Kámoška Pavla chytla covid. Nebyla v ohrožení života, onemocnění se v jejím případě podobalo spíš nepříjemné rýmě než zákeřnému vrahovi, který nás zadusí. Za týden byla zase zdravá.

Vracel jsem se v sobotu večer s našimi pejsky Gari a Norou z procházky, když se ze sousední obce Březová ozvaly rachejtle a petardy. Pejskové ke mně otočili hlavu. Co to má být, ptaly se jejich oči. Sliboval jsi na Nový rok, že už bude pokoj.

Známý český filmový režisér natočil dokument o tom, jak jdou zmanipulovaní mladí lidé na film Velký vlastenecký výlet, který sám označil za fejk. (spoiler alert) Není to tak dávno, co mi slovo fejk evokovalo ze všeho nejvíc bývalého ředitele zoologické zahrady a později Českého centra v NY, kterého si pro jeho příjmení v Americe často dobírali.

Přišlo to jako zjevení. Teda ne moje vlastní, vymyslel to americký psychiatr Rami Kaminski. Ke „klasickému“ rozdělení lidí na extroverty a introverty, se kterým přišel Karl Jung už v roce 1921, Kaminski přidal další kategorii – otroverty.

Dnes se uslyšíme naposled, chce se mi říct – ve vzpomínce na dětství. Bylo mi snad pět, šest let a s těmi slovy mě toho silvestrovského večera ukládal do postýlky tatínek. Spolehlivě mě rozplakal, ale myslel to dobře.

U dárku není ani tak důležité překvapení, jako osobní vklad dárce. Když někdo vybafne „surprise“ a mává ponožkou z lycry, vznikne spíš antirituální atmosféra.

Trávili jsme Vánoce u kamarádky na chalupě v jihočeské vesnici. Sníh nenapadl, stromy byly dávno bez listí a pole holá. Všechno bylo šedé nebo šedohnědé a mému skoromanželovi celé okolí připomínalo poušť. Poušť o to horší, že byla mrazivá a mokrá.

Na svém osobním internetovém blogu digineff.cz vydávám každý pátek vzpomínání na dobu svého dětství. Jmenuje se to Zlatá padesátá. Někoho to může naštvat, ale když je vám deset, tak ve zpětném pohledu, ze vzdálenosti desetiletí, vám doba dětství přijde zlatá. Neberte to jako omluvu, spíš jako vysvětlení. V posledním díle píšu mimo jiné o bobech, jak jsme si je vyráběli z prkýnek a starých bruslí, ale hlavně o ložisáku.

Jako každý rok, i letos před Vánoci procházíme zkouškami v podobě újmy jak na duševní, tak materiální úrovni. A tak se stalo, že mi vytekl displej notebooku, na který jsem dlouho šetřila.

Jsou nebezpeční. Vážně jsou. Já tu sice dlouhá léta vykládám, že se běžných muslimů opravdu nemusíme bát… jenže pak přijdou Vánoce a já musím uznat, že se jich trochu děsím.