Bývalá nejpopulárnější politička v zemi si už osmnáct let užívá profesi právničky a při ohlížení se za svou politickou kariérou a svými výroky se podivuje: „…teda já jsem toho v životě napovídala.“

„V politice bylo období, kdy jsem třeba několik měsíců neměla ani jeden volný víkend. A já už taky nejsem nejmladší a už musím trochu odpočívat,“ říká v rozhovoru advokátka specializující se na obchodní a korporátní právo, do roku 2006 ministryně školství a před tím dlouhá léta místopředsedkyně ČSSD.

Nyní čerstvá nestranička, neboť v reakci na zvolení Jana Maláčové předsedkyní sociální demokracie se Petra Buzková rozhodla po téměř 35 letech stranu opustit. Co jí k tomu vedlo a umí si představit, že by se někdy do politiky vrátila?

„Co když mi v sedmdesáti letech rupne v hlavě a nechám se zvolit do Senátu?“ směje se Buzková v rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností. A hned dodává: „Ne, nic takového neplánuji.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

S předním dramatikem, hercem a spisovatelem o „oddalování konce“ v Divadle Járy Cimrmana, veleúspěšných filmech i posledním odmítnutí od syna Jana, ale taky o světě, kterému se „už nestihne přizpůsobit“.

Hraní divadla, kterému se Zdeněk Svěrák věnuje s obrovským diváckým úspěchem už 57 let, je pro něj pořád lékem, dobíjejícím životní baterky. A to i v situacích, kdy nemá vlivem vnějších okolností nejlepší náladu.

„Člověk je někdy smutný a nejde mu to dělat legraci. Ale v tom divadle, když si v té hodině přípravy na představení povídáme třeba o politice, o tom, co nás čeká - že zvítězí lidi, kteří budou chtít tu demokracii okleštit, tak to pak prostě sbalíme a řekneme si: ‚Jdeme na to. Ještě že to divadlo máme. Ještě že existuje humor.‘ Jinak bychom se z toho zbláznili. Je to lék.“

V rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností, Zdeněk Svěrák vzpomíná na psaní divadelních her i filmů s Ladislavem Smoljakem, neuvěřitelné náhody, které vedly ke vzniku filmových hitů Vesničko má středisková a Obecná škola, a také vysvětluje, proč říká: „Tenhle svět už není můj.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Herečka, která se dlouhá léta netajila svými politickými názory, se kvůli nenávistnými komentárům rozhodla stáhnout z Facebooku. „Některé věci se obejdou beze mě,“ říká teď v rozhovoru.

„Mně nevadí, když jsou lidi hnusní, na to jsem poměrně zvyklá, ale toho zbytečného zla… Ne, že by zlo mohlo být konstruktivní, ale to, které není k ničemu, ani k debatě, které je jen nechutné… Tak jsem si úplně najednou ze dne na den řekla: A dost, už to nechci. Prostě jsem to vypnula a už se tam nikdy nevrátila,“ vzpomíná Aňa Geislerová v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Svého času se vymezovala proti politice prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše a často za to na sociální síti schytávala vulgární odezvu.

„Nevypnula jsem si uši, oči a vnímání. Pořád vím, co se děje, ale nemám potřebu o tom s těmi lidmi diskutovat. … Řekla jsem si, že některé věci se asi obejdou beze mě.“

Když se chce k něčemu vyjádřit, jako například nedávno k situaci na Slovensku, napíše o tom na Instagram. Neuzavírá se ani možnosti do veřejných záležitostí promlouvat. Do politiky by sice vstoupit nechtěla, nicméně říká, „službu“ na komunální úrovni si představit umí.

Rozhovor s Aňou Geislerovou mimo jiné o jejím novém filmu, který bude mít premiéru v Cannes, jejích kurzech na FAMU, studiu psychoterapie či o jejím pohledu na české školství, si můžete pustit v audiozáznamu nebo jako video. 

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Na scéně populární hudby se jedna z nejuznávanějších českých zpěvaček pohybuje už čtyři desetiletí. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné vzpomíná na absurditu komunistické doby, kdy musela před schvalovací komisí dokazovat politické znalosti.

„Abychom mohli mít legálně koncerty, tak jsme museli mít legitimaci, štempl, že to vykonávat smíme. Takže každý musel absolvovat takzvané přehrávky,“ říká Bára Basiková v Galerii osobností, jak začínala coby profesionální zpěvačka v polovině 80. let s kapelami Precedens a Stromboli.

„Seděla tam komise a bylo to i hodně politické. V době totality bylo důležitější vědět, kdo je prezident v Ulánbátáru, než jaké symfonie složil Bedřich Smetana,“ směje se dnes absurditě té doby. Jelikož mongolského prezidenta neznala, dostala se do nejnižší kategorie a za koncert si směla vydělat jen 140 korun.

Jak se v té době jako zástupci progresivního stylu hudby cítili mezi ostřílenými matadory pop-music, jaké kompromisy museli dělat, aby směli vystupovat v televizi a co se pro ně změnilo v „devadesátkách“, i o tom mluví Bára Basiková v rozhovoru.

Odpovídá i na otázky ohledně 28 let trvajícího natáčení dokumentárního filmu s Helenou Třeštíkovou, proč si myslí, že populární zpěvačky v soukromém životě přitahují „šmejdy“ a co pro ni má v životě největší smysl.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Má za sebou stovky mimořádně úspěšných transplantací plic, ale Robert Lischke dokáže s otevřeností mluvit i o tématech, která byla považována za tabu: Chybují lékaři? A co mohou dělat pro to, aby se z nich nestali vyhořelí cynici?

„Samozřejmě chyby se dějí. Ale unést důsledky těch chyb – to není jednoduché,“ říká profesor Lischke. „Překvapilo mě, že o chybách v medicíně a ve zdravotnictví se začíná mluvit až teprve koncem minulého tisíciletí. Všichni si říkáme, že chybovat je lidské, ale víme, že pokud je chyba spojená s lidským utrpením, tak není tolerována.“

V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, Robert Lischke popisuje, jak jeho tým s chybami pracuje: „Sejdeme na speciálním semináři, popíše se tam chyba, proč se stala, co uděláme pro to, aby se neopakovala. … Stojí tam lékaři, kteří musí mluvit o své chybě, jejímž důsledkem byla třeba smrt pacienta.“

Pomohly intenzivní psychoterapie

Pro Lischkeho tým bylo důležité vytvořit takové prostředí, které s sebou nenese obviňování a zavržení jednotlivce: „Vůbec to není samozřejmost. Umět pracovat s komplikacemi mi přijde jako to nejdůležitější, jak je umět zpracovat, jakou podporu poskytnout tomu týmu.“

Muž, který stojí v čele Národního programu pro transplantace plic, mluví v rozhovoru i o tom, jak jemu osobně léta pomáhaly intenzivní psychoterapie, kde mimo jiné našel správný balanc mezi empatií k pacientům a žádoucím odstupem, který mu dodá sílu na další práci. „Myslím, že o tomhle musí přemýšlet každý lékař a hledat rovnováhu, když máte možnost se stát vyhořelým cynikem a pořád můžete být výborným lékařem.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Jako tanečník zažil úspěch na světových scénách, teď už desátým rokem působí jako vyhledávaný choreograf. V rozhovoru popisuje, jak se změnilo prostředí baletu a čemu se narozdíl od svých někdejších kolegů chce vyhnout.

„Balet je strašná dřina. Někdy jsou tam i intriky. Je tam i bolest. Divadlo není demokracie, tam prostě velí šéf a někdy pravdu má a někdy ne. A jako tanečník s tím nic neuděláte, protože jste pod ním. A to je v každé práci,“ říká bývalý tanečník a dnes choreograf Jiří Bubeníček v otevřeném zpovědi, která je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Jiří Bubeníček, který oslaví v pondělí 7. října padesátiny, mluví mimo jiné o tom, co zažíval v různých divadlech, včetně pařížské opery, kde před lety hostoval.

„Jsou případy, kdy jsou nějaké problémy, a to pak záleží na vedení, jak to bude řešit. Teď si každý dává pozor. Předtím když jsem byl v pařížské opeře, tak to byli profesoři nebo baletní mistři, kteří na tanečnice řvali, křičeli, mluvili sprostě… Ale taková byla doba, že to tak člověk nebral. Nebo ty tanečnice to tak braly a pak se zhroutily. Nebo odešly. Ale teď si to nikdo dovolit nemůže. Je jiná doba.“

Jako choreograf volí cestu mírné komunikace s tanečníky, protože sám si vzpomíná, jakou šikanu někdy od baletních mistrů zažíval. „Jeden šťoural do mého osobního života, do čehož mu nic není. Nesnášel jsem to, někdy jsem s tím trpěl. Proto se snažím na tom sále pracovat jinak. Společnost si přece jen něčím prošla.“

Cesta Jiřího Bubeníčka k baletu vedla z cirkusového šapitó. Společně s bratrem-dvojčetem Ottou objížděli s rodiči v sedmdesátých a osmdesátých letech Evropu s cirkusem a v jedenácti letech, při jednom tréninku na cirkusovém učilišti, je viděla profesorka Pražské konzervatoře – a u obou poznala výrazný taneční talent. To byl zásadní moment, který jejich další život otočil směrem k divadlu.

„Po taneční konzervatoři jsme s bráchou odešli do Hamburku. Byli jsme takoví ti greenhorn (zelenáči, začátečníci, pozn. red.), neuměli jsme pořádně anglicky, najednou jsme byli daleko od Prahy. Začínali jsme ve sboru, ale dostávali jsme nabídky od šéfa. Už ve sboru jsme dělali hlavní role. Za čtyři roky jsme byli první sólisti, nejmladší první sólisti v historii toho souboru,“ vypráví Jiří Bubeníček.

On sám později z Hamburku odešel do Drážďan, tancoval v New Yorku, Tokiu, Paříži… Hostování v pařížské opeře považuje za naprostý vrchol – „to je jako NHL pro hokejisty“.

Když tělo přestává sloužit

Před devíti lety se Jiří Bubeníček rozhodl kariéru tanečníka ukončit. „V pařížské opeře tanečníci tancují do 41 let, potom každému skončí smlouva. Můžete být dobrý, špatný… Smlouva skončí, vyklidí se šatna, přijde další. Tam jsem se inspiroval. Říkal jsem si: Už jsem si zatancoval všechno, všechna přání se splnila, není třeba pokračovat.“

K radikálnímu kroku ho přinutily i zdravotní problémy, daň za obrovskou dřinu na jevištích. „Každý tanečník je v něčem výjimečný, ale má své limity. Dostal jsem od Boha tohle tělo, dokázal jsem s ním udělat co nejvíc. Ale pak to tělo začíná stárnout - měl jsem potíže s lýtkem nebo se mi zablokovaly záda nebo krk a tak dále. Pak už je to otázka, jak zůstat v kondici, jak zůstat na jevišti, aby to to tělo vydrželo. Přijde strach: můžu do toho ještě jít, nebo si natáhnu lýtko? Už mě přestal bavit ten zápas, jestli to vyjde, nebo ne.“

Nyní je Jiří Bubeníček úspěšným choreografem, který pracuje opět v různých divadlech světa. Letos ho pracovní nabídky několikrát z Drážďan – kde žije se svou manželkou a dvěma malými dětmi – přivedly do České republiky. Naposledy při přípravě baletu Cyrano de Bergerac, který měl premiéru v září v Národním divadle v Brně.

V rozhovoru Jiří Bubeníček mluví i o tom, co pro něj v životě znamenalo být dvojčetem bratra, rovněž tanečníka, jaké jsou rozdíly mezi baletem v Česku, Hamburku nebo Tokiu, jaké bylo jeho dětství v „cirkusové rodině“ a jestli by on svým dětem přál život s baletem.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Hokejový útočník, který udělal závratnou kariéru v NHL, říká, že vydělal tolik peněz, že by mu mohlo být leccos jedno, ale není – záleží mu, v jaké společnosti žije. „Všichni na sebe jen hází špínu, selský rozum se vytratil.“

Dlouholetá opora týmů severoamerické hokejové ligy a svého času nejlépe vydělávající český sportovec musel loni ze zdravotních důvodů skončit s aktivním hraním hokeje. Z USA se přestěhoval zpět do České republiky, letos v květnu byl úspěšným spolukomentátorem zápasů při televizních přenosech mistrovství světa v hokeji – a nyní, ve svých 35 letech, přemýšlí, do čeho napře do budoucna svou energii.

„Abych si dokázal užívat každého dne a abych vychoval děti tak, aby měly respekt k lidem, měly hodně kamarádů, byly respektovány od všech ostatních a byly upřímné,“ říká Jakub Voráček v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Trápí ho, že v poslední době se mezi lidmi, zejména na sociálních sítích, šíří nenávist a nesouhlas za každou cenu.

„Dřív byste za to u piva dostal na držku“

„Je to celosvětový problém. Sociální sítě vytvořily takovou bublinu lidí, kteří si myslí, že se jim nemůže nic stát, když někoho pošlu s prominutím někam. Když jste to řekl u piva patnáct let nazpátek, tak jste dostal na držku. Teď si můžete dovolit, co chcete… Lidem chybí dialog, chybí komunikace, chybí informovanost.“

I když je rád, že už nežije v USA, kde je podle něj situace ještě horší, zlobí se nad tím, jak lidé v české politice nedokáží o ničem konstruktivně debatovat.

V rozhovoru otevřeně mluví o svých životních lekcích, úspěšné kariéře v USA, zdravotních problémech po dvanácti otřesech mozku, pomoci lidem s roztroušenou sklerózou i soukromém dilematu mezi dvěma ženami, maminkami svých dětí.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Zažila velkou slávu jako divadelní a filmová herečka, ale už pětatřicet let se pohybuje především v diplomatickým a politických kruzích. V nich o část někdejší popularity přišla. I o tom mluví v rozhovoru pro Galerii osobností.

„Pamatuji si, jak jsem na jedné akci v Liptovském Hrádku měla jsem projev a byla tam hrstka tak dvanácti starších žen a ty na mě celou dobu křičely: ‚Co tu děláš? Jdi do kuchyně, děti ti tam pláčou, navař radši večeři svému muži…‘ Strašné,“ vzpomíná Magda Vášáryová, co zažívala v politice, když se například v roce 1999 rozhodla, že bude jako vůbec první žena na Slovensku kandidovat na post prezidentky.

V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, říká, že prostě vybočila ze zažitého vzorce chování žen, a to prostě některé z nich nebyly a nejsou schopné přijmout.

„My jsme strašně moderní země“

„Ale pomalinku se to mění, protože my už jsme měli prezidentku. Vy stále ne. My jsme otevřenější, modernější společnost. Teď máme prezidenta, který není - ženatý, a nikdy nebude ženatý. Známe toho pána, co s ním je. Takže my jsme úžasní, my jsme strašně moderní země,“ říká s náznakem ironie v hlase.

V rozhovoru, v němž mimo jiné popisuje styl současné vlády Roberta Fica jako „pomstu celému světu“, se také vrací ke svým hereckým začátkům, zkušenostem z diplomacie a k životu se spisovatelem a hercem Milanem Lasicou, který v červenci 2021 zemřel.

„Včera jsem byla na hřbitově, vyčistila jsem hrob a trošku jsem si s ním popovídala. Nevěřím, že tam je, to ne, on odešel. Ale někdy ani nemám pocit, že je pryč - pustím si rádio, slyším jeho písničku, pustím televizi a vidím jeho klip… Dokud na něj lidé vzpomínají a dokud jsme tu my, tak je stále tu.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Do 33 let se lékař Tomáš Šebek bál sednout do letadla, dnes má licenci pilota. Vždy chtěl mít vše pod kontrolou, pak se rozhodl účastnit lékařských misí v krizových oblastech, kde se musel spolehnout na ostatní.

„Spoustu iracionálních strachů jsem nakoupil ve svém dětství, které nebylo úplně veselé,“ říká lékař Tomáš Šebek v rozhovoru pro Galerii osobností. „Teprve později jsem s tím začal pracovat. Vyrobil jsem si takový mentální koncept, jak přežít i veliký strach, například nastoupit do dopravního letadla anebo se vydat na misi do válečného Afghánistánu.“

Své strachy začal Tomáš Šebek nejdřív pojmenovávat. Když jeden z nich nazval ‚bojíš se létání‘, dovedlo ho to k tomu, že si udělal licenci pilota: „Abych byl schopný do toho letadla sednout, měl jsem pocit, že to musím mít pod kontrolou – chtěl jsem vědět, co se v tom vzduchu děje a co se může stát.“

Tím, že si své obavy i jejich zdroj v dětství uvědomil, rozhodl se, že své potomky už ničemu podobnému vystavit nechce: „Pokud bych s tím vědomě nepracoval, měl bych neveselý život a možná bych to přenášel na další generaci dětí. To byl pro mě ten největší motiv, proč s tím začít pracovat.“

Fajn pocit, když to v sobě zlomíte

Uvědomoval si také, že vždy musel mít všechno pod kontrolou. To se zase rozhodl v roce 2010 nabourat tím, že se přihlásil do první zahraniční mise na Haiti s organizací Lékaři bez hranic: „To je fajn pocit, když to v sobě zlomíte a řeknete si: Nemusím to mít pod kontrolou, protože existuje systém, na který se můžu spolehnout,“ říká v rozhovoru.

Co ho dovedlo k tomu, že se svým čtvrtým potomkem strávil částečnou otcovskou dovolenou? Nelitoval někdy svého rozhodnutí dát se na studium medicíny, a ne na vysněné strojní inženýrství? A co dělá pro to, aby se dožil co nejvyššího věku ve zdraví?

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Uznávaná diplomatka působila od začátku 90. let do konce loňského roku v několika zemích Blízkého Východu. Teď se těžce sžívá s českou realitou.

„Je to šok,“ říká ke svému návratu do vlasti lapidárně Eva Filipi v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. „Je to strašlivý rozdíl, kdy jste někde třicet let, aktivně, pracovně, a pak jste zpátky ve své zemi, kterou ‚umíte‘, ale neumíte mnoho praktických, logistických věcí.“

Eva Filipi se těžko orientuje v tom, co se děje v české politice, ale také v řadě praktických věcí i v tom, jak se k sobě lidé chovají.

„Zjistila jsem šílený rozpor mezi tím, že se tu lidi mají dobře, ale něvědí o tom,“ překvapilo ji po návratu z Blízkého Východu. „Je velký rozdíl mezi Sýrií a Českem: ti Syřané jsou autenticky laskaví a usměvaví. Tam ten ‚daily life‘ je i přes válku velmi příjemný. To mi hodně chybí. Tady jsou lidi do sebe zavření.“

„Pár lidí by mě nejraději profackovalo“

Poté, co jako diplomatka působila postupně v Iráku, Libanonu, Turecku a Sýrii a získala i mnohá mezinárodní ocenění, si uvědomila, že není v souladu s názory a přesvědčením i některých lidí v Černínském paláci, tedy sídle ministerstva zahraničí.

„Tady by mě opravdu pár lidí nejraději profackovalo,“ říká s otevřeností sobě vlastní k rozdílným pohledům na to, jak se měla coby velvyslankyně v Damašku stavět k jednání se syrským prezidentem Bašárem Asadem, obviňovaným západními státy z chemických útoků na civilní obyvatelstvo během občanské války, která v Sýrii vypukla v roce 2011, rok po nástupu Evy Filipi do úřadu.

„Pan Lipavský se asi rozhodl, že jsem to dělala všechno špatně, tak si radši dají odstup,“ říká dokonce Filipi na adresu ministra, který se s ní po skončení její diplomatické mise loni v říjnu ani nesešel.

Naproti tomu Eva Filipi získala ocenění od ministryně obrany Jany Černochové, letos v červnu pak cenu Arnošta Lustiga za rozvoj hodnot jako je odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost, a Poslanecká sněmovna ji navrhla prezidentu republiky k udělení státního vyznamenání.

„To nebyli mírumilovní Syřánkové“

Eva Filipi po dohodě s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem zůstala v syrském Damašku i poté, co se v roce 2012 ostatní státy, včetně USA, na protest proti Asadovu režimu rozhodly zemi opustit a chtěly Asada sankcemi donutit k odchodu. Tento postup se ale podle Filipi ukázal jako neúčinný. Asad zůstal ve funkci, zatímco západní země podle ní mezitím podporovaly jeho oponenty, včetně islamistů a džihádistů.

„To nebyli mírumilovní Syřánkové, co chtějí svrhnout Asada. Ta opozice ho ani svrhnout nechtěla, ta chtěla reformy a důstojnost. Tam je mnoho mladých, úžasných lidí, kteří měli opravdu dobrá hesla a tak. Ale my jsme podporovali kohokoliv, kdo bude proti Asadovi, včetně islamistů, džihádistů. Proto říkám, že i my na tom máme podíl,“ říká k tomu, jak se Sýrie během jejího působení proměnila.

„To je smutný příběh. 2010: bezpečná země, lidé spokojení, všechny komunity. Pak to nastalo… 2023: chudá, devastovaná země, rozbombardovaná, pod sankcemi. Smutný příběh. A myslím si bohužel, že i zčásti ideologicky se na tom Západ podílel.“

Moje hovory s Asadem

Eva Filipi vyčítá západním státům, že podporou protiasadovské opozice se snažily naivně docílit v Sýrii demokratického režimu, respektujícího lidská práva. Na námitku, že sankce byly vyvolané mimo jiné tím, že syrský prezidenta Bašár Asad proti vlastnímu obyvatelstvu použil chemické zbraně, říká: „K tomu bych se nerada vyjadřovala, protože já mám trošku jiný názor, jestli to skutečně byl Asad, nebo nebyl.“

Zkusila se ho na to zeptat při jednáních, která spolu vedli?

„Tento druh hovorů jsem s ním nevedla. My jsme řešili konkrétnější věci v podobě zadání, co jsem potřebovala,“ odpovídá Eva Filipi v rozhovoru.

Jejím úkolem poté, co v Sýrii uzavřely svá velvyslanectví ostatní západní země, bylo zastupovat i jejich zájmy. Podílela se tak na vyjednávání o propuštění spousty vězněných lidí, různých národností. Za to získala i poděkování od americké strany.

Na závěr své diplomatické mise ji státní vyznamenání nabídl i syrský prezident Bašár Asad. Za rozvoj česko-syrského přátelství. Po třech dnech váhání vyznamenání přijala.

„Myslím, že za tu práci, co jsme tam jako celý úřad dělali a co jsme dokázali, tak to je patřičné. Ale už jenom to, že mi syrský ministr zahraničí při tom přijetí říkal: ‚Zvaž si to. My tě nechceme doma znemožnit.‘ To mě fascinovalo, že vnímali, jaká je moje pozice tady na ministerstvu. Čili oni tady mají svoji diplomacii, která informuje. A mě dodneška mrzí, že jsem neřekla ‚ano‘ hned.“

Jak fungovala v Damašku v doprovodu dvou ochránců z Útvaru rychlého nasazení? Proč se v Iráku ocitla na seznamu nepřátelských osob, kterým chtěli dát výbušninu pod auto? Jak prožívala loni v říjnu situaci, kdy Hamás zaútočil na Izrael a ona zároveň končila svou diplomatickou službu?

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.