Kobylky – jedna z biblických pohrom –, lidem ničí úrodu už od dob začátků zemědělství. Ani Bible o nich ale nehovoří pouze jako o zlu.

Na cestu do Mexika jsem se vybavila naditou lékárničkou, ve které nesměla chybět homeopatická sada. Nemoc je prý narušená duševní rovnováha a homeopatikum ji stimuluje. Jedna pilulka zaléčí až několik neduhů, které by mohly zničit dovolenou. Na dehydrataci a větry stačí kulička Chiny z chinovníku žlutočerveného. Staphysagria zabere na vši i znásilnění.

Tatínek byl intelektuál. Z dětství si z něj nejlíp pamatuju záda, jak seděl skloněný nad stolem, pracoval na fyzikálních výpočtech a nesměl být rušen. Po příchodu Sovětů v roce 1968 se uzavřel do sebe, mnozí jeho přátelé emigrovali a těm zbylým se vyhýbal. Jak jsem se dozvěděla o dobrých třicet let později, někdy začátkem sedmdesátek podepsal spolupráci s StB. Pak se už nestýkal vůbec s nikým.

Koná se to jednou v roce a máme to doslova za barákem. Toho dne se obec střední velikosti, jako je naše Zvole, stává centrem světa. Cyklistického světa. Českého cyklistického světa. Odtud totiž vyrážejí cyklodobrodruzi na závod vedený cestami necestami v délce 50 kilometrů, nebo 25 kilometrů pro ty méně dobrodružné. Na děti se myslí taky a ty mají trasu pětikilometrovou.

Karmu, boží soud nebo vyšší řád si představuji tak, že Bůh posoudí, jestli jsem byla v právu, když jsem v restauraci číšníkovi přibila vidličkou ruku ke stolu za to, že mi sáhnul na zadek. Podle stupně mého duchovního vývoje mě pak stihne trest, když to nejmíň čekám.

Karneval v londýnském Notting Hillu, který se od roku 1966 koná každoročně koncem srpna, je druhý největší karneval na světě, hned po karnevalu v Riu de Janeiru. Neplatí se tam vstupné a obyčejně se ho zúčastní jeden až dva miliony návštěvníků.

Ano, jsou mezi námi jedinci, kterým může být jedno, co si sypou nebo lijí do pusy. Před lety jsem například potkal dívčinu, která byla naprosto imunní na alkohol. Byla to fešanda, povoláním muzikant a chlapi na ni letěli. Běda tomu, kdo se ji pokoušel udolat u baru, a že jich bylo! Skončili v tratolišti všeho možného, kdežto ona odkráčela krokem svižným, vždycky pevným.

Průměrný člověk celý život osciluje mezi pohybem a přidušením z nehybnosti. Prvních pár let v jakémsi šoku z narození naběhá stovky kilometrů, aniž by věděl proč. Zhruba s prvními beďary přichází silná nechuť k tomu se vůbec hnout z místa. Abych se vykroutila ze školních aktivit s nulovou aurou, jako je lyžák, kapala jsem si dokonce benzín do spojivek nebo ujídala mazací vosk. Zároveň jsem čekala na nějaký ultra mystický impuls, který by mě rozpohyboval.

Když se teď i v Česku hodně hovoří o tom, že upřeně na někoho zírat může být jednou z forem obtěžování, kriticky jsem se nad sebou zamyslela. A zastyděla jsem se.