Vdané ženy, rozvedené, svobodné i panny, brunety a ruslovlasé, Zuzanky a Hany, Ivanky a Magdalenky, Helenky a Máni, přemýšlejte dobře o tom, co slibují páni.

Po setkání s několika občany jsem se rozhodl, že jejich úvahy zveřejním. Nekamenujte mě, jen předávám to, co jsem vyslechl.

Vážím si lidí, kteří dokážou brát s humorem i nejvážnější situace.

Ctím staré poctivé divadlo pro jeho stále mladou sílu a moudrost, zobrazující naše lásky, naši malověrnost, naše chyby, naši proradnost, naši víru v dobré konce.

Beznadějná věta, kterou často vyslovujeme, když si nevíme rady. Hledáme záchranný bod. Jak z té pasti uniknout?

Potkávám lidi, kteří se mnou rostli ve stejném městě. Musím dolovat v paměti, kam je zařadit, kdo jsou...

Televizní působení na mou strukturu, od rána až do večera nosí kulturu...

Slyšte, lidé, já vás zdravím, věřím, že to smím. Já se nyní ve své písni s vámi rozdělím...

Jsou chvíle, kdy se bojím setkání s kýmkoli, koho neznám...

Přemýšlím v kavárně při kávě. Mám zamyšlený den...