V mládí mě strašně bavilo stonat. Jednak jsem nemusela s košem a jednak mě čekaly dlouhé dny plné totální pozornosti a opojného blouznění, které ukončil až zázračný bílý prášek. I představa smrti byla tehdy spíš jen příjemné sci-fi. Při trhání krčních mandlí jsem se díky rajskému plynu dostala do jakéhosi tunelu, který mě chtěl vcucnout – já jsem se dobrovolně rozhodla, že přece jen ještě párkrát s košem zajdu.

Jedno z nejtěžších setkání s voliči absolvoval Petr Fiala (ODS) v Plzni. Ponechme nyní stranou otázky týkající se našeho hospodářství. Největší výhrada mnohých účastníků zněla: „Zatahujete Českou republiku do války. Nebýt vás a Rakušana (STAN), tak si nás Putin ani nevšimne.“ Na to Fiala odpověděl: „Jedinou cestou, jak zabránit dalšímu roztahování Ruska, je podporovat Ukrajinu.“

Všechno to začalo novinovým článkem v Canberrských Timesech v roce 1985. Pisatel navrhoval výrazně zvýšit počet letů startujících z melbournského letiště, aby prý „návštěvníci nemuseli strávit v Melbourne ani o minutu déle, než je nezbytně nutné“.

Dejme tomu, že má být zřízen polygon na testování megatrendových terabuldů. Neptejte se mě, co to je a k čemu to slouží. Podstatné je, že předpokládaný polygon pojme plochu 315 hektarů. Jaký postoj zaujmete? Uvítáte nový polygon, nebo se vydáte na vlně rozhořčení do boje za jeho zákaz?

Kamarádka mě vzala na odpolední představení do divadla Semafor, abych si pořád nestěžovala, že stárnem. Legendární dvojice Molavcová-Suchý předváděla na svůj věk takové výkony, až se tajil dech. Během divokého blues Dám si půl párku pan Suchý rozjel neskutečnou taneční show, při které několikrát jen o fous minul kontrabas.

Brimhamské skály jsou úžasné kamenné útvary v jedné z nejkrásnějších částí Severního Yorkshire. Tvoří je pískovec ze směsi živce a křemene, které sem naplavila řeka před nějakými 325 miliony let.

Heslo dne zní: digitalizace. Miluji všechno digitální. Už se těším, jak si na digitální housku budu mazat digitální máslo. Tak daleko ale nejsme. Zatím mi stačí digitální peněžní styk. Na platební karty jsem přešel hned, jak se s nimi začalo a v poslední době platím mobilem všude, kde to jde. Hodinky, natož pak prsten ale nemám. Nesnáším hodinky a o prstenech ani nemluvit. Stačí mi mobil. Teď už v něm mám i legitimaci, takže nepotřebuju doklady ve fyzické podobě.

Jako dítě jsem se často oddávala snění. Představovala jsem si například, jak někdo zdrhá přes hranice. Jak skáče přes široké průrvy, prodírá se trnitými houštinami, kde číhají speciálně vycvičené šelmy pro případ, že by celníci zběha minuli.

Ubývá včel. Pravděpodobně za to může několik typů pesticidů, které vyrábíme a používáme my lidé, a které nehezky promořily prostředí. Nedostatek včel se už projevuje na úrodě ovoce i zemědělských plodin včetně, věřte tomu nebo ne, řepky olejné.

Moje dnešní povídání najdete na webu Českého rozhlasu Plus pod názvem Rada za sto pade. Je to název zavádějící. Kdybyste se jím řídili a skutečně mi zaplatili sto pade, moc byste neušetřili, i když, jak se to vezme. Pojďme ale k věci a uvidíte sami.