Ctím staré poctivé divadlo pro jeho stále mladou sílu a moudrost, zobrazující naše lásky, naši malověrnost, naše chyby, naši proradnost, naši víru v dobré konce.

Beznadějná věta, kterou často vyslovujeme, když si nevíme rady. Hledáme záchranný bod. Jak z té pasti uniknout?

Potkávám lidi, kteří se mnou rostli ve stejném městě. Musím dolovat v paměti, kam je zařadit, kdo jsou...

Televizní působení na mou strukturu, od rána až do večera nosí kulturu...

Slyšte, lidé, já vás zdravím, věřím, že to smím. Já se nyní ve své písni s vámi rozdělím...

Jsou chvíle, kdy se bojím setkání s kýmkoli, koho neznám...

Přemýšlím v kavárně při kávě. Mám zamyšlený den...

Chudej bude vždycky chudej, to je pravda pravdoucí. Když je kára, musí být vůl...

Žádná doba nebyla dokonalá, ale přesto hledáme viníky svých špatných nálad...

Naše země česká není velká rozlohou, uprostřed Evropy, pod nebeskou oblohou...