Heslo dne zní: digitalizace. Miluji všechno digitální. Už se těším, jak si na digitální housku budu mazat digitální máslo. Tak daleko ale nejsme. Zatím mi stačí digitální peněžní styk. Na platební karty jsem přešel hned, jak se s nimi začalo a v poslední době platím mobilem všude, kde to jde. Hodinky, natož pak prsten ale nemám. Nesnáším hodinky a o prstenech ani nemluvit. Stačí mi mobil. Teď už v něm mám i legitimaci, takže nepotřebuju doklady ve fyzické podobě.

Jako dítě jsem se často oddávala snění. Představovala jsem si například, jak někdo zdrhá přes hranice. Jak skáče přes široké průrvy, prodírá se trnitými houštinami, kde číhají speciálně vycvičené šelmy pro případ, že by celníci zběha minuli.

Ubývá včel. Pravděpodobně za to může několik typů pesticidů, které vyrábíme a používáme my lidé, a které nehezky promořily prostředí. Nedostatek včel se už projevuje na úrodě ovoce i zemědělských plodin včetně, věřte tomu nebo ne, řepky olejné.

Moje dnešní povídání najdete na webu Českého rozhlasu Plus pod názvem Rada za sto pade. Je to název zavádějící. Kdybyste se jím řídili a skutečně mi zaplatili sto pade, moc byste neušetřili, i když, jak se to vezme. Pojďme ale k věci a uvidíte sami.

Před pěti měsíci zemřel režisér David Lynch, který byl pro mě vždycky úkaz. I jeho nesnášenlivost a úzkost z trivialit všeho druhu, kterou si řešil malováním a transcendentálními meditacemi, mi byl velmi blízký. A jeho Městečko Twin Peaks je pořád mým seriálem snů.

Věřím, že na světě zbylo jen málo lidí, kteří netuší, co je to Notting Hill. Tuhle čtvrť v severozápadním Londýně proslavil Nottinghillský karneval, který se tu pořádá skoro každý rok už od 50. let minulého století, film Notting Hill režiséra Richarda Curtise z roku 1999, ve kterém hrají Hugh Grant a Julia Roberts, i pestrobarevné fasády domů v několika ulicích.

Napůl ostříhaná hlava budí pozornost. Co se to stalo? Proč mistr kadeřník nedokončil dílo? Došlo k nepředvídané události, jako třeba že prasklo vodovodní potrubí? Anebo si to zákazník tak přál? Takové otázky mi táhly hlavou, podotýkám, že hlavou úplně ostříhanou až na kůži. Stál jsem na okraji louky napůl posekané, s vynechanými pruhy. Opravdu mi připomněla hlavu napůl ostříhanou.

Leccos jsem o cateringu pro filmové štáby věděla, ale ne všechno, jak jsem zjistila. Tuhle práci si žádný mamánek nevybere. Je to děsná rachota. Vstává se ve 4 ráno, a když je štáb obrovský a už v 6 ráno chce snídat, startuje se ve 2 hodiny po půlnoci.

Každé léto jsme s mámou trávily v chatičce zahrádkářské a ovocnářské kolonie na Trojském ostrově, protože Praha na nás byla moc dusivá a tíživá. Hlavní město vychrlilo podobných typů mnohem víc, a díky tomu jsme s ostatními dětmi na ostrově vytvořili slušnou partu a zažívali spoustu dobrodružství.

V jižním Londýně, ve čtvrti Croydon, funguje občanská skupina jménem Reclaim Croydon, tedy „Získejte Croydon zpátky“. Specializuje se na získávání zpátky opuštěných budov, které patří městu, ale to je k ničemu nevyužívá a nechává je chátrat.