
Poslechněte si podcast: Headliner půda #2: Rokenrol, mafiáni a toiky. Festivaly zevnitř i zvenku (část 1 / 191)
Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč.
Festivaly nejsou jen hudba. Jsou to příběhy, setkání a tvrdá práce – a právě to bylo témate, druhého setkání pod názvem Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty byli Michal Thomes (Rock for People), Zdeněk "Suki" Souček (Let It Roll) a Pokáč. Šéfredaktor Headlineru Honza Vedral otevřel diskusi otázkou, co pro ně znamená festival – a odpovědi ukázaly, jak rozdílně, a přesto podobně, festivaly vnímají.
Začátky v mlze a mafián jako první sponzor
Ale začít jsme museli od začátků. Michal Thomes popisoval na první ročníky Rock for People v roce 1995 jako na směs nadšení, naivity a chaosu. „Byli jsme kámoši z basketu a řekli jsme si, že do Českého Brodu přitáhneme kapely, které máme rádi. Na prvním ročníku měla být headliner kapela Sluníčko s Lenkou Dusilovou – ale zrušili to pár dní před akcí, tak jsme narychlo domluvili Support Lesbiens."
A jak festival financovali? „V Českém Brodě tehdy žil kmotr české mafie pan Mrázek. Když jsem ho požádal o podporu, z kapsičky tílka vytáhl dva tisíce a řekl, že žádnou smlouvu nepotřebuje. A tak jsme měli prvního sponzora,“ vypráví Thomes pobaveně „mafiánskou“ historku.
Suki začínal v polovině 90. let na undergroundové taneční scéně. "Chodil jsem na techno party do squatů a na Ladronku. Pak jsem si řekl, že chci být víc než jen návštěvník – koupil jsem si gramofony a začal pořádat vlastní akce." Nejdřív to byly reggae festivaly. „Všechno jsem dělal sám – stavěl stage, natahoval plachty, zvučil kapely. Spal jsem čtyři hodiny a pak sbíral odpadky," popisuje začátky. „První Let It Roll jsme udělai v klubu Mlejn. Později se přesunul na další místa. A když jsem se z toho rozhodli udělat vícedenní festival, byl jsem překvapenej, že najednou přišlo míň lidí.“
Profesionalizace a růst
Přechod od nadšeneckých projektů k profesionálně řízeným akcím přišel postupně. Michal Thomes přestal pracovat v potravinářství a začal se festivalu věnovat naplno kolem roku 2000. "Rodiče z toho nebyli nadšení, ale respektovali to," vzpomíná.
Let It Roll prošel podobnou proměnou. "V roce 2013 jsme se přesunuli do Benešova, začali investovat do designu stage a booking zahraničních DJů. Najednou jsme byli jediný vícedenní open-air festival pro drum and bass na světě," vysvětluje Suki. A ve světě skutečně zazářili, dnes na Let It Roll míří až 80 % zahraničních návštěvníků a má i britského partnera a úspěšné zahraniční edice.
Česká festivalová scéna na světové mapě
Rock for People i Let It Roll se během let staly respektovanými značkami na evropské festivalové scéně. S profesionalizací si to vyžádalo i další kroky. „Když jsme vstoupili do evropské festivalové asociace, otevřelo nám to dveře k lepšímu bookingu a spolupráci se zahraničními agenty,“ vysvětluje Thomes.
Let It Roll má dnes reputaci největšího drum and bass festivalu na světě. "Pomohlo nám, že jsme se od začátku soustředili na kvalitní line-up a silný vizuální styl. Když přijdeš na Let It Roll, musíš hned poznat, kde jsi," říká Suki a popisuje, že i na londýnskou edici si vozí kulisy z Česka.
Festivaly dnes nejsou jen hudba – jsou to zážitky, prostor pro setkávání a zároveň tvrdý byznys. „Už to není jen o tom postavit stage a prodat pivo. Dnes je to komplexní operace s týmem lidí, co makají celý rok,“ uzavírá Thomes první část povídání.
Záznam druhé poloviny setkání vám v podcastu Headliner CZ nabídneme za týden. Další Headliner půda se koná 14.4. v Galerii Malostranské besedy. Téma je Jak se proslavit a hosty budou píáristka Kateřina Králová, umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba a Lenny.
Projekt Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA.
Headliner CZ
O hudbě zevnitř i zvenku. Rozhovory, komentáře, názory a souvislosti od Honzy Vedrala. Pozor, revue NOTY VOLE nově na samostatném kanálu!
ŠÉFOVÉ GRAPE: Festival jsme vymysleli v dodávce. Na Slovensku je to boj (222)
Slovenský festival Grape začínal v roce 2010 jako komorní akce pro dva tisíce lidí. Dnes patří k největším multižánrovým festivalům na Slovensku a sbírá ocenění po celé Evropě. V podcastu Headliner CZ o něm s Honzou Vedralem mluvili zakladatelé Juraj Podmanický a Janči Trstenský – o architektuře, slovenské DPH i o tom, proč letos festival ovládnou mytická zvířata a co čekat od programu i do Vatry, kam se nesmí nosit mobily.
Headliner půda (10): „Musela jsem být ta zlá.“ Manažerky odhalují zákulisí české hudby (část 2)
Jak přesvědčit umělce, že rozhovory jsou podobně důležité jako nové písničky? Kdy musí manažer chránit interpreta před fanoušky – a kdy před ním samotným? A proč jsou to právě manažerky, kdo často schytá všechno, co ostatní říct nechtějí?
Ve druhé části desáté Headliner půdy otevřeně mluví Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. S Honzou Vedral probíraly neviditelnou práci, bez níž by hudební kariéry českých muzikantů nevypadaly tak, jak je známe. Dojde na nezaplacené koncerty, ego umělců, sexismu v branži, hledání sponzorů i na otázku, jestli o úspěchu rozhodují hity, koncerty, nebo roky poctivé práce. I na historku o tom, jak Meky zkoušel jednoho svého fanouška ze hry na housle.
Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1.
Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Další Headliner půda se koná 21.9. 2026 opět v Malostranské besedě, jste srdečně zváni.
Headliner půda (10): „Zamkli mě v šatně. Nechtěli dát prachy.“ Manažerky české hudby (část 1)
Jak se zachraňuje koncert, když si basák zapomene basu? Co se děje, když pořadatel nechce po vyprodaném koncertě zaplatit? A proč je důvěra v hudební branži často víc než jakákoli smlouva?
Desátá Headliner půda patřila hudebním manažerkám. S Honzou Vedralem o svých zkušenostech mluvily Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. Tři ženy ze tří různých pater hudebního provozu: od Mekyho Žbirky a Lenny přes Rock for People a Vypsanou fiXu až po autorku, zpěvačku a harmonikářku, která si po odchodu od velké vydavatelské společnosti zkusila řídit kariéru sama.
Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1.
Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Druhý díl bude následovat brzy. Další Headliner půda se koná 21.9. opět v Malostranské besedě, sjte srdečně zváni.
ŠÉFOVÉ MIGHTY SOUNDS: Na začátku byl mejdan jak hovado. Vyškolila nás Metallica (219)
„Kuba běhal po louce a řval: Mejdan! Mně se udělalo zle,“ popisuje František Švadlena první ročník festivalu Mighty Sounds.
Letos oslaví přehlídka zaměřená na hard core, punk, ska, reggae a další subkultury dvacátý ročník. S trojicí zakladatelů, do které patří ještě Kuba Siňor a Filip Vondrášek si připomínáme ty nejlepší historky. A povídáme si o tom, jak se z nadšenecké akce stal mezinárodně uznávaný pojem nejen na festivalové mapě.
"Od začátku jsme nechtěli být knedlo zelo festival," říkají pořadatelé v rozhovoru s Honzou Vedralem.
Letos se festival koná mezi 26. a 28. červnem v Táboře v pohodlném a praktickém areálu místního letiště, který skýtá takové výhody, jako je tekoucí voda a splachovací toalety pro všechny návštěvníky.
Hrát budou kapely jako Pennywise, Skindred, Burning Spear, The Selecter nebo Asian Dub Foundation a výkvět domácí i světové nezávislé scény. Ale všechno to začalo v roce 2005 slibem peněz, které nikdy nepřišly...
Petr Dvořák a Míla Dubská: Život po televizi. Rokenrol, Glasto a Lennon v galerii (218)
Rokenrol spojuje. Petra Dvořáka většina lidí zná jako top manažera a úspěšného ředitele soukromé i veřejnoprávní televize. Málokdo si ho umí představit, jak s kytarou zpívá The Clash, nebo chodí s foťákem po Glastonbury. Se svojí ženou Mílou Dubskou navíc pořádá festival klasické hudby v Troji a do Leica Gallery Prague pozvali Juliana Lennona.
Oba byli hosty podcastu Headliner CZ, který měl jediné pravidlo. Nebudeme mluvit o televizi!
Márdi: Pitva Ideálu. „Může to být jedno z posledních alb Fixy“ (217)
„Vím, že čas je dneska největší hodnota," uvažuje frontman Vypsané fixy Márdi nad novým albem Ideál, protože ho kapela vydává v době, která celým deskám nepřeje. „Přál bych si, aby nám někdo dal těch čtyřicet minut poslechu.“
V detailním rozhovoru Honzy Vedrala se dozvíte vše o genezi nahrávky, o které se krátce po vydání mluví jako o jedné z nejlepších v diskografii Vypsané fixy.
Čekají vás příběhy všech písní i okolnosti nahrávání a vzniku alba, které kapela začala dávat dohromady v okamžiku, kdy se ocitla v krizi, o níž věděl zvnějšku jen málokdo. „Po tom, co jsme vyhráli Anděla, jsem čekal, že přijde propad, protože to tak je vždycky, když se něco povede," vypráví Márdi. A popisuje, jak to i tentokrát dokázali vybalancovat. „Fixa je kapela vztahová. Ty lidi jsou součást toho celého stejně jako písničky. Kdybych je začal měnit jako baterky, rozbije se to."
Čekají vás i úsměvné momenty nahrávání. Petr Janda, který v crocsech vypálil v legendární Propasti legendární sólo, kterým is pro sebe ukradl celou písničku. Nebo případ vzniku písní Pelikán či Velryba. Ale taky hádky, které vznik alba provázely. „Probudíš se, otevřeš oči a řekneš si: ty vole, to jsem přepálil, to jsem vůbec nechtěl říkat. Ale ten druhý si to myslí taky," popisuje jednu z nich Márdi.
A jak je to s tím Ideálem? „Když jsem byl malej, snažil jsem se vždycky dotknout stropu," uvažuje Márdi. „Tady je to podobný pocit. Postavíš se na špičky a na chvíli na něj dosáhneš."
Headliner půda (9): Kouzla a čáry ve studiu (část 2)
„Autotune máš, ne?“
V záznamu druhé poloviny deváté Headliner půdy se Milan Cimfe, Michal „Amák“ Šťastný a Tomáš Fröde dostali ke konkrétním historkám, které se dějí za sklem režie hudebního studia. Začalo to nevinným přespáváním v nahrávací místnosti. Došlo i na smrt pod klimatizací mixpultu, práci s velkými jmény, šamanství Ricka Rubina i na otázku, co se děje s hudbou, když ji začne řídit software a umělá inteligence.
Milan Cimfe vzpomíná na natáčení s Davidem Bowiem, Julianem Lennonem nebo Living Colour. Amák poutavě líčí, jak Jaz Coleman staví písničku z patnáctiminutového synťákového dronu. A na příkladu Hoziera, proč největší hvězdy často bývají nejpracovitější. Tomáš Fröde se rozpovídal o mladých kapelách, demáčích a o tom, jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán, když muzikanti ve studiu narazí na vlastní hráčské limity a netrumfnou technologie.
Mluvilo se i o umělé inteligenci Suno, referenčních nahrávkách, které stály celý majlant, o technologii vinylu, Spotify, CDčkách i AirPodech. A taky o tom, proč je největší kouzlo hudby právě v tom, že ji ještě pořád hrají lidé.
„Umělá inteligence ti nabídne průměr všeho. A chybí ten lidský element, který dělá ty čáry,“ říká Milan Cimfe. A věta k zamyšlení? Tu napsal americký producent Rick Rubin, jehož kniha nemohla na Půdě chybět. „Někdy nejlépe pokročíme vpřed, když ukročíme vzad.“ Co tím myslel, sice nikdo neví, ale zní to tajemně!
A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25. května v Malostranské besedě s tématem Manažerky. O své zkušenosti se přijdou podělit Ludmila „Dydla“ Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková a Rozálie.
Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA, Ministerstva kultury a Prahy 1.
Headliner půda (9): Kouzla a čáry ve studiu (část 1)
„Dneska můžeš natočit písničku na mobil. Tak proč ještě existují studia?“
Touto otázkou odstartoval Honza Vedral devátou Headliner půdu, která se tentokrát věnovala nahrávání, produkci a životu za sklem studia. Pozvání přijali Milan Cimfe ze studia Sono, Michal „Amák“ Šťastný z Golden Hive a Tomáš Fröde z kapely Imodium a studia I.
Mluvilo se o tom, proč jsou studia pořád důležitá, proč se kapely ve studiu rozpadají, proč je zpěv nejkřehčí část nahrávání i o tom, jak vznikaly desky Lucie, Kabátu nebo Alice. Došlo i na LSD ve studiu, rozbité zuby při produkci, nebo na to, proč je někdy lepší nechat nahrávku nedokonalou.
„Hudba jsou vzpomínky a emoce. Lidem je často úplně jedno, že to hraje blbě, ale stalo se to jednou správně,“ zaznělo během večera plného zkušeností i historek z praxe.
Záznam první části Headliner půdy končí akustickou písní Tomáše Frödeho. Druhá část vás čeká již brzy.
A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25.5. v Malostranské besedě s tématem "manažerky". O své zkušenosti se přijdou podělil Ludmila "Dydla" Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková či Rozálie.
Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA a Ministerstva kultury.
Martin Bistrai: Peklo na turné začíná po 23 dnech (216)
Pokud vás skutečně zajímá zákulisí hudební scény, vždycky si promluvte s řidičem nebo tourmanagerem. Martin Bistrai, kterého všichni znají pod přezdívkou Pumlíč, patří v tomhle oboru k evropské špičce.
Najímají si ho americké, evropské i české kapely, aby se jim na šňůrách staral o vešekrý servis od pohodlí v klubech po žehlení průšvihů. „Problémy začínají po 23 dnech na turné, tam se to láme,“ vysvětluje v podcastovém rozhovoru s Honzou Vedralem, na co přišel tvrdou praxí.
Řeč byla o jeho hardcorových začátcích v západních Čechách s kapelami Svobodné slovo a Stres, výsleších na StB, prvních výjezdech na Západ, močení do odposlechů, bílých i textilních ponožkách, přebírání gumových medvídků podle barev i divokých turné s Black Lips a dalšími výstředníky.
Lenka Dusilová: Nejvíc mě sepsul Jiří Černý. V hudbě jsem našla dobrodružství (215)
Nikdo na české scéně nezpívá jako ona. Během uplynulých tří dekád prošla ohromnou proměnou: od rockové divoženky 90. let, přes popové úspěchy až k svébytným experimentům na pomezí žánrů. V každém ze „svých světů“ působí přirozeně a pokorně. Hlasem vás ve stejné vteřině pohladí i sejme. A přitom málem skončila jako strojařka! Lenka Dusilová slaví padesátiny a ohlíží se za vším, čím si prošla.
Některé věci si prostě sami najdou správnou konstalaci. Jako kulisy tohoto rozhovoru. A tak s Lenkou Dusilovou nakonec po různých peripetiích sedíme ve ztichlé redakci. A místo domluvených čtyřiceti minut si povídáme hodinu, dvě... A pomalu rozplétáme výjimečný příběh, který není pro českou populární hudbu vůbec typický.
Lenka mluví otevřeně o svých začátcích, vzestupech i pádech, o důležitých setkáních a spolupracích, o tvrdé kritice, jak si ulítla, i o léčivé síle terapie, hudby, rodinných traumatech, mateřství. A také o tom, jak dnes nachází společnou řeč s mladší generací.
Začneme u té malé holky z Karlových varů, co ráda jezdila na vandry a zpívala se starším bráchou a mámou písničky.
Martin Ledvina: Zakázal jsem si myslet na to, jak by to David Stypka chtěl (214)
"Byl to obrácený proces. Začínali jsme čistý zpěvem a až zpětně jsme se dostali ke kapele," popisuje vznik posmrtného alba Davida Stypky jeho producent Martin Ledvina. Deska nahraná se skupinou Bandjeez dostala název Opatruj. A její nejednoznačná recenze v Headlineru vzbudila vášně.
V rozhovoru s Honzou Vedralem Martin Ledvina velmi otevřeně mluví o vzniku jednotlivých písniček. "To album bylo, jako když jdeš pozpátku. Bylo to inspirativní, ale už to nikdy nechci zažít," prozrazuje a odkrývá detaily, jak se pracovalo s hlasem, aranžemi a dalšími detaily nahrávky.
"Často jsem myslel na to, jak by to David chtěl. Ale pak jsem se z tohohle uvažování musel vymanipulovat. My prostě nevíme, jak by to chtěl," vysvětluje svůj producentský přístup. S Bandjeez se proto "zodpovědně a svobodně snažili tvořit a pracovat pro ty písničky."
A zda se nebáli je vydat bez posledního posvěcení jejich autora? "Nepochybuji, že by David chtěl, aby lidi jeho hudbu slyšeli. Aby zůstala v šuplíku, to nebyla volba," vysvětluje Martin Ledvina. "Někomu se může výsledek líbit, někomu se může nelíbit. Obojí je v pořádku a jsem s tím úplně ok."
A jsou na albu Opatruj. skutečně poslední písně, které po Davidovi Stypkovi zbyly? "Je možné, že se ještě někde něco objeví. Často napsal písničku a druhý den na to zapomněl. Ale já o žádné další nevím," říká Martin Ledvina.