Vešla jsem do obchodního centra v Croydonu málo používaným zadním vchodem a co nevidím? Varhany! Trčely v koutě ve zvýšeném přízemí, na pozadí barevných dinosaurů nalepených na zadní zdi dětského koutku, který s touhle nezvyklou oratoří sousedí.

Vždycky jsem si myslela, že květnová přehlídka tanků se koná na počest mých narozenin. Jako malá jsem špacírovala mezi kovovými monstry, brala si od vojáků vlaječky a kynula jim na pozdrav. Když výročí přesunuli z devátého na osmého, vnímala jsem to jako jasné spiknutí.

Spisovatelka Alexandra Berková umřela už skoro před 17 lety, ale já si na ni vzpomenu pokaždé, když mi napíše nějaká žena a svěří se mi, že se zamilovala do úžasného chlapa, který bohužel žije v daleké a nebezpečné zemi, a pokud ho ona nezachrání, nemůžou být spolu.

Měl bych mít k digitalizaci – jak se dřív pěkně říkalo – kladný vztah. Provází mě půlku života. Ano, před 40 lety jsem se pinožil u sálového počítače Akademie věd, abych jako operátor najatý přes prázdniny vyzkoumal, jestli počítač dokáže člověka zabít. Potřeboval jsem to pro chystaný román Pole šťastných náhod. Zjistil jsem, že ano, stát se to může. Ale úplně jinak, než jak se to za čtyři desetiletí vykreslilo.

Chtěla jsem seznámit mámu s přítelem, který hraje divadlo. „Co kdybych jí prostě vzala na představení?“ napadlo mě. „Jo, a když se jí nebude líbit, bude si myslet, že chodíš s jelitem.“ „To je pravda, navíc nesnáší, když musí mít dlouho skrčený nohy.“

Ve středu 16. dubna rozhodl Nejvyšší soud Spojeného království, jak má znít právní definice ženy: „Žena je osoba biologicky ženského pohlaví.“ Zní to vcelku logicky, však s touhle definicí všech pět soudců souhlasilo. Ne každý je z toho nadšený.

Hodilo by se, abych přispěl k jarní náladě velikonočního pondělí rozmarným vyprávěním o zajíčcích, kraslicích a pomlázce. Hodilo by se to tím spíš, že se velikonoční svátky letos vrátily aspoň částečně k tradici hezkého slunečného počasí, jak ho mám ve svých vzpomínkách.

Dostala jsem zprávu od známého, který maluje: „Evo, ve tvé knize mě zaujal portrét Bowieho, rád bych, kdybys mi namalovala podobného s turnovsky zachycenou duší.“Po nějaké době jsem Slávkovi poslala první verzi.

Na louce u potoka v západním Skotsku se páslo stádo ovcí. To není nijak výjimečný pohled, až na to, že všechny byly černé! Podle mých kamarádů farmářů patřily k hebridskému plemenu, jednomu z těch, jaká se ve Skotsku tradičně chovala. A nebyly vyšlechtěné, aby jejich vlna byla bílá.