Dostala jsem pozvání do Husova sboru v Turnově: „Chceme to tu kulturně rozjet,“ řekl farář. „Týden po tobě tu bude Hutka. A přivez i pár obrazů.“

Znáte dopaminové barvy? Je to velký hit, který překotně mění odstíny šatníků, bytové výzdoby i zařízení škol a kanceláří.

Snad mi prominete, že jsem propásl tak významnou událost, jako je udílení Ig Nobelových cen. Už je to skoro čtrnáct dní, takže to už není žádná aktualita. Na druhou stranu by ale byla škoda je nepřipomenout jenom proto, že jsem něco prošvih.

Nedávno mi zavolal kamarád z Bystřice pod Hostýnem. „Nemohla by ses prosím tě zeptat Davida Černýho, jestli by u nás nepostavil sochu ananasu? Hráli jste přece na odhalení tý jeho Kafkovy hlavy v Americe, ne?“

Třináctileté děti by měly být za činy neslučitelné se zákonem trestně stíhané, navrhl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Poslouchám diskuse odborníků i výpovědi učitelů, kteří s dětmi mají zkušenosti. Děti jsou nezvladatelné, agresivní, vulgární, radikalizují se na sítích, šikanují se. A pak jsou tu i děti, které spáchají brutální zločin. To už je kardinální problém!

Je to moc hezká rostlina a krásně voní. Komule Davidova (Buddleia davidii) pochází ze západní Číny a do Evropy ji zřejmě jako první poslal francouzský misionář baskické národnosti Armand David v roce 1869. Do Anglie pronikla o nějakých dvacet let později. Jak na kontinentu, tak na britských ostrovech si brzo získala oblibu jako okrasný keř.

Organizace spojených národů schválila minulý týden novou mapu světa. Můžeme se podivit, proč se světová organizace takovou věcí zabývá, ale nezbude nám než to vzít na vědomí. S návrhem přišlo Togo. Je to africká země na břehu Guinejského zálivu, o něco menší než Česko. S naší zemí má snad společnou jen vzpomínku na dávnou historii.

Je to přesně pět týdnů, co jsem tu povídal o bojovém turnaji robotů. Konal se v čínském Šen-čenu. Šlo o sérii zápasů typu MMA, kdy do sebe dva soupeři buší hlava nehlava v drátěné kleci, dokud jeden nepadne.

Hráli jsme na festivalu ve Fryštáku. Po nás Druhá tráva, Jakub Kőnig, výborná atmosféra. Domů jsme vyrazili celkem pozdě. Asi po sto kilometrech jízdy nás zastavili tři černě odění muži s opasky a zbraněmi. Požádali nás, abychom vystoupili.

Určitě znáte Hedu Margoliovou-Kovályovou. Českou spisovatelku a překladatelku, která měla tak těžký život, že její memoár Na vlastní kůži, vydaný v Torontu v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých, 68-Publishers, vyšel v angličtině pod názvem Pod krutou hvězdou.