Rozhlasovou píseň pro vás zpívám, do éteru posílám, 80 let dnes uplynulo, do Plzně teď letí k vám...

Od dětství pro mě bylo rádio kouzelnou bedýnkou, jejíž hlas mě odnášel do krajln, které byly v nekonečné dáli.

Netušíme, kdy nám hlas shůry řekne - dost, už vás tady nechci...

Přišel večer. Jarmila si osvěžovala tělo francovkou, já jsem si záda natíral čínskou mastí. Cítili jsme se jako by nás někdo zmlátil. Den před tím nás Lili proměnila ve cvičence.

Ať dostaneš jakýkoliv dar, jsi částečně zařazen do role dlužníka...

Jsem trochu rozladěn, když mě občas moje žena nebo mé děti napomínají, jak mám žít...

Čekala mě cesta autobusem v kolektivu. Člověk je člověku blíže, říkal jsem si stoje v poslední řadě...

Milí posluchači, přiznávám, že dnešní můj fejeton, který jsem dopsal v parku u Českého rozhlasu Plzeň, je malou zpovědí.

Já věřil, že jednou bude lepší svět, že si budou lidé všichni rozumět.

Exekutor jel ve voze stěhovacím k našinci. Nezaplatil za kontejner minulý rok v prosinci...