Slovenský festival Grape začínal v roce 2010 jako komorní akce pro dva tisíce lidí. Dnes patří k největším multižánrovým festivalům na Slovensku a sbírá ocenění po celé Evropě. V podcastu Headliner CZ o něm s Honzou Vedralem mluvili zakladatelé Juraj Podmanický a Janči Trstenský – o architektuře, slovenské DPH i o tom, proč letos festival ovládnou mytická zvířata a co čekat od programu i do Vatry, kam se nesmí nosit mobily.

Jak přesvědčit umělce, že rozhovory jsou podobně důležité jako nové písničky? Kdy musí manažer chránit interpreta před fanoušky – a kdy před ním samotným? A proč jsou to právě manažerky, kdo často schytá všechno, co ostatní říct nechtějí?

Ve druhé části desáté Headliner půdy otevřeně mluví Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. S Honzou Vedral probíraly neviditelnou práci, bez níž by hudební kariéry českých muzikantů nevypadaly tak, jak je známe. Dojde na nezaplacené koncerty, ego umělců, sexismu v branži, hledání sponzorů i na otázku, jestli o úspěchu rozhodují hity, koncerty, nebo roky poctivé práce. I na historku o tom, jak Meky zkoušel jednoho svého fanouška ze hry na housle.

Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1.

Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Další Headliner půda se koná 21.9. 2026 opět v Malostranské besedě, jste srdečně zváni.

Jak se zachraňuje koncert, když si basák zapomene basu? Co se děje, když pořadatel nechce po vyprodaném koncertě zaplatit? A proč je důvěra v hudební branži často víc než jakákoli smlouva?

Desátá Headliner půda patřila hudebním manažerkám. S Honzou Vedralem o svých zkušenostech mluvily Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. Tři ženy ze tří různých pater hudebního provozu: od Mekyho Žbirky a Lenny přes Rock for People a Vypsanou fiXu až po autorku, zpěvačku a harmonikářku, která si po odchodu od velké vydavatelské společnosti zkusila řídit kariéru sama.

Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1.

Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Druhý díl bude následovat brzy. Další Headliner půda se koná 21.9. opět v Malostranské besedě, sjte srdečně zváni.

„Kuba běhal po louce a řval: Mejdan! Mně se udělalo zle,“ popisuje František Švadlena první ročník festivalu Mighty Sounds.

Letos oslaví přehlídka zaměřená na hard core, punk, ska, reggae a další subkultury dvacátý ročník. S trojicí zakladatelů, do které patří ještě Kuba Siňor a Filip Vondrášek si připomínáme ty nejlepší historky. A povídáme si o tom, jak se z nadšenecké akce stal mezinárodně uznávaný pojem nejen na festivalové mapě. 

"Od začátku jsme nechtěli být knedlo zelo festival," říkají pořadatelé v rozhovoru s Honzou Vedralem.

Letos se festival koná mezi 26. a 28. červnem v Táboře v pohodlném a praktickém areálu místního letiště, který skýtá takové výhody, jako je tekoucí voda a splachovací toalety pro všechny návštěvníky.

Hrát budou kapely jako Pennywise, Skindred, Burning Spear, The Selecter nebo Asian Dub Foundation a výkvět domácí i světové nezávislé scény. Ale všechno to začalo v roce 2005 slibem peněz, které nikdy nepřišly...

Rokenrol spojuje. Petra Dvořáka většina lidí zná jako top manažera a úspěšného ředitele soukromé i veřejnoprávní televize. Málokdo si ho umí představit, jak s kytarou zpívá The Clash, nebo chodí s foťákem po Glastonbury. Se svojí ženou Mílou Dubskou navíc pořádá festival klasické hudby v Troji a do Leica Gallery Prague pozvali Juliana Lennona.

Oba byli hosty podcastu Headliner CZ, který měl jediné pravidlo. Nebudeme mluvit o televizi!

„Vím, že čas je dneska největší hodnota," uvažuje frontman Vypsané fixy Márdi nad novým albem Ideál, protože ho kapela vydává v době, která celým deskám nepřeje. „Přál bych si, aby nám někdo dal těch čtyřicet minut poslechu.“

 V detailním rozhovoru Honzy Vedrala se dozvíte vše o genezi nahrávky, o které se krátce po vydání mluví jako o jedné z nejlepších v diskografii Vypsané fixy.

Čekají vás příběhy všech písní i okolnosti nahrávání a vzniku alba, které kapela začala dávat dohromady v okamžiku, kdy se ocitla v krizi, o níž věděl zvnějšku jen málokdo. „Po tom, co jsme vyhráli Anděla, jsem čekal, že přijde propad, protože to tak je vždycky, když se něco povede," vypráví Márdi. A popisuje, jak to i tentokrát dokázali vybalancovat. „Fixa je kapela vztahová. Ty lidi jsou součást toho celého stejně jako písničky. Kdybych je začal měnit jako baterky, rozbije se to."

Čekají vás i úsměvné momenty nahrávání. Petr Janda, který v crocsech vypálil v legendární Propasti legendární sólo, kterým is pro sebe ukradl celou písničku. Nebo případ vzniku písní Pelikán či Velryba. Ale taky hádky, které vznik alba provázely. „Probudíš se, otevřeš oči a řekneš si: ty vole, to jsem přepálil, to jsem vůbec nechtěl říkat. Ale ten druhý si to myslí taky," popisuje jednu z nich Márdi.

A jak je to s tím Ideálem? „Když jsem byl malej, snažil jsem se vždycky dotknout stropu," uvažuje Márdi. „Tady je to podobný pocit. Postavíš se na špičky a na chvíli na něj dosáhneš."

„Autotune máš, ne?“

V záznamu druhé poloviny deváté Headliner půdy se Milan Cimfe, Michal „Amák“ Šťastný a Tomáš Fröde dostali ke konkrétním historkám, které se dějí za sklem režie hudebního studia. Začalo to nevinným přespáváním v nahrávací místnosti. Došlo i na smrt pod klimatizací mixpultu, práci s velkými jmény, šamanství Ricka Rubina i na otázku, co se děje s hudbou, když ji začne řídit software a umělá inteligence.

Milan Cimfe vzpomíná na natáčení s Davidem Bowiem, Julianem Lennonem nebo Living Colour. Amák poutavě líčí, jak Jaz Coleman staví písničku z patnáctiminutového synťákového dronu. A na příkladu Hoziera, proč největší hvězdy často bývají nejpracovitější. Tomáš Fröde se rozpovídal o mladých kapelách, demáčích a o tom, jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán, když muzikanti ve studiu narazí na vlastní hráčské limity a netrumfnou technologie.

Mluvilo se i o umělé inteligenci Suno, referenčních nahrávkách, které stály celý majlant, o technologii vinylu, Spotify, CDčkách i AirPodech. A taky o tom, proč je největší kouzlo hudby právě v tom, že ji ještě pořád hrají lidé.

„Umělá inteligence ti nabídne průměr všeho. A chybí ten lidský element, který dělá ty čáry,“ říká Milan Cimfe. A věta k zamyšlení? Tu napsal americký producent Rick Rubin, jehož kniha nemohla na Půdě chybět. „Někdy nejlépe pokročíme vpřed, když ukročíme vzad.“ Co tím myslel, sice nikdo neví, ale zní to tajemně!

A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25. května v Malostranské besedě s tématem Manažerky. O své zkušenosti se přijdou podělit Ludmila „Dydla“ Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková a Rozálie.

Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA, Ministerstva kultury a Prahy 1.

„Dneska můžeš natočit písničku na mobil. Tak proč ještě existují studia?“

Touto otázkou odstartoval Honza Vedral devátou Headliner půdu, která se tentokrát věnovala nahrávání, produkci a životu za sklem studia. Pozvání přijali Milan Cimfe ze studia Sono, Michal „Amák“ Šťastný z Golden Hive a Tomáš Fröde z kapely Imodium a studia I.

Mluvilo se o tom, proč jsou studia pořád důležitá, proč se kapely ve studiu rozpadají, proč je zpěv nejkřehčí část nahrávání i o tom, jak vznikaly desky Lucie, Kabátu nebo Alice. Došlo i na LSD ve studiu, rozbité zuby při produkci, nebo na to, proč je někdy lepší nechat nahrávku nedokonalou.

„Hudba jsou vzpomínky a emoce. Lidem je často úplně jedno, že to hraje blbě, ale stalo se to jednou správně,“ zaznělo během večera plného zkušeností i historek z praxe.

Záznam první části Headliner půdy končí akustickou písní Tomáše Frödeho. Druhá část vás čeká již brzy.

A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25.5. v Malostranské besedě s tématem "manažerky". O své zkušenosti se přijdou podělil Ludmila "Dydla" Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková či Rozálie.

Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA a Ministerstva kultury.

Pokud vás skutečně zajímá zákulisí hudební scény, vždycky si promluvte s řidičem nebo tourmanagerem. Martin Bistrai, kterého všichni znají pod přezdívkou Pumlíč, patří v tomhle oboru k evropské špičce.

Najímají si ho americké, evropské i české kapely, aby se jim na šňůrách staral o vešekrý servis od pohodlí v klubech po žehlení průšvihů. „Problémy začínají po 23 dnech na turné, tam se to láme,“ vysvětluje v podcastovém rozhovoru s Honzou Vedralem, na co přišel tvrdou praxí. 

Řeč byla o jeho hardcorových začátcích v západních Čechách s kapelami Svobodné slovo a Stres, výsleších na StB, prvních výjezdech na Západ, močení do odposlechů, bílých i textilních ponožkách, přebírání gumových medvídků podle barev i divokých turné s Black Lips a dalšími výstředníky.

Nikdo na české scéně nezpívá jako ona. Během uplynulých tří dekád prošla ohromnou proměnou: od rockové divoženky 90. let, přes popové úspěchy až k svébytným experimentům na pomezí žánrů. V každém ze „svých světů“ působí přirozeně a pokorně. Hlasem vás ve stejné vteřině pohladí i sejme. A přitom málem skončila jako strojařka! Lenka Dusilová slaví padesátiny a ohlíží se za vším, čím si prošla.

Některé věci si prostě sami najdou správnou konstalaci. Jako kulisy tohoto rozhovoru. A tak s Lenkou Dusilovou nakonec po různých peripetiích sedíme ve ztichlé redakci. A místo domluvených čtyřiceti minut si povídáme hodinu, dvě... A pomalu rozplétáme výjimečný příběh, který není pro českou populární hudbu vůbec typický. 

Lenka mluví otevřeně o svých začátcích, vzestupech i pádech, o důležitých setkáních a spolupracích, o tvrdé kritice, jak si ulítla, i o léčivé síle terapie, hudby, rodinných traumatech, mateřství. A také o tom, jak dnes nachází společnou řeč s mladší generací.

Začneme u té malé holky z Karlových varů, co ráda jezdila na vandry a zpívala se starším bráchou a mámou písničky. 

"Byl to obrácený proces. Začínali jsme čistý zpěvem a až zpětně jsme se dostali ke kapele," popisuje vznik posmrtného alba Davida Stypky jeho producent Martin Ledvina. Deska nahraná se skupinou Bandjeez dostala název Opatruj. A její nejednoznačná recenze v Headlineru vzbudila vášně.

V rozhovoru s Honzou Vedralem Martin Ledvina velmi otevřeně mluví o vzniku jednotlivých písniček. "To album bylo, jako když jdeš pozpátku. Bylo to inspirativní, ale už to nikdy nechci zažít," prozrazuje a odkrývá detaily, jak se pracovalo s hlasem, aranžemi a dalšími detaily nahrávky.

"Často jsem myslel na to, jak by to David chtěl. Ale pak jsem se z tohohle uvažování musel vymanipulovat. My prostě nevíme, jak by to chtěl," vysvětluje svůj producentský přístup. S Bandjeez se proto "zodpovědně a svobodně snažili tvořit a pracovat pro ty písničky."

A zda se nebáli je vydat bez posledního posvěcení jejich autora? "Nepochybuji, že by David chtěl, aby lidi jeho hudbu slyšeli. Aby zůstala v šuplíku, to nebyla volba," vysvětluje Martin Ledvina. "Někomu se může výsledek líbit, někomu se může nelíbit. Obojí je v pořádku a jsem s tím úplně ok."

A jsou na albu Opatruj. skutečně poslední písně, které po Davidovi Stypkovi zbyly? "Je možné, že se ještě někde něco objeví. Často napsal písničku a druhý den na to zapomněl. Ale já o žádné další nevím," říká Martin Ledvina.