Často přemýšlím o tom, co by se stalo, kdyby zmizely všechny společenské brzdy mezi pocitem křivdy a odplatou. Možná proto se mi zdál sen, že v Praze vypukla válka mezi jednotlivými obyvateli.

Francie je již léta nejoblíbenějším cílem turistů na světě. Za kulturou a přírodními krásami jezdí do Francie nejvíce turisté ze sousedních evropských zemí a Američané. Ti si v Paříži chtějí prohlédnout Vítězný oblouk, Louvre, Eiffelovku a spatřit gotický klášter Mont Saint Michel uprostřed zátoky v Normandii.

Zprávy v médiích mají pomyslný index významu a zájmu veřejnosti. Kdyby – dejme tomu – prezident republiky podal demisi s vysvětlením, že už ho to nebaví a bude raději jezdit na motorce, vyvolá to obrovský zájem a bude to mít význam dá se říci historický. Kdyby se to mělo hodnotit od nuly k desítce, index významu a zájmu by byl deset deset.

Když jsem si delší dobu myslela, že se všichni proti mně spikli a zároveň, že za všechno můžu já, rozhodla jsem se zaskočit k psychologovi. Doktor Bezvada mi nabídl padesátiprocentní slevu na první sezení, když si zakoupím „sebekoučovací pexeso“. Během následné terapie jsem se za tisícovku dověděla, že musím posílit svůj potenciál, a za druhý si odnáším domů svou oblíbenou hru z mládí.

Na Malostranském náměstí v Praze, v podkroví budovy, ve které sídlí Galerie Malostranské besedy, tak trochu schovaná před turisty, kteří by museli buď vykoumat, do kterých dveří se vetřít, aby mohli vystoupat vzhůru po velebných dřevěných schodech, anebo najít cestu k výtahu, právě probíhá výstava Loukamosaic – Barvy slov.

Vypravil jsem se s kamarádem Michalem do Říma. Dřív jsme spolu i s partou docela často jezdili, teď už dlouho ne. Takže Řím. Hotel, nebo pronajaté ubytko? Mám raději hotely, ale jako na potvoru všude nabízeli jen manželskou postel pod společnou dekou. Takže ubytko v privátu.

Nechala jsem vytisknout svou první knihu v prestižní tiskárně. Bohužel jsem se ani jednou netrefila do náhledů, i když jsem přijela v domluvenou hodinu. Nechala jsem tedy výrobu knihy v rukách osudu.

Kámoška šla v sobotu ráno venčit psa a vrátila se… no ne snad v panice, ale řekněme, že nepotěšena.

Na procházce se psy jsem potkal sousedku. Slyšela prý, že se nějaká raketa vymkla kontrole a míří na Měsíc. Já že jsem přes ty rakety, takhle to řekla. Když tedy jsem přes ty rakety, tak co že si o tom myslím? Nemůže se tomu Měsíci něco stát?

Na konci šesté třídy dostaly děti za úkol vystoupit na besídce s rodiči. „Můžete předvést nějaký akrobatický kousek, kouzelnický trik nebo scénku ze života,“ řekla paní učitelka. Ještě že máme doma kytaru. S Johankou jsme se rozhodly zazpívat Sweet Jane od Velvetů.