Kam vítr, tam plášť - věta, která provází naše cesty životem.

Že někdo krade miliony a klidně chodí světem? Že svědomí ho denně trápí? Jo, to se lidi pletem!

Srpen je vzpomínkou na spřátelenou pomoc našich bratrů. Přijeli v noci v obrněných maringotkách a přiletěli i ptáci tupolevci...

Vdané ženy, rozvedené, svobodné i panny, brunety a ruslovlasé, Zuzanky a Hany, Ivanky a Magdalenky, Helenky a Máni, přemýšlejte dobře o tom, co slibují páni.

Po setkání s několika občany jsem se rozhodl, že jejich úvahy zveřejním. Nekamenujte mě, jen předávám to, co jsem vyslechl.

Vážím si lidí, kteří dokážou brát s humorem i nejvážnější situace.

Ctím staré poctivé divadlo pro jeho stále mladou sílu a moudrost, zobrazující naše lásky, naši malověrnost, naše chyby, naši proradnost, naši víru v dobré konce.

Beznadějná věta, kterou často vyslovujeme, když si nevíme rady. Hledáme záchranný bod. Jak z té pasti uniknout?

Potkávám lidi, kteří se mnou rostli ve stejném městě. Musím dolovat v paměti, kam je zařadit, kdo jsou...

Televizní působení na mou strukturu, od rána až do večera nosí kulturu...