Cestou na Prague Coffee Festival, kde jsem měl takovou menší přednášku – a slovo jsem dodržel - celou ji mám nahranou a tvoří velkou část dnešního dílu podcastu 111. Zamýšlel jsem se nad uplynulým týdnem a budu moc rád za vaši zpětnou vazbu. Nejen k Velké žranici a dalším hostům, ale hlavně k tomu, jak moc mají být moje úvahy konkrétní. Jestli se někdy podcast neposouvá spíš do takové drbárny ze světa gastronomie. A také jak moc je fér zmiňovat konkrétní osobnosti a podniky české gastroscény. Nechybí ani reflexe navštívených podniků za celý týden a jejich stručné zhodnocení. Děkuju moc za poslech a za tu upřímnou zpětnou.

Bude to v dnešním díle podcastu 111 dlouhé zamyšlení, však to také byla dlouuhá procházka lesem. Někdy je těžké vystoupat na vrchol, v gastru obzvlášť, u toho se člověk hodně zadýchá, tak jak jsem se zadýchal tomto venčení já. Opět se svým věrným psíkem Karlem jsem mudroval nad výstrahmi dnešní doby, ať je to rozvoz, proč lidi chodí méně do podniků a něco si, třeba i dráž, objednají raději domů. Proč je pak ale koncept, který naopak do bistra, a může to být klidně venku, lidi dostane dobře. Do toho i docela dost inspekcí, které jsem za poslední týden stihnul a teď o nich poreferoval podrobně v 47. epizodě druhé série podcastu 111. Je to na všech podcastových platformách.

Chodí hosté ještě do restaurace a kaváren si vychutnat jídlo nebo sladká, užít si to? Nebo chodí jen hodnotit, posuzovat, srovnávat, natáčet reelska? A nemůžu za to taky trochu? Vracím se k reflexi toho, co jsme zažili v Amsterdamu, jak můžete udělat koncept na hranolcích nebo sledích, jak to dělat masově a přitom stále kvalitně. Proč je důležité cestovat? Po Evropě, světě, ale i Česku. A pak víc o podnicích ve Vršovicích, Praze vůbec, ale také v Novém Jičíně, Olomouci a Brně. Tak slyšte a dejte vědět.

Tohle bude asi zábavný. Začal jsem nahrávat cestou na degustaci v dvojmišelinské Flore, nakonec jsem se rozhod si to průběžně komentovat. Nicméně vůbec nevím, co jsem po těch sedmi skvělých vínech a famózním pivu říkal cestou domu. Ale taky, když tak mi to napište.

Konečně hodnotný klidný díl stojedenáctky z lesa plných hub a hxven pana Karla. Budeme po Michelinu sbírat hodnocení (ne přímo vždy hvězdy) jako hub po dešti? Jsou Ústí, Most a Chomutov pěkná města? Pohádal se s náma Petros v Podcastové žranici? Gastro až v Aši? Ticho před bouří je taky kavárna a  zpátky k začátku, uvidíme jaká bouře po udílení Michelina 11. prosince propukne.

Na nabíječce s Mattym, který stříhal na sedadle vedle, a to noční nedělní cestě do Ústí, přichází reflexe uplynulého týdne. Těch cest bylo hodně, inspekcí vlastně také. Do toho jsme pořád něco natáčeli, však si tu řekneme o novém formátu o cenotvorbě "Tohle není pro normální lidi". Zatímco v Brně teď více podniků končí, než otevírá, v Praze se ukazují stále nová a nová čínská moderní bistra.Do toho se blíží Podcastová žranice s Kecy a politika aa HistoRIPem.

42 je samozřejmě i odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec. A taky to znamená 42. ohlédnutí za týdnem. A ten byl šílený. Matty Vaněk je zpět a my natáeli  tisíce anketek a také třetí řadu Příběhů z gastra. Inspekce jsme u toho stihli. Poznal jsem zase blíže tolik lidí, cítil tolik snahy, nasazení, energie, obětování rodině a životu. To gastro je fakt neuvěřitelný.

Další týden je za námi a jakkoliv mám za sebou málo inspekcí, navštívil jsem strašně zajímavé místo v Mladé Vožici a donutilo mě to popřemýšlet o tom, jestli člověk může dělat hospodu doslova sám nebo sama. Zamýšlím se taky nad tím, jaká byla letošní sezóna pro bistra, kiosky, foodtrucky, stánky, které jsou právě sezónnímu počasí odřízené. Blíží se nám natáčení třetí řady Příběhů z gastra a mám za to, že druhá řada se hodně povedla. Do toho houby, Karel a ovce Malina a kočiçí hxvna.

Ano, pereme se s appkou, a budeme to řešit. A hledat zájemce, kteří by nám pomohli s důkladnou zpětnou vazbou v dotazníku. Byl to zase bláznivý týden, dokonce tak moc, že jsem čtvrteční #komentartydne zveřjenil v pondělí. Inspekce byly na Vysočině, ale na cestě do a z Vrchlabí. A pak teda hodně v Praze. Volby se blíží a já si říkám každý den "Díky, že můžem." Už teď na herohero.co/gastromapalukasehejlika můžete pokládat dotazy na hosty další Velké žranice.

Už 39 týdnů vychází týdenní gastromapí podcastová reflexe 111. Je tu další zamyšlení, které přede mě postavil jeden ze sledujících. Jestli se od doby, co se dostavil byznys (definuje on, a že mi ho prý ze srdce přeje), se nepozměnil obsah. Respektive, on se neptal, on narovinu řekl, že to tak je. A to mě přimnělo k tomu se nad tím zamyslet, tedy uslyšíte i dost důvěrných informací o zmiňovaném "byznysovém" zákulisí. Do toho tu byla opět diskuze nad cenami, ale nešlo o komentující lidi na FB, ale bylo přímo z gastra. Tady se potom v podcastu ptám já, jestli je za buchtu 55 akorát, přitom za oběd 180 korun moc. Tak poslechněte – a dejte vědět!