Hantýrkou mluvily nejrůznější skupiny občanů. Party zlodějů, tuláků, myslivci, studenti, vojáci... Hantýrka v dnešní době je poněkud změněná, mnozí ji nechápou.

Neodsuzuji ty, kteří se svěřují se svou bolestí, se svým trápením. Jsem stejný.

Stojíš-li u kolotoče, na kterém jede blbec, pokaždé se s ním setkáš. Jediná možnost, aby ses s ním nesetkal, je, jet s ním na kolotoči.

Probouzím se do rozpačitého jitra. Zapínám rádio, Pavel Bobek zpívá Nedělní ráno. Protahuji své rozvrzané klouby a pochutnávám si na toustu se smaženým vajíčkem...

Rady se těžko poslouchají. Když jsem byl malý Pepíček a chodil do 2. třídy, maminka mi dávala rady. Neřídila se tím ošklivých heslem "Škoda rány, která padne vedle".

Vážení plzeňstí posluchači Českého rozhlasu, protože se s vámi dělím již 14 let o své pocity, je poctivé, když se vám více svěřím. Proto, abyste nekupovali zajíce v pytli.

Ty, který si pamatuješ dvacetislokové básně, zapomeneš PIN, zavázat si tkaničku a na krk si pověsit klíče do auta, řekla mi manželka...

Nejsem vegetarián. Vím, že láska prochází žaludkem. Jen mě mrzí, že naše mlsné jazýčky žijí na úkor jiných božích tvorů.

V jedné plzeňské kavárně přemýšlím, že je mnoho chytrých telefonů, ale málo moudrých lidí.

Občas se v mysli objeví ta prastará nepříliš vlídná otázka - proč někdo tone v záplavě úspěchů a někdo je provázen nezdary.