Pokud se v Japonsku ubytujete v hotelu, což pravděpodobně ano, pokud zavítáte do Japonska, asi zvolíte hotel s nabídkou snídaně v ceně. Snídaně ve stylu švédského stolu nabídne všechno možné, ale nebude tu pravděpodobně chybět miso polévka. Snídaně v japonském hotelu a hrnec s miso polévkou mě přivedly ke krátkému, leč intenzivnímu osudovému zastavení.

Jakub Flejšar, umělec, sportovec a trenér v jednom, právě vystavuje své několikametrové objekty v rámci Bienále „Sochy pod novoměstskou oblohou“. Před pár lety jsem s ním dělala rozhovor, který kvůli tragickým událostem nemohl vyjít.

Město se stalo deskovou hrou. Hraje se domino s modrými, růžovými a červenými kostkami/ krabicemi. Pravidla jsou snadná, pohyb kostek možný všemi směry, nahoru dolů/z kopce do kopce, jen do sebe nenarazit. Pohyb je možný na všem, co ho urychluje. Kolo, moped, koloběžka, auto. Smyslem hry je dopravit jídlo k tomu, koho právě přepadl hlad, anebo na to, aby si sám uvařil, nemá čas ani náladu.

Chodím po Česku a poslouchám útržky rozhovorů ve své rodné řeči. Nejspíš se mi to jen zdá – aspoň doufám –, ale připadá mi, že se většina lidí buď chlubí, nebo si stěžuje. Ale, jak říkám, to se mi asi jen zdá. Jsem příliš zvyklá na Angličany, kteří se chlubí málokdy a místo stížností cedí mezi zuby proslulou větu „Nesmím remcat!“ A ve snaze být vždy zdvořilí zavedou řeč na počasí.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, tak zní heslo, které má zejména mladé lidi povzbuzovat k učení se cizích řečí. Někdo se jím řídí, někdo ne. Poznal jsem v životě lidi kteří byli v tomto ohledu mnohonásobnými lidmi. Nejvíc člověkem byl profesor srovnávacího jazykozpytu Pavel Trost. Bylo o něm známo, že přesně neví, kolik jazyků umí. Jeho manželka, spisovatelka Helena Šmahelová mi o něm vyprávěla milou historku.

Samozřejmě se mi stává, že v záchvatu vtipnosti někoho urazím jen proto, abych uplatnila slovní hříčku, kterou si nemůžu nechat pro sebe. Nic proti černému humoru, kdy kolegovi namažu struny salámem a u piva se k tomu přiznám. V duchu „co sám nechceš, nedělej druhým“ mi příště pravděpodobně těsně před koncertem bude na base chybět éčko. Ale doufám, že ještě nejsem cynik, který trpí erozí empatie dlouhodobě.

Mnohé studie dokazují, že duševní pohoda lidí stále klesá a deprese a vážné poruchy nálad má nejméně každý třetí člověk, přestože životní úroveň roste a alespoň v České republice můžeme žít poměrně šťastně.

Víte, co je to zdivočování? S tímhle výrazem, tedy s jeho anglickou podobou – rewilding – přišel David Foreman, ekologický aktivista a zakladatel Zdivočovacího ústavu v Novém Mexiku ve Spojených státech, už v 90. letech.

Zajímavost hned na začátku. Pokud slyšíte to, co slyšíte, znamená to, že jsem v Japonsku. Mám totiž dlouhodobé lapálie s bolestmi v zádech a o Velikonocích mě to vzalo tak, že jsem se ocitl v Motole na kapačce. Takže hrozilo, že pojedu leda na Macháčkův palouk a ne na císařský turnaj v zápase sumo v Tokiu – ale taky nepojedu do Ósaky a Kjóta, jsme se chystali s Davidem, mým synem.

Vojta byl jako dítě odstrkován a šikanován, ale v průběhu života se z něj stal sebevědomý muž, který vsadil na moderní technologie. Má nový typ všeho – Google brýle s hlasovým ovládáním, 3D tiskárnu. A na klon svých jater už je v pořadníku. Vojta se prostě snaží být šik, aby ho už nikdo nepřehlížel.