Vojta byl jako dítě odstrkován a šikanován, ale v průběhu života se z něj stal sebevědomý muž, který vsadil na moderní technologie. Má nový typ všeho – Google brýle s hlasovým ovládáním, 3D tiskárnu. A na klon svých jater už je v pořadníku. Vojta se prostě snaží být šik, aby ho už nikdo nepřehlížel.

Den, kdy Metropolitní policie testovala, jak funguje systém rozpoznávání obličejů, a jestli může být užitečný pro prevenci trestné činnosti, přinesl mnohým návštěvníkům croydonské pěší zóny nečekané pobavení. Na chodníku stála rozměrná dodávka s vysílačkou na střeše a oblepená nápisy LIVE FACIAL RECOGNITION a kolem se hemžili konstáblové v uniformách.

Zrovna jsem četl, že 5,5 tisíce studentů podepsalo petici proti zkoušce z matematiky. Teď bude podpisů určitě víc, na podstatě to nic nemění. Matematika není, nebyla a nebude oblíbená. Jaké mám na ni vzpomínky ze školních dob? Dobré i špatné.

Poslední dobou se součástí mnoha domácností i pracovišť stala umělá inteligence. Lidé s takzvanou Ajkou řeší své osobní i pracovní problémy, zároveň se mnozí z nich obávají, jestli nás umělá inteligence v budoucnu nepřeválcuje.

Po silnici jede malý konvoj, pár džípů a malý náklaďák s otevřenou korbou, na některých se třepotají americké vlaječky. Je 1. května. Šinu se za nimi pokorně čtyřicítkou, protože silničky se v jihozápadní části Čech kroutí a jsou příliš úzké.

Vešla jsem do obchodního centra v Croydonu málo používaným zadním vchodem a co nevidím? Varhany! Trčely v koutě ve zvýšeném přízemí, na pozadí barevných dinosaurů nalepených na zadní zdi dětského koutku, který s touhle nezvyklou oratoří sousedí.

Usmyslel jsem si vyrobit něco jako poličku a skřínku, cosi hybridního, ale na tom nezáleží, co to je. Objekt jsem vymyslel, rozměřil, na papír si nakreslil plánek. Podle zadaných centimetrů mi v hobbymarketu nařezali dílce mého budoucího výtvoru. To byl první krok k úspěchu. Doma bych to nikdy neuřízl přesně na míru a pravý úhel by mi nevyšel pravý, i kdybych se na hlavu postavil. Zkrátka, hobbymarket to nařeže přesně a řez je čistý, kdežto můj… Nebudu se opakovat.

Vždycky jsem si myslela, že květnová přehlídka tanků se koná na počest mých narozenin. Jako malá jsem špacírovala mezi kovovými monstry, brala si od vojáků vlaječky a kynula jim na pozdrav. Když výročí přesunuli z devátého na osmého, vnímala jsem to jako jasné spiknutí.

Spisovatelka Alexandra Berková umřela už skoro před 17 lety, ale já si na ni vzpomenu pokaždé, když mi napíše nějaká žena a svěří se mi, že se zamilovala do úžasného chlapa, který bohužel žije v daleké a nebezpečné zemi, a pokud ho ona nezachrání, nemůžou být spolu.