Po patnácti letech se o pozornost hlásí kapela špičkových hráčů Green Småtroll, ve které zpívá Filip Kaňkovský. O tom, jak se stal z rude boye uznávaným hercem Národního divadla. A že hudba v jeho příběhu hrála vždycky důležitou roli, mluví v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem. 

Album Carousell of Pain pokřtí Green Småtroll 28.11. v klubu Futurum. Kaňkovský zároveň ztvárnil hlavní roli v audioknize Roy Ellis: Šéf skinhead, jejíž vznik můžete podpořit v crowdfundingové kampani na ⁠hithit.cz/symarip⁠.

Začalo to na Sedmičce

„Na tom koncertě jsi viděl rudeboys, kluky s bekovkou, totální grindcore pankáče a skinheady,“ vzpomíná Filip Kaňkovský na iniciační večer ve strahovském Klubu 007, kde se ocitnul na začátku nultých let ještě jako student hudebního gymnázia. „Já byl vychovanej v tom, že skinhead je nepřítel. Když jsem viděl tu symbiózu, nebyl jsem to schopen pochopit. A o to víc mě to zajímalo.“ 

Subkultura reggae a ska tehdy bujela. A jeho rychle pohltila se vším všudy. To byl taky důvod, proč založil Green Småtroll – ska-jazzovou kapelu, která se od zbytku tehdejší scény lišila zejména tím, že uměla hrát. Byli to sice vesměs kluci z hudební školy, ale taky dovedli jasně formulovat názory a postoje. Jedním z prvních hitů Green Småtroll se stala písnička SHARP odkazující na hnutí Skinheadi proti rasismu. „Byl jsem tou myšlenkou fascinovaný. Naprosto jasně se to stavěla proti tomu, co si tu běžná společnost myslela o skinheads,“ připomíná Kaňkovský neblahou pachuť devadesátých let, kdy se u nás plešatci spojovali s rasistickým násilím i vraždami. I skutečné kořeny subkultury, které sahají stejně tak na Jamajku jako do londýnských klubů a boxeren 60. let. 

„Vostře proti rasismu, vostře proti útlaku, vostře proti tuposti,“ zpíval Filip ve skladbě SHARP. A povahu té doby dokázal shrnout do jednoduché věty v textu: „Když rasista si myslí, že si kámoš...“

„Tu písničku jsem měl přichystanou, ale chybělo mi ji doťuknout. Já si tehdy čerstvě pořídil harringtona s logem Lonsdale. Nikdo z mých známých mi nechtěl věřit, že jsem měl tu odvahu ho nosit. Ta doba byla přeci jen trochu jiná a divočejší,“ vzpomíná Kaňkovský na nepříjemnou událost, která se do skladby vepsala. „Měl jsem tehdy malou čubinu, křížence rotvajlera s dobrmanem. Byla ale dobračisko. Byl jsem s ní v parku a šel proti mě vyloženej nácek, kterej na ní pustil svoje dva dobrmany. Ty jí trochu potrhali a on se mi vysmál,“ vypráví historku, která v něm zanechala vztek a hněv. A díky které nakonec písničku, kterou od té doby Smatrollové zavírají své koncerty, dokončil.

„Na základě toho, že jsem měl na sobě značku Londsale si myslel, že k sobě patříme. Přitom Lonsdale je jenom další z insignií, který rasisti ukradli původním skinheadům. Byl to čistě černošskej boxerskej klub z roku 1960,“ vypráví Kaňkovský.  „Vysvětlovat, jak to bylo se skinheads je dlouhá odysea. Ale to, co jsme tehdy zažívali, to bylo jasný. To byla renesance toho původního hnutí,“ vrací se do dob, kdy se s autorem rozhovoru Honzou Vedralem – tehdy členem The Chancers – často potkávali na koncertních pódiích.  

Po patnácti letech

Zájem o reggae a ska časem (a také vlnou tupých zábavových kapel) ochabnul. V ústraní alespoň na pohled skončili také Green Småtroll. S novým albem, které dostalo název Carousel of Pain se vrací po patnácti letech. Křtít ho budou 28.11. v pražském klubu Furturum. „Patnáct let zní fatálně. Ta proluka logicky souvisela s mým přerodem a tím, že jsem se začal hodně věnovat divadlu,“ vysvětluje Kaňkovský v podcastu. „DAMU je fakticky vojenská škola. Vyžaduje drill a přípravu a jsi tam od nevidím do nevidím. Dřív jsem organizoval zkoušky, psal ve velkým procentu muziku. Ale to všechno přestalo. Od osmi do osmi jsem byl ve škole a potřeboval jsem najít sám sebe a rozvinout se.“ 

Kapela Green Småtroll ale přesto nikdy hrát nepřestala. Čekala na impuls, který přišel letos. A přestože je plná vytížených špičkových hráčů se čtyřicítkou na krku, pustili se do práce na novém albu jako za mlada. „Zkoušeli jsme v nevytopitelný zkušebně od desíti do dvou do rána. A o víkendu furt,“ popisuje Filip přípravu písniček, které nakonec nahráli s Adamem Karlíkem ve špičkových studiích Sono. Výsledkem je zvukově i obsahově dotaženáý nahrávka, která v sobě má něco z atmosféry, kdy tady žánr ska začínal. A kde v sobě rozlítaní muzikanti, z nichž každý už má dávno svoje zájmy a povinnosti, vzali energii a vůli? „Náš saxofonista Filip Kučera mi jednou řekl: „Hele, já hraju ve spoustě uskupení, ale nikde není taková chemie jako s touhle rodinou pacientů,“ vysvětluje si to Kaňkovský. 

Album nakonec dostalo striktní černobílý vizuál a pro tuzemské šablonovité vnímání žánru možná až nepochopitelný název – kolotoč bolesti. „Protože běžnej život je kolotoč bolesti. A možností být naštvaný je nekonečno,“ říká k tomu Filip lakonicky. „Ska a reggae by podle mě mělo bejt špinavý, ať už to znamená cokoliv. Inspirací pro Carousell of Pain bylo násilí. A životní příběh, který se mi spojil s příběhem Terryho Halla z The Specials a Fun Boy Three,“ připomíná ikonického zpěváka který se nikdy neusmál, přestože hrál v zásadní britské ska kapele. Svoje démony si Hall mrazivě vyzpíval v písni Well Fancy That, v níž odvyprávěl své životní trauma, kdy ho učitel ze školy ve dvanácti letech odvezl do Paříže, kde se stal obětí gangu pedofilů… 

Audiokniha s Royem Ellisem

Krom nového alba své kapely se FIlip Kaňkovský podílí také na vznikající audioverzi knihy Roy Ellis: Šéf skinhead, kterou napsal šéfredaktor Headlineru Honza Vedral. „Do tý knihy a historie se nořím znovu. A říkám si, že je úplně jedno, jestli si ze Singapuru, Kingstonu, nebo z Prahy z Nuslí. Je tam tolik styčných věcí a ta hudba je takový propojovák, že mi nad tím zůstává rozum stát,“ říká Kaňkovský a vzpomíná na své první setkání s legendou žánru, ke kterému došlo v roce 2008. 

Tehdy na Subculture Festu v pražském Abatonu Green Småtroll dělali Royu Ellisovi jako první tuzemská parta doprovodnou kapelu. „Říkali jsme si, že se z toho nesmíme složit. Všichni to brali totálně vážně,“ popisuje tehdejší přípravy. A tak jako většina muzikantů, kteří měli tu čest stát s Mr. Symaripem na jednom pódiu, na koncerty, které spolu odehráli, vzpomíná jako na životní a formativní zážitek. 

Možná i protože sám býval zakřiknutý kluk, ve kterém se skrývala touha se někam dostat a něco dokázat. A útočiště našel ve zvuku a historii reggae, ska i rocksteady. 

Není přesto vydávání nového alba „na druhou dobu“ nebo knížek o historii v dnešní době čirá bláhovost? Může se zájem o tyhle žánry v Česku zase vrátit?

Filip se nad tou otázkou, kterou řeší oba účastníci rozhovoru, zamyslí. 

 „Myslím, že je to spíš naše přání, ale fouká se tu do ohýnku, který by mohl chytit.“ 

Protože si vážíme vašeho zájmu, máme pro všechny, kdo si naši podcastovou revue NOTY VOLE předplatili na herohero.co/notyvole nebo forendors.cz/notyvole, náš první speciál. 

Zaměřili jsme se v něm na jednu z nejúspěšnějších kapel planety. Coldplay vydali své nové album Moon Music a zase to za něj schytávají ze všech stran. 

Pánové Šroubek, Šéfík a Ságo se sice na mnoha věcech neshodnou, ale na jedné ano. Že věci je třeba vnímat v kontextu. A že dělat z někoho boxovací pytel jenom kvůli jeho úspěchu, bývá dost krátkozraké. Ve speciálu o Coldplay si tedy projdeme celý příběh obyčejné kapely, která si dokázala postupně pokořit domácí Británii, Evropu, Spojené státy i Koreu. 

Jak se stalo, že normální kluci, co chodili útrpně po britských plážích, najednou šíří meziplanetární lásku? A jakto,že na jejich koncertě i zarytý antifanoušek, který není schopen doposlouchat jejich alba do konce, zná všechny písničky?

Dejte si zmrzlinu a poslechněte si příběh Coldplay a jejich nové desky tak, jak jsme ji slyšeli my. 

Celé epizody podcastu NOTY VOLE! najdete pouze na ⁠herohero.co/notyvole a https://www.forendors.cz/notyvole

 
Ano, podcast NOTY VOLE! vstupuje do další fáze své existence. A osud přihrál pánům Šroubkovi, Šéfíkovi a Ságovi do cesty téma, o které nikdo nestál. Americkým showbyznysem hýbe patrně největší hudební kauza od dob pederastrie Michaela Jacksona. Média skloňují, co se dělo na neblaze proslulých white parties rappera a hudebního magnáta P. Diddyho. A hlavně po nich. 

 
Nová obvinění a nařčení se objevují každý den. A s nimi spekulace, kam všude sahala Diddyho chapadla. Osazenstvo našeho podcastu se na to ale rozhodlo podívat z gruntu a hlavně od začátku. Kdo je vlastně P. Diddy? Kde se vzal? Jakou za sebou má hudební cestu a úspěchy? A proč se tak dlouho těšil respektu, než přišla aktuální studená sprcha? A co se vlastně – zatím jen údajně – stalo a proč teď jeden z nejmocnějších mužů americké hudební scény čeká ve vazbě na soud?

 
Krom kauzy Diddy vás čeká listováním aktuálním vydáním Headlineru. A samozřejmě i pravidelné rubriky Trendy a tipy. V té první jsme se nemohli vyhnout svatební písni Marka Ztraceného, ve které se autor dopouští doslovné citace Coldplay a neúspěšné snahy zrýmovat slova, která mají odlišné koncovky. Krom rýmovaček Marky Ztračky jsme rozebrali také nový pokus o hit od Natalie Grossové. A trochu si spravili nervy u poslechu Teddyho Swimse. Chlapíků s krásným medovým hlasem není nikdy dost!

 
V tipech se pak wlado dojímá nad novými The Cure, Honza obdivuje sígrovské vykrádačky od Rat Boye a Dany přichází se songem, který mu prostě jen tak přistál v mailu se záhadným vzkazem. A dohromady o něm nevíme nic, než že to hraje! 

 
Vítejte ve světě hudby, tak jak ji slyšíme my. Čtyřicet minut našeho povídání si můžete poslechnout zdarma. Zbytek jsme umístili za paywall. Děkujeme všem, kdo jste se už rozhodli podpořit vznik podcastu na herohero.co/notyvole. Už brzy pro vás něco chystáme…

Nástup podzimu už bude pro řadu lidí navždy spojen se vzpomínkou na Mekyho Žbirku. V listopadu to budou tři roky od jeho odchodu, 21. října by oslavil 72. narozeniny. „Myslím, že by byl rád, že tu s námi dál funguje. Že jeho písničky pořád žijí, že na další a další z nich uvádíme s klipy a hlavně, že fanoušci ho pořád poslouchají,“ říká zpěvákova manželka Katka Žbirková v bilančním rozhovoru s Honzou Vedralem. Prvním, který spolu vedli od vydání knihy Katherine. 

„Mám spoustu práce, a to je dobře,“ říká hned na úvod Katka. Za ty tři roky toho stihla opravdu hodně. Výstava Roky a dni se z obhlídek v Popmuseu překvapivým vývojem událostí dostala do pražského Národního Muzea, na Bratislavský hrad, do Východoslovenského muzea v Košicích a aktuálně dokonce i do Londýna. Viděly ji už tisíce lidí a zdá se, že další budou mít ještě šanci. „Mám už dvě další nabídky,“ prozrazuje Katka, že pokud vše klapne, mohl by se Meky v rámci svého pomyslného výstavního „turné“ vrátit na festival Pohoda i do New Yorku. 

Řeč byla samozřejmě ale také o hudbě. O písních z alba Posledné veci, ke kterým Žbirková plánuje pořídit další klip. I o tragickém příběhu, který stojí za tím aktuálním k písni Naivná. „Měl ho točit David Beránek, tu písničku si vybral, ale pak se mi tři čtvrtě roku neozýval. Když jsem mu zavolala, oznámil mi, že je teď celou dobu se svojí dcerou, kterou postřelil vrah z Filozofické fakulty. Že je na tom velmi vážně, že neví, co bude,“ vypráví Kateřina. Práci na klipu si nakonec vzala za svou právě dcera Davida Beránka Tereza Doležalová, která vymyslela námět a společně se svými vrstevníky následně natáčení zrealizovala na pražské Kampě. 

„Nikdo z nich netušil, že točí v místech, kde jsem vyrůstala a jako „naivná“ v sedmnácti chodila s Mekym venčit psa,“ vzpomíná Katherine na úplný začátek svého osudového vztahu, který tak Tereza v rámci své terapie do klipu otiskla, aniž by o tom tušila. 

Řeč byla také o tom, jak vypadaly práce na pro mnohé kontroverzním singlu Nora, který vyšel v létě a k jeho vzniku přispěla i umělá inteligence, která Mekyho hlas dotvořila z jeho původního dema. „David (Žbirka – pozn. red) mi říkal, že to nechce produkovat jako standardní nahrávku, kterou mu táta nazpíval. Chtěl, aby to mělo futuristický dotek. Ta písnička má opravdu nadpozemský nádech. Líbilo se mi, že z toho nechtěl udělat rádiový hit a uchopil to takhle. Vím, že je to citlivá věc. Ale myslím, že by Meky nebyl proti tomu,“ popisuje Katka písničku, která kupodivu bodovala v jediné hitparádě – ve Velké sedmě na Radiu 1. 

V zajímavé kontrastu s tím jsou akce, které Mekyho fanoušky čekají v dalších týdnech. Jde o koncerty nazvané Miro Žbirka Symphonic Night, které se odehrají 24. října v Bratislavě a 15. prosince v pražském O2 Universu. Jejich koncept, kdy pěvecké party v originálních aranžích převezmou klasické nástroje, vymýšlel sám Meky ještě za svého života. A opět připomenou, jakou sílu v sobě jeho hudba do dneška má. 

K pracovnímu nasazení Katky Žbirkové patří i její práce se zpěvačkou Lenny, o kterou se začala starat coby manažerka. A aktuálně za sebou mají úspěch s vyprodaným koncertem v Obecním domě. Anebo funkce prodavačky merche a správkyně Mama hotelu, kterou vykonává pro skupinu Sunnbrella. 

A kde na to všechno bere Katka energii? „Asi mě Meky nakazil workoholismem. Já taková vůbec nebyla! Byla jsem línej člověk, který se válel doma, hrál počítačový hry a četl knížky. Ale Meky pořád něco vymýšlel. A dopadlo to tak, že já už snad taky neumím odpočívat,“ směje se. „Ale ta chvíle přijde. Já si lehnu někde u moře a už nevstanu.“ 

Ale na to je ještě čas, plánů má Katka Žbirková v hlavě ještě dost. 

Celé epizody podcastu NOTY VOLE! najdete pouze na herohero.co/notyvole

Pánové Šéfík, Ságo a Šroubek co je princezna a nikdo nevi proč, se sešli ve studiu podcastové revue NOTY VOLE v kompletní sestavě, aby připravili další díl. Téměř dvouhodinová epizoda vás provede jejich nejenom koncertními zážitky. I přes šílenou indispozici, nakonec pan Šroubek dorazil do studia, aby na závěr povyprávěl co zůstalo nakonec zcenzurováno.

 
Zásadním oznámením o změnách v podcastu NOTY VOLE tahle epizoda začíná, ale pak už se věnuje primárně hudbě. Probereme návrat The Cure a jejich očekávané album, poslechněte si jak hlubokou a nesmazatelnou stopu zanechal Kris Kristofferson v hudebním světe i u nás, probereme koncerty Berlin Manson, Lufťáků a Honzy Vedrala a dotkneme se situace v klubech na Slovensku.

 
Ve trendech nás čekají opět Linkin Park, raper Michajlov a metalový Traktor se svým pokusem o moderní videoklip. V tipech se nám představí Father John Misty, Xavier Baumaxa a Nate Smith s Avril Lavigne. Nechybí ušní červ, který tentokrát naplní temnou podstatu ve Wladově duši.

 
Pánové Šéfík, Ságo a Šroubek co je princezna a nikdo nevi proč, vás zvou k poslechu. Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. 

Nové album Spektrum natáčel Ben Cristovao mimo jiné i v legendárních studiích Hansa v Berlíně. Hostují mu na něm David Koller, Richard Müller či Jan P. Muchow a Anna Vaverková. Začíná přitom přidrzlou spratkovskou historkou o tom, jak místo fanynky skončil v posteli s její matkou. „Chtěl jsem, aby tahle deska byla svobodná,“ říká v podcastovém rozhovoru Honzy Vedrala. 

„Je to jiná hra,“ vysvětluje Ben Cristovao, proč se rozhodl udělat si výlet z trendů k muzikantské desce natočené ve velkých studiích. „Rád sleduju popkulturu, dění mezi mladejma, aktuální žánry. Ale baví mě i rock, vyrůstal jsem na Aerosmith a Lucii. Na dobrý, kvalitní hudbě, kde je spousta muzikantů,“ líčí, proč ho lákají jiné hudební přístupy, které možná nepřinesou tolik prokliků na Spotify, ale za to větší vnitřní uspokojení. „Trendová hudba je velmi předvídatelná. Všichni doufají, že se jim chytne patnáct vteřin na Tiktoku. Protože to je potom vidět i z reakcí na koncertech,“ popisuje jeden z nejúspěšnějších „digitálních“ umělců v zemi, jak to chodí. 

 
„Mám za sebou loňský album Zvíře, kde se podvedly tři, čtyři hity. Do toho jsem udělal projekt s Nik Tendem, což je čistě rapový ípíčko. To pro mě byla další laťka, kterou jsem si chtěl vyzkoušet – tvrdej rap. Tahle deska byla zase jiná hra,“ pokračuje Ben už o albu Spektrum. „Minulej rok byl hodně digitální, tak jsem chtěl zase udělat něco hudebnějšího. Chtěl jsem být s muzikantama, se kterýma jsem strávil celý léto na festivalech. Jsme jedna z mála kapel, který nehrajou na klik. Všechno děláme na stagi extrémně live. A to pak vidíš, jak se hudba ohýbá podle nálad. Napadá tě spousta věcí, měníš tempa. A dochází ti, co bys chtěl v hudbě zkusit,“ popisuje, s jakým přístupem se tentokrát rozhodl vyrazit do studia. 

 
Výsledkem je album, na kterém se mu velmi přesvědčivě daří střídat nálady a styly, což potvrzuje i recenze Jardy Konáše, který napsal, že Spektrum je Cristovaova nejlepší nahrávka. Začíná spratkovským rockem ve stylu Prci Prci Prcičky, jehož pomyslná hrdinka je odkazem na Stiflerovu mámu. A končí nečekaně temným valčíkem s názvem Nekonečno, v němž Bena svým mocným hlasem doplňuje Richard Müller. Skladba se natáčela v berlínských studiích Hansa, podílel se na ní i producent Jan P. Muchow. A má opravdu specifickou atmosféru. „Můžeš nasát to prostředí. Vidíš obrovský analogový, starý mašiny. I když tak nevypadám, i když se tak neoblíkám, mám to rád. Přijdeš do toho studia a hned to má punc Berlína. Je to krásně béžový, zlatobudíkovitý, dá ti to atmosféru, že se děje něco šíleně dobrýho Zahraješ notu a máš pocit, že jsi génius, i když něco neděláš,“ popisuje, jak mu učarovala studia Hansa, která skrývají i mramorovou místnost, v níž se natáčí bicí.

 
Pravé poznání ale přišlo až při natáčení zpěvů. „Když jsi s Richardem ve studiu a tvůj hlas má znít vedle jeho, to teprve pochopíš, co se děje. Jeho hlas je tak hutná věc, sytej tok obrovský řeky. A můj byl najednou jako potůček,“ vzpomíná Ben na rozporuplné pocity, se kterými odjížděl ze studia. S přesvědčením, že musí celou svoji sloku okamžitě předělat. „Musel jsem jít kontra, jinak by mě z tý písničky vyvedl jako malýho kluka za ručičku,“ vypráví pobaveně o skladbě, které patří k nejtěžším v jeho repertoáru. 

 
Řeč byla i o natáčení s Davidem Kollerem, který se na albu objevil v roli zpěváka i bubeníka, či andělském hlasu alternativní písničkářky Anny Vaverkové, i o tom, jak se stalo, že spolu natočili song v rytmu bosanovy. Krom aktuálního alba Spektrum jsme se dotkli i velkého koncertu v pražském Edenu, který Ben chystá příští rok v červnu i o aktuálních specificích hudební produkce. 

 
„Trend nenaplánuješ, ty děcka si to najdou samy,“ vysvětluje Ben Cristovao společně s tím, proč se dnes místo drahých klipových produkcí soustředí na natáčení reels pro sociální sítě. Protože i pro něj je pořád zásadní součástí hry dostat „Pokud hudbu děláš, aby měla zásah a chceš být relevantní, tak s společně s ní musíš tvořit i další kontent. Málokdo může desku jen tak vydat a nemít vymyšlené, jak ji dostat k lidem. Hudby je dneska až moc. Posluchač ti nic nedluží a ty musíš o jeho pozornost bojovat. Skrze sociální média, protože tam ty lidi jsou. Odtamtud si můžou tvoje věci pustit.“

Nic. Jubilejní čtyřicátá epizoda podcastové revue NOTY VOLE je takový pelmel. Tedy spousta menších témat, mezi kterými pánové Šéfík, Šroubek a Ságo bloudí jako orientační běžec Opavskem. Podívali jsme se na blížící se turné Davida Gilmoura a jeho vystoupení s dcerou na open micu, opět se těšíme na nové album Cure, které konečně získalo (snad) datum vydání. V této epizodě se také dozvíte co pro Wlada znamená Bon Iver a kde je cenová hladina morálky v souvislosti s prodejem vstupenek na koncerty. 

 Přiblížíme vám večírek s Kevinem Spaceym v Malostranské Besedě, zhodnotíme letošní Headliner Pontony a podíváme se na nominace letošní Country Music Awards. V souvislosti s nominacemi se ještě vrátíme k Beyoncé a jejímu country albu a probereme šance jednotlivých interpretů

V rámci trendů se podíváme na Lucii Bílou, opět probereme Linkin Park a poslechneme si ukrajinskou dvojici Osty a Klavdia Petrivna. V tipech osaměle zabojuje MK.gee, poslechneme si úvodní píseň Vladimíra Mišíka z nového alba a nový folkový objev Janu Mila.

Vlastně je toho docela dost. Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. A hlavně si užijte poslech!

Osmé album písničkáře Ondřeje Ládka známého jako Xindl X nese titul Fén X. Svoje posluchače na něm překvapí novým zvukem, přístupem i mnohem osobnějšími tématy. „Radši jsem tu desku k vyhoření udělal dřív, než to přijde, protože pak už bych ji nenapsal,“ říká v podcastovém rozhovoru. Honzy Vedrala

Téma povídání bylo jasné, protože úvodní píseň Fénix, na novém albu Xindla X začíná slovy „asi jsem vyhořel“. I když se text stočí k dvojsmyslu o reálném požáru, proměna zvuku i přístupu je patrná skoro ze všech songů. „Ano, začínal jsem mít pocit vyhoření. Když člověk dělá věci dlouho a s podobnými výsledky, zapadne do kolejí,“ vypráví písničkář, jak to všechno začalo. „Nechtěl jsem dělat desátej Blbej věk a patnáctýho Anděla. Chtěl jsem vystoupit z komfortní zóny a chvíli nebýt tím diktátorem, kterým v kapele normálně jsem.“  

Všechno začalo už za covidu a s předchozím albem Terapie. „Dělal jsem ho na dálku. Mám ho rád, ale vznikalo tak, že jsem poslal maximálně producentovi svoje poznámky, ale neužil jsem si nahrávání. Přitom to je ta část tvorby, kterou mám skoro nejradši,“ vypráví Ládek. „Bylo to pro mě snadný, ale uvědomil jsem si, že takhle to dál dělat nechci. A že kdyby to tak šlo dál, asi se na to brzo vykašlu.“ 

Při přípravě desky se proto Ondřej rozhodl pro jiný přístup než v minulosti. Místo toho, aby psal písničky sám, zapojil do procesu další umělce, což mu přineslo nové nápady a perspektivy. „Vlastně jsem ani neplánoval psát desku, psal jsem si svůj muzikál, myslel jsem si, že se budu soustředit na něj. A ani neměl chuť dělat další věci pro repertoár kapely,“ popisuje nenápadné začátky vzniku nahrávky. 

Nakonec se věci začaly ubírat jiným směrem. „Říkal jsem si, že zkusím něco jinýho. Zkusím cinknout Jendovi Vávrovi, jestli by mi nepomohl dopsat texty a vnést do nich svěží nápady. Ten navrhl, že zkusíme zavolat Štajnymu, a tak se to postupně nabalovalo,“ vysvětluje, jak se ze solitéra stal týmovým hráčem a postupně se obklopil nečekanými muzikanty.

„Jsem zvyklý napsat si písničku od začátku do konce a až když mám pocit, že funguje, jít s ní za producentem a dohodnout se na aranži. Ale teď jsem si zjistil, že už mám možná mysl nastavenou jinak. Že zkusím tu metodu, že se zavřeš s dvěma lidma a na konci dne máš hotovou písničku i s aranží. Sice nevíš, jestli je to úplně tvoje písnička, ale já to vlastně nechci řešit. Chtěl jsem zažít radost ze společný tvorby," shrnuje nové písničky. 

Album uvádí singl Proměna inspirovaný stejnojmennou novelou Franze Kafky. K desce Xindl X zahraje speciální koncerty s hosty a filmovými projekcemi. Křty se budou konat 11. listopadu v brněnském Sonu, 16. listopadu se představí v Garage Clubu v Ostravě a 19. listopadu v pražském Lucerna Music Baru.

Oasis jsou zpátky, Lucie je bez Davida Kollera, Linkin Park trollují fanoušky s oznámením nové zpěvačky. A k tomu vyšel zářijový Headliner s Vladimírem Mišíkem na obálce. Témata, která se pánové Šéfík, Šroubek a Ságo rozhodli rozebírat v devětatřicáté epizodě podcastu NOTY VOLE byla tedy jasná.

"Neohlížej se v hněvu," zpívají sice Oasis, ale co se týče návratů kapel, s osádkou naší podcastové revue by se na tom asi úplně neshodli. Pánové rozebírají všechny okolnosti ohledně ohlášeného comebacku Oasis, dynamické ceny vstupenek a všeobecné šílenství, které nastalo. Samozřejmě i fenomén, který tahle kapela pro britskou kulturu znamená. Dojde i na zásadní odhalení, že všechno, co nyní ohledně Oasis zažíváme, už před rokem předpověděl wlado v neslavné epizodě Noty Vole o pánovi s vidličkou ve světě polévek.

Zatímco posluchači v době vydání devětatřicítky už znají jméno nové zpěvačky Linkin Park, při natáčení hoši v redakci ještě tápali. A rozebírali, co všechno mohlo vést ke kapku zfušovanému "odpočtu" události, během níž měli její jméno Linkin Park původně zveřejnit.

Nechybí ani pravidelné rubriky. V rubrice Trendy naše trojice rozebírá aktuální popový fenomén – zpěvačku Sabrinu Carpenter, která podobně jako Miley Cyrus vzešla ze seriálů televize Disney a aktuálně drtí žebříčky. Je to pop standardní nebo výjimečný? Na tom tedy ve studiu shoda rozhodně nepanovala.

Situace se ještě zhoršila, když došlo na nový opus skupiny Rybičky 48. Zatímco pan Šroubek se přiznal, že ho transformace skupiny Holki, která v narozeninovém songu Kuby Ryby vystupuje pod novým názvem Milfki, pobavila. Mistr Ságo zůstává neústupný: "Je to pro mě Slunce, seno, erotika český hudební scény," odmítá udělit kutnohorským pankáčům kus pochvaly.

Shoda nastala až při poslechu nového singlu Eminema, ve kterém se docela drsně omlouvá svojí dceři, jak selhal jako otec.

No a to už byla jasná cesta k tipům.

V nich vás čeká rozbor zřejmě nejulítlejšího videoklipu letošního roku a možná všech dob, který natočil A$AP Rocky a nese posměšný název Tailor Swif. Chválit budeme i sedmiminutový (!) singl Kdo jsem? z nového alba Prago Union. A skutečnou lahůdku si připravil pan Šéfík, který v premiéře pustí novou ochutnávku z jedné z nejočekávanějších českých desek letošního roku. Ale jáká to je? To už necháváme jako překvapení pro naše posluchače.

Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. A hlavně si užijte poslech!

Zastupuje umělce jako Noisy Pots, Aiko, nebo Lazer Viking. A i dalším českým kapelám pomáhá ve své firmě 420 Production s koncerty v zahraničí.

Krom toho je předsedou Music Manager Fora a podílí se na pořádání konference ReConnect, která se letos koná 3.-5. října a už počtvrté přivítá v Brně profesionály i fanoušky napříč hudební branží.

Petr „Kužel“ Blažek byl dalším hostem Honzy Vedrala v rozhovorovém vydání podcastu Headliner CZ.