Máme s Ljubou mezi sebou to, čemu odborníci říkají šílenství ve dvou neboli francouzsky folie à deux. Jsme oba posedlí japonskými zahradami. Zajímavé je, že tato posedlost u nás vznikla dřív, než jsme se před skoro čtvrtstoletím potkali. Šílenství ve dvou vám ale nebrání, abyste praktikovali osobní šílenství v jednom. To moje se projevuje posedlostí pro japonský zápas sumo.

Barbora Myslikovjanová, absolventka Akademie výtvarných umění, ve svých obrazech zpracovává niterná témata, jako je bolest, úzkost, strach, smutek a láska. Obrazy působí syrově, ale zároveň i něžně a poeticky, včetně názvů jako třeba „Když duše kulhá“.

Určitě jste viděli ty drobné, křehké lupenaté houby vyrůstající z mechu nebo ztrouchnivělého dřeva.

V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „My tři králové jdeme k vám“, dostali do kasičky, a taky cukroví od Vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně začal.

Někdy mě překvapí, do jakého zapadákova přijede kurýrní služba a já nemusím do mrazu s výčitkou, že má uhlíková stopa se táhne kvůli žrádlu pro kočku. Zvlášť před Vánoci jsem byla nadšená. Když jsem nebyla doma, kurýr po dohodě nechal balík za dveřmi, čímž se pasoval na lidskou bytost, která komunikuje.

Kámoška Pavla chytla covid. Nebyla v ohrožení života, onemocnění se v jejím případě podobalo spíš nepříjemné rýmě než zákeřnému vrahovi, který nás zadusí. Za týden byla zase zdravá.

Vracel jsem se v sobotu večer s našimi pejsky Gari a Norou z procházky, když se ze sousední obce Březová ozvaly rachejtle a petardy. Pejskové ke mně otočili hlavu. Co to má být, ptaly se jejich oči. Sliboval jsi na Nový rok, že už bude pokoj.

Známý český filmový režisér natočil dokument o tom, jak jdou zmanipulovaní mladí lidé na film Velký vlastenecký výlet, který sám označil za fejk. (spoiler alert) Není to tak dávno, co mi slovo fejk evokovalo ze všeho nejvíc bývalého ředitele zoologické zahrady a později Českého centra v NY, kterého si pro jeho příjmení v Americe často dobírali.

Přišlo to jako zjevení. Teda ne moje vlastní, vymyslel to americký psychiatr Rami Kaminski. Ke „klasickému“ rozdělení lidí na extroverty a introverty, se kterým přišel Karl Jung už v roce 1921, Kaminski přidal další kategorii – otroverty.

Dnes se uslyšíme naposled, chce se mi říct – ve vzpomínce na dětství. Bylo mi snad pět, šest let a s těmi slovy mě toho silvestrovského večera ukládal do postýlky tatínek. Spolehlivě mě rozplakal, ale myslel to dobře.