Chodím po Česku a poslouchám útržky rozhovorů ve své rodné řeči. Nejspíš se mi to jen zdá – aspoň doufám –, ale připadá mi, že se většina lidí buď chlubí, nebo si stěžuje. Ale, jak říkám, to se mi asi jen zdá. Jsem příliš zvyklá na Angličany, kteří se chlubí málokdy a místo stížností cedí mezi zuby proslulou větu „Nesmím remcat!“ A ve snaze být vždy zdvořilí zavedou řeč na počasí.

Samozřejmě se mi stává, že v záchvatu vtipnosti někoho urazím jen proto, abych uplatnila slovní hříčku, kterou si nemůžu nechat pro sebe. Nic proti černému humoru, kdy kolegovi namažu struny salámem a u piva se k tomu přiznám. V duchu „co sám nechceš, nedělej druhým“ mi příště pravděpodobně těsně před koncertem bude na base chybět éčko. Ale doufám, že ještě nejsem cynik, který trpí erozí empatie dlouhodobě.

Mnohé studie dokazují, že duševní pohoda lidí stále klesá a deprese a vážné poruchy nálad má nejméně každý třetí člověk, přestože životní úroveň roste a alespoň v České republice můžeme žít poměrně šťastně.

Víte, co je to zdivočování? S tímhle výrazem, tedy s jeho anglickou podobou – rewilding – přišel David Foreman, ekologický aktivista a zakladatel Zdivočovacího ústavu v Novém Mexiku ve Spojených státech, už v 90. letech.

Zajímavost hned na začátku. Pokud slyšíte to, co slyšíte, znamená to, že jsem v Japonsku. Mám totiž dlouhodobé lapálie s bolestmi v zádech a o Velikonocích mě to vzalo tak, že jsem se ocitl v Motole na kapačce. Takže hrozilo, že pojedu leda na Macháčkův palouk a ne na císařský turnaj v zápase sumo v Tokiu – ale taky nepojedu do Ósaky a Kjóta, jsme se chystali s Davidem, mým synem.

Vojta byl jako dítě odstrkován a šikanován, ale v průběhu života se z něj stal sebevědomý muž, který vsadil na moderní technologie. Má nový typ všeho – Google brýle s hlasovým ovládáním, 3D tiskárnu. A na klon svých jater už je v pořadníku. Vojta se prostě snaží být šik, aby ho už nikdo nepřehlížel.

Hovořím v nákupním centru s majitelem kavárny. Zdvořilostně se ptám, jak se daří, prý dobře a co Vy, ptá se: „Jak u vás v divadlech? Vy se máte dobře, jako vždy, že?“ Nevím, co mám říci. Očekává se ode mne, že pobavím nějakou vtipnou poznámkou. Snažím se to nějak shrnout, majitele moc tím nepobavím a mám pocit, že je z mých slov spíše zaskočený.

Den, kdy Metropolitní policie testovala, jak funguje systém rozpoznávání obličejů, a jestli může být užitečný pro prevenci trestné činnosti, přinesl mnohým návštěvníkům croydonské pěší zóny nečekané pobavení. Na chodníku stála rozměrná dodávka s vysílačkou na střeše a oblepená nápisy LIVE FACIAL RECOGNITION a kolem se hemžili konstáblové v uniformách.

Zrovna jsem četl, že 5,5 tisíce studentů podepsalo petici proti zkoušce z matematiky. Teď bude podpisů určitě víc, na podstatě to nic nemění. Matematika není, nebyla a nebude oblíbená. Jaké mám na ni vzpomínky ze školních dob? Dobré i špatné.