef Povondra, odborník na daktyloskopii. Ve světě se touto kriminalistickou metodou potvrzovala totožnost osob už v 19. století, ovšem v Litoměřicích ji soudce znevážil ještě v roce 1925. Dal tak nevědomky do rukou zbraň vychytralému recividistovi.

Ve středu 28. ledna 1931 ve 20.32 nahlásil šofér autobusu nález mrtvého ženského těla na silnici Planá–Černošín. Do 30 minut přijeli k serpentýně u Kosího potoka (tehdy Amselbach) četníci z Černošína. Ve 3 hodiny ráno dorazila na místo po 60kilometrové cestě mrazem na motorovém kole i výjezdovka z Chebu se služebním psem. Vyšetřování vraždy, které komplikoval mráz a sněhová pokrývka, popisuje několik kriminalistických učebnic jako vzorový. Jak by se řešil dnes?

Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal, sebral mu peněženku a jeho autem ujel. Pak svému známému ukradl v domě mysliveckou brokovnici se 170 náboji a zamířil k Trnavě, do chatové oblasti Trstín. Tam si vyhlédl Ivetu s Igorem – dvojici, která v chatě rodičů trávila víkend. Pod namířenou zbraní je zahnal dovnitř, svázal je a držel jako rukojmí. Dal vědět policii, měl totiž plán. Začalo se odpočítávat 38 hodin strachu…

„On v baráku pořádek bude, až vy tu nebudete!“ Že jed slov je někdy horší než skutečný jed, ukázal případ domácího násilí a psychického teroru ze 30. let. Obětí zločinu se stala 64letá vdova Josefa Budínová, která žila na vejminku v domku s malým hospodářstvím ve Volduchách u Rokycan. Odtud ji 11. srpna 1930 s náhlou nevolností převezli do nemocnice, kde druhý den zemřela. Případ odkrývající chladnokrevnou vypočítavost příbuzných vyřešili četníci během pouhých dvou měsíců.

Jiří Skomarovský. Důstojník Svobodovy armády. Velitel jednotky Smrt fašismu. Výsadkář, který bojoval snad všude, za což dostal od prezidenta Beneše Československý válečný kříž a medaili za chrabrost. Měl vztyčit i sovětskou vlajku v Berlíně nad Říšským sněmem. Nebo to bylo jinak?

Největší kasař v dějinách Československa. Legenda. Josef Koudela „rozpáral i nedobytnou káču“ a unikl. Jeho bezmála 200 vykradených pokladen po celé republice vyšetřovaly dvě generace kriminalistů v průběhu 30. až 50. let. Svou profesi považoval za poctivé řemeslo a byl ochoten pro ni obětovat vše. I vlastní tvář. A tak se tento falešný hrdina odboje stal i prvním českým lupičem, který podstoupil plastiku. Usvědčen byl na základě ryze české metody. Osudným se mu staly ženské…

„Kdo nešňupe dneska hlínu, ten holduje kokaínu. Šňupe ho a vidí svět, samou lásku samý květ!“ zpíval ve 30. letech Hugo Haas na melodii Járy Pospíšila… Mrazivé léto na Dvojce přináší skutečný tragický příběh z historie českého zločinu. Krásná Alžběta Langerová se v roce 1937 stala první známou obětí předávkování narkotiky na našem území. Kdo za to mohl? Od začátku vyšetřování smrti dívky nalezené před Borůvkovým sanatoriem měl inspektor Zdeněk Borkovec jediného podezřelého…

Od února 1948 utíkaly tisíce lidí z republiky před komunistickým terorem. Neexistoval žádný oficiální přehled. Uprchlíci bývali často považováni za nezvěstné. Až do léta 1951 tak policie netušila, že kdosi z převaděčů na západě Čech uprchlíky vraždí. Ale když se začaly množit nálezy mrtvých, byla v Plzni ustavena skupina kriminalistů v čele s Janem Znamenáčkem. Ti brzy poznali, že čelí jednomu z nejmasovějších vrahů v historii českého zločinu. Proč po dopadení nebyl odsouzen?