Filtrační konvice nejsou samospásné a kohoutková voda nemusí být všude stejně kvalitní. Záleží totiž i na vnitřních rozvodech budov a správném zacházení s filtry. Jak si doma zajistit zdravou vodu, co opravdu hrozí při špatné údržbě filtrace a proč veřejná pítka nemají důvěru Čechů? V pořadu Avokádo o tom mluvil zakladatel startupu Lokni Martin Václavík.

Kvalitní pitná voda je pro lidské zdraví nezbytná. Přestože v České republice je kohoutková voda obecně dobré kvality, často může obsahovat chlór nebo jiné látky, které ovlivňují její chuť a potenciálně i zdravotní prospěšnost. Mnoho lidí proto volí alternativy v podobě balené vody nebo domácích filtračních zařízení. „Chlor funguje ve vodě jako dezinfekční činidlo a zajišťuje, že k nám dojde voda bez bakterií."

„Myslím si, že v České republice je voda z kohoutku dobrá, že vodohospodářské společnosti odvádí dobrou práci, problém někdy bývají vnitřní rozvody – případně stagnace vody v trubkách," vysvětluje Martin Václavík. 

Pítka nesou stigma toho, že jsou nehygienická a lidé se v nich myjí. „Na vysoké škole jsme instalovali automat Lokni vedle pítka. Potom nám řekli, že pítko skoro nikdo nepoužívá. "

Filtrace jako cesta ke kvalitnější vodě

Lokni je projekt, který začal s jednoduchým cílem – nabídnout alternativu k balené vodě ve veřejném prostoru. Firma provozuje automaty na filtrovanou vodu na vysokých školách, nádražích a dalších veřejných místech.

Systém filtrace vody u Lokni není jen běžný filtr, který známe z domácích filtračních konvic. „Hodně dlouho jsme hledali kombinaci, protože máme zařízení ve veřejném prostoru a pro představu se z nich napije třeba 20 - 30 000 lidí každý den, takže máme ohromnou odpovědnost," říká Václavík s tím že: „V každém filtru narůstají nějaké bakterie. Proto vám řada odborníků na vodu řekne, že nemají rádi filtry."

Obchodní model založený na reklamě

Zajímavostí projektu Lokni je jeho obchodní model. Zatímco v běžném světě by podobná služba musela být zpoplatněna vyššími cenami, Lokni funguje jinak. „Chtěli jsme, aby to bylo pro lidi co nejlevnější, takže máme na těch strojích LCD a mobilní aplikaci, a to jsou nějaké marketingové kanály a přes tu reklamu my platíme tu vodu," vysvětluje Václavík.

Díky tomuto modelu mohou například studenti na vysokých školách získat vodu zcela zdarma. S aplikací Lokni mají přístup k perlivé i neperlivé vodě bez placení. Pro běžného uživatele bez aplikace vyjde např. půl litru vody na přibližně 6 Kč.

„Když přijdete k přístroji, tak tam má dva čudlíky. Perlivá, neperlivá. Jsou červené a vy si ten stroj vlastně musíte odemknout tou aplikací," popisuje Václavík fungování systému. Aplikace zároveň slouží jako bariéra proti zneužívání zařízení.

Ekologický dopad a statistiky

Lokni má kromě poskytování kvalitní pitné vody také významný ekologický rozměr. Podle statistik, které společnost eviduje, využilo v minulém roce jejich služby přibližně 3,5 milionu odběrů.

„Byly to nějaké 2 miliony litrů, což kdybychom teoreticky přepočetli na půllitrové petky, tak by to byly nějaké 4 miliony petek," uvádí Václavík. I když připouští, že ne všichni by si jinak kupovali balenou vodu, stále jde o významnou úsporu plastového odpadu.

Plány do budoucna

Lokni se v současnosti nachází primárně na vysokých školách a na 14 nádražích po České republice. Celkem mají okolo 100 automatů. „V tuhle chvíli jsme skoro na všech vysokých školách," říká Václavík.

Rady pro domácí filtraci vody

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaký konkrétní typ filtru a UV LED technologie používá Lokni ve svých automatech?
2. Jaký postoj mají lidé k veřejným pítkům?
3. Kolik plastu Lokni ušetřilo za rok?
4. Jak správně filtrovat vodu doma?
5. Proč není dobrá reverzní osmóza?

Praha je jedním z nejdražších měst k bydlení. Trh tak potřebuje více bytů. Řešením je zjednodušení podmínek pro výstavbu a rozšíření nabídky, nikoliv nové regulace, které situaci jen zhorší, říká v pořadu On The Ground Jaroslav Ton, spoluzakladatel nemovitostní investiční skupiny Salutem Group.

V Praze je situace na trhu s bydlením kritická. Průměrná cena za metr čtvereční kolem 150 000 Kč znamená, že při běžné velikosti bytu 80 metrů čtverečních musí zájemce disponovat částkou 12 milionů korun. Pro hypotéku potřebuje nejméně 2,5 milionu korun vlastních prostředků a zbytek splácet 30 let.

,,Průměrně vydělávající Pražan si to koupit nemůže. Pokud nemá našetřeno více než 2,5 milionu korun, banka mu hypotéku na průměrnou pražskou mzdu nedá. Medián příjmů domácnosti je někde na úrovni 100 000 Kč," vysvětluje Ton.

Investoři versus skuteční zájemci o bydlení

Nemovitosti v Praze tak podle Tona kupují především investoři, nikoliv lidé, kteří v nich chtějí bydlet. Problém vidí v limitované nabídce – v Praze se staví pouze jednotky tisíc bytů ročně, což je naprosto nedostatečné.

,,Je to strukturální problém kapitálového trhu, který se táhne od devadesátých let, kdy se kuponová privatizace moc nezdařila, takže lidé si tady zvykli investovat do nemovitostí. A když je takto limitovaná nabídka, tak to má jediný dopad, a to je růst cen," upozorňuje Ton.

Praha je podle mezinárodního srovnání druhou nejnákladnější evropskou metropolí hned po Amsterdamu v parametru Price to Income (poměr ceny nemovitosti k ročnímu příjmu). ,,Podle posledních údajů z Deloittu je to v Praze necelých 12 let. Budete 12 let pracovat jenom na bydlení, tak potom si v Praze koupíte nějaký průměrný byt – a to bude něco okolo 65 m²," uvádí.

To ukazuje na smutnou situaci mladých rodin. Ty si totiž bydlení nemohou dovolit a hledají jej mimo metropoli a denně do Prahy dojíždějí. ,,Praha se vždycky každé ráno zvětší o milion lidí a pak si večer zase oddechne," popisuje Ton situaci.

Jediným zásadním řešením je podle jeho slov stavba nových bytů. ,,Pár tisíc bytů, které se tu postaví, ale nevyřeší vůbec nic. Lidé se chtějí za prací stěhovat, ale když nemají kde bydlet?"

Nájemní bydlení situaci neřeší

Alternativa v podobě nájemního bydlení podle Tona situaci zásadně nezlepšuje. ,,Pokud bydlíte v nájmu, tak z vyšších pražských mezd dáváte 45 %, možná až k 50 procentům na bydlení. Pak je otázka, kolik vám tedy zbude peněz a jestli má smysl žít v Praze, i přestože máte vyšší příjmy," konstatuje s tím, že rodiny tak musí šetřit a uskromňovat se.

Developeři čelí byrokracii a dlouhým lhůtám

Hlavní příčinou nedostatku bytů v Praze jsou podle Tona byrokratické překážky a zdlouhavý proces povolování staveb. ,,V Praze se obecně málo staví. Proč to tak je? Protože jsou tady byrokratické překážky, protože tady máme nový stavební zákon a bohužel každá změna může být k horšímu – tady se nám to opravdu stoprocentně potvrdilo," konstatuje.

Problém vidí především v délce povolovacího procesu. ,,Pokud chcete stavět a vyřídit papíry, trvá to 10 let – tak pak to nemá být drahé? A když chcete překupovat nemovitosti na sekundárním trhu, které už existují, tak ceny jsou tak vysoké, že spekulace je v dlouhodobém horizontu velmi riziková," varuje Ton s tím, že i když by bylo potřeba stavět, tak není jak.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak vidí investor změny v dostupnosti bydlení během své 18leté kariéry?
2. Jaký dopad má na bydlení vzrůstající koncentrace majetku, kdy v USA 10 % nejbohatších domácností vlastní třetinu majetku?
3. Proč podle Jaroslava Tona nefunguje správně nový stavební zákon a jak by ho bylo možné zlepšit?
4. Jaké konkrétní zkušenosti má Salutem Group s revitalizací brownfieldů a jak probíhá jejich projekt Údolí Rajhotice v Jeseníkách?
5. Co přesně znamená "teorie většího hlupáka" v kontextu investic do nemovitostí a proč je podle Tona nebezpečná?

„Pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů," upozorňuje Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů, v pořadu iMedical. Z jejich nedávného průzkumu vyplývá, že až 43 % ambulantních specialistů je v důchodovém věku, což je nárůst z 37 % v roce 2015.

„Tento problém trvá přibližně posledních 10 let a my na to upozorňujeme. Nyní už na základě vlastních výzkumů, které k našemu příjemnému překvapení přinášejí prakticky stejné výsledky jako data zveřejňovaná ÚZIS," říká Jojko. Kritická situace je především v dětské psychiatrii, alergologii nebo kardiologii. Řešením by podle něj měla být změna financování a lepší motivace mladých lékařů.

Je málo psychiatrů, kardiologů nebo alergologů

„Obecně je českých psychiatrů málo a jejich potřeba navíc v současné době výrazně roste. Tento rostoucí nedostatek se netýká jen psychiatrie, ale i dalších klíčových oborů, které jsou dnes obtížně dostupné – zejména kardiologie, alergologie a podobně," vysvětluje Jojko. Sám má osobní zkušenost se složitým hledáním alergologa pro svou manželku, a to i přes své postavení ve zdravotnictví.

Pro pacienty může mít zdlouhavé čekání na specializovanou péči závažné následky. Jojko upozorňuje, že zatímco akutní případy jsou řešeny přednostně, u chronických problémů může vést zdržení ke komplikacím: „Může se to odrazit na komplikovanosti léčby, takže tam, kde by třeba stačila ambulantní léčba, lehký zásah, tak najednou je potřeba přistupovat ke komplexnější péči a třeba i hospitalizacím."

Stárnoucí lékaři a malá motivace mladých

Statistiky ukazují znepokojivý trend. V roce 2015 bylo lékařů v důchodovém věku 37 %, nyní je to již 43 %, což znamená, že jejich počet stále roste. Jojko identifikuje několik faktorů, které odrazují mladé lékaře od práce v ambulancích. Jedním z nich je zaměření studia medicíny a specializačního vzdělávání.

„Je otázka, jak se postaví to do-atestační školení – aby ti lékaři znali problematiku ambulancí a neobávali se toho." Dalším faktorem je délka specializační přípravy: „Pro mladé lékaře je v tuhle chvíli relativně lákavá představa dělat praktické lékaře, protože oni rovnou jdou do ambulance po promoci – v té ambulanci pracují a pak tam zůstanou po atestaci. Navíc je ta příprava relativně krátká – jenom tříletá."

Peníze a manažerské dovednosti jako klíčové faktory

Finanční ohodnocení hraje podle Jojka důležitou roli, ale není to jediný faktor, který by měl být zlepšen. „Ano, peníze jsou na prvním místě ale vedle toho je potřeba tomu lékaři ukázat už v době studií, jak ta práce vypadá," říká. Lékaři by podle jeho slov měli mít manažerské dovednosti, vědět, jak se vede účetnictví a také jak jednat s lidmi_. „Nikdo vás nezkouší z toho, jak komunikujete s pacientem,"_ a i to může být pro některé studenty problém.

Na otázku, jaký je plat ambulantního lékaře, odpovídá Jojko: „Jako majitel ambulance musíte zajistit provoz a všechny výdaje. To, co zbude je vaše. Pokud máte splacený nějaký přístroj, tak je plat vyšší, když si musíte vzít úvěr, tak je to zase chvíli nižší. To je možná ta problematická situace, proč do toho mladí nechtějí jít."

Jak náročné je jako lékař získat úvěr v bance? „Dnes už to není tak náročné jako dříve. Lékaři jsou vedeni jako velice kvalitní partneři jak bank, tak leasingových společností. Dnes jsou podmínky z hlediska komfortu jednání lepší. Firmy, které prodávají přístroje, sami nabízejí nějaké služby."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Proč pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů a jak se situace zhoršuje?
2. Jak velký je problém stárnutí ambulantních specialistů a proč mladí lékaři nechtějí do ambulancí?
3. Kde je největší nedostatek specializací - dětská psychiatrie, alergologie a kardiologie v krizi
4. Jak by přesun 10 miliard z nemocnic do ambulantní péče mohl výrazně zlepšit dostupnost služeb
5. Praktická rada pro pacienty: Jak přimět zdravotní pojišťovnu, aby vám skutečně zajistila specialistu

Elektromobilita se stává stále větším tématem nejen mezi výrobci automobilů, ale také na trhu ojetých vozů. Jaká je aktuální situace na sekundárním trhu s elektromobily, jak se mění poptávka a jaká jsou hlavní úskalí spojená s nákupem a prodejem ojetých elektrických aut? V diskuzi pořadu ElektroDrive se na tyto otázky podíval Lukáš Kučera, manažer pro obchod s elektromobily ze společnosti AAA AUTO, spolu s expertem na elektromobilitu Janem Dedkem a moderátorem Jiřím Böhmem.

Zatímco ještě před několika lety byly elektromobily často vnímány jako doplňkové „druhé auto“ pro dojíždění po městě, dnes už je situace jiná. „Vidíme jasný posun. Zákazníci si dnes elektromobil kupují jako své hlavní auto. Jakmile vůz dosahuje dojezdu přes 400 kilometrů, už jej lidé nevnímají jako omezení,“ říká Lukáš Kučera.

Podle dat AAA AUTO je nejprodávanějším modelem na sekundárním trhu Tesla Model 3, která tvoří až 40 % všech prodaných elektromobilů. „Cena pětileté Tesly Model 3 dnes spadla na úroveň kolem 500 000 Kč, což je v kombinaci s dojezdem 400–500 km velmi atraktivní nabídka,“ dodává Kučera. Druhou nejprodávanější ojetinou je BMW i3, které si stále drží pozici mezi městskými vozy. Tento model má sice menší dojezd kolem 200 km, ale jeho dostupnost na trhu a kompaktní rozměry z něj dělají oblíbenou volbu pro městský provoz.

Rychlý pokles cen ojetin 

Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců elektromobility je rychlý pokles hodnoty těchto vozů. „Je pravda, že nové elektromobily klesají na ceně rychleji než vozy se spalovacím motorem, zejména v prvních dvou letech. Poté se však pokles zpomalí a na sekundárním trhu už se chovají podobně jako spalovací auta,“ vysvětluje Kučera.

AAA AUTO prodalo v roce 2024 celkem téměř 1000 elektromobilů, což je dvojnásobek oproti roku 2023, kdy prodali jen 400 vozů. V roce 2025 firma očekává další růst prodejů na 2000 elektromobilů. „Při výběru elektromobilu si lidé stále častěji vybírají nejen podle ceny a dojezdu, ale i podle záruky na baterii. Například Tesla Model 3 má záruku 8 let nebo 192 000 km, což výrazně zvyšuje její hodnotu na trhu ojetin,“ říká Kučera.

Podle statistik AAA AUTO se elektromobily v prvních dvou letech znehodnocují výrazně rychleji než spalovací auta, ale následně se pokles ceny zpomaluje. „Nové elektromobily ztrácí v prvních dvou letech až 30 – 40 % hodnoty. Tří až pětileté vozy klesají na ceně už jen o 5–10 % ročně. Po pěti letech je rozdíl v poklesu hodnoty mezi spalovacími a elektrickými vozy minimální,“ uvádí Kučera.

„Když si koupíte novou Teslu Model 3, její cena klesne zhruba o 30 % za první dva roky, ale poté už se drží stabilně. Například pětiletá dnes stojí kolem 500 000 Kč, což je srovnatelné s podobně starými spalovacími vozy v dané třídě,“ dodává.

Bourané elektromobily a obavy zákazníků

Kupující elektromobilů si často dělají starosti s historií vozidla, zejména pokud bylo po nehodě přelakováno. „Vidíme, že lidé se bojí jakéhokoli kosmetického zásahu na elektromobilu víc než u spalovacích aut. Jakmile slyší o přelakování dveří nebo opraveném blatníku, mají obavy, že vůz mohl mít vážné strukturální poškození,“ říká Kučera.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Dozvíte se:

• Jak se mění poptávka po elektromobilech a proč už nejsou jen druhým autem v rodině.
• Jaká jsou největší rizika spojená s výkupem a prodejem ojetých elektromobilů.
• Jak přesně probíhá diagnostika baterií a co mohou zákazníci očekávat při koupi ojetého elektromobilu.
• Jak se liší pokles hodnoty elektromobilů oproti spalovacím autům a co ovlivňuje jejich cenu.
• Jaké modely elektromobilů jsou nejlepší volbou pro druhotný trh a na co si dát při výběru pozor.

Mizející dokumentace, přesměrování na jiné úřady a nefunkční systém – to jsou jen některé z problémů, které trápí nový Portál stavebníka Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), odhalil v pořadu On The Ground závažné nedostatky dlouho očekávané digitalizace stavebního řízení. Podle průzkumu komory považuje 80 % odborníků nový systém za horší než ten předchozí a situace se nezlepší minimálně dva roky. Celková cena za vadný systém? Miliardy korun a tisíce zdržených staveb.

Portál stavebníka měl být moderním digitálním nástrojem pro komunikaci se stavebními úřady. Jeho účelem bylo umožnit ukládání projektových dokumentací v digitální formě, usnadnit komunikaci s úřady a zjednodušit podávání žádostí_. „Je to bohulibý záměr, ale ten finální výsledek zatím není příliš uspokojivý,_" uvedl Špalek v rozhovoru s tím, že portál byl podle jeho slov poslán do provozu bez odzkoušení.

Mizející dokumentace a chyby v systému

Mezi nejzávažnější problémy Portálu stavebníka patří podle Špalka mizení nahraných dokumentací a nesprávné směrování podání. „S digitální formou dokumentace máme své zkušenosti a celkem jsme vítali, že i státní správa se dostane do 21. století a budeme s nimi moci komunikovat digitálně. Výsledek je zatím pořád velmi rozpačitý a máme s tím velké problémy," dodává.

Byla zpětná vazba vyslyšena? Podle Špalka ministerstvo projevuje snahu situaci řešit a na odstranění problémů intenzivně pracují jejich IT specialisté. „Samozřejmě, že jsme si na začátku u nás na komoře vyčlenili lidi, kteří začali sledovat funkcionalitu systému. Začali jsme shromažďovat chyby a ty jsme rovnou předávali na ministerstvo. Poprvé jsme se setkali s tím tvůrcem celého systému v půlce července, což už bylo v půlce měsíce po spuštění, a to byla jedna ze zásadních chyb. Nebyli jsme vyzváni – i když jsme o to usilovali.’‘

Mezi základní chyby patří mizející dokumenty. „Nahrajeme do systému dokumentaci, ta dokumentace někde v tom prostoru zmizí. Potkáváme se i s tím, že pošleme dokumentaci na nějaký úřad a dostaneme úplně jiný úřad," popsal Špalek s tím, že komora dokonce zaznamenala i případ, kdy z 32 podaných žádostí bylo 18 úplně cizích.

Záchrana v podobě bypassu?

Co představuje technologický bypass? Podle slov Špalka řeší pouze jednu část problému. „On něco řeší, ale musíme si říct, že celá digitalizace se dá rozdělit na dvě části. První, se kterou se setkává veřejnost, tedy stavebníci, my jako projektanti, stavební firmy při kolaudacích atd., a to je tzv. front side. Potom je tam back side, a to je informační systém stavebního řízení – tedy část na stavebních úřadech, která také nefungovala, a to si stěžovali stavební úřady. Bypass řeší back side, tedy vztah stavebních úřadů a napojení na ty původní systémy," vysvětluje.

Na otázku ohledně reality vydaných stavebních povolení a rozdílných statistik v médiích odpovídá Špalek jednoznačně. Podle jeho slov přesná čísla neodpovídají skutečnému stavu, protože mnoho firem preventivně podalo žádosti ještě před 1. červencem, což vytvořilo na úřadech enormní nápor.

I ČKAIT má od června nevyřízenou žádost o změnu užívání stavby, přičemž nejde o chybu úřadů, ale o systémové komplikace. Stavební úřady dělají maximum, ale nefunkčnost nového systému nutí pracovníky manuálně přetahovat data do původních systémů, což prodlužuje celý proces až pětkrát, a proto se s velkým zpožděním budeme potýkat ještě dlouho.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhalo jednání komory s ministerstvem po spuštění portálu?
2. Jaké zkušenosti má Robert Špalek s programováním softwaru z dob svého studia?
3. Proč komora podala žádost o změnu užívání stavby již v červnu a jaký je současný stav této žádosti?
4. Jak hodnotí Špalek tehdejšího ministra Bartoše a jeho roli v celé situaci?
5. Jaké konkrétní změny v legislativě by podle Špalka pomohly zlepšit současnou situaci

Vladimír Bureš je muž, který nezná hranice – a to doslova. Horolezec, dobrodruh a zakladatel české outdoorové značky Faramugo vyrábí nejen odolné oblečení, ale sám ho testuje v těch nejdrsnějších podmínkách. Za sebou má desítky expedic do sedmitisícových hor, krizové situace, které by mnohé odradily, a zkušenosti, které přetavuje do vývoje špičkových materiálů. V dalším díle podcastu Přežít popisuje, jaké to je přežít zásah bleskem, proč je strach v horách nezbytný pro přežití, a co obnáší vývoj moderního outdoorového vybavení. Moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití. 

Vladimír Bureš patří k lidem, kteří dokázali spojit své koníčky s podnikáním. Bývalý atlet a celoživotní horolezec založil vlastní firmu na výrobu outdoorového oblečení, které osobně testuje v extrémních podmínkách. Jeho expedice do vysokých hor mu přinesly řadu zkušeností, kterými se řídí při vývoji funkčních materiálů. 

Od horolezce k podnikateli

Jako mnoho podnikatelů i Vladimír Bureš čelil otázce, zda na trhu chyběly kvalitní produkty, a proto založil vlastní firmu. Jeho odpověď však překvapí upřímností: „To říkají skoro všichni a je to samozřejmě absolutní hloupost. Na trhu je nadbytek všeho, dneska je to spíš o tom, že člověk chce dělat to, co ho baví. Držím se kréda, když se práce stane tvým koníčkem, tak už nemusíš nikdy pracovat," vysvětluje Bureš.

K outdoorovému odívání měl se svou manželkou vztah již dříve. „Manželka, která je v oděvním průmyslu vzdělaná, byla bez práce a já jsem potřeboval po letech skončit ve větší firmě, kde jsem pracoval, takže se to tak nějak seběhlo," popisuje začátky podnikání. Přiznává, že prvotní pokusy museli na dlouhá léta odložit kvůli rodině: „Když přišly děti, tak to prostě nešlo. Takže jsme toho na dlouhé roky nechali a vrátili jsme se k tomu, když už to vypadalo, že by to mohlo jít."

Extrémní situace jako zkušební laboratoř

Bureš ve svých expedicích zažil řadu krizových situací, včetně zásahu bleskem. „Zásah bleskem není jako pošimrání štětečkem na zádech. Někde jsem četl, že šance být zasažen bleskem je stejně malá jako vyhrát v izraelské státní loterii," říká s tím, že přímý zásah by byl fatální, ale odraz zvládl přežít bez trvalých následků. „Přímý zásah by člověka zabil. Je to vše o odrazu a je otázka, jak moc je vodivý materiál, na kterém spočíváte. Většinou je to žula, rula, břidlice. Já měl pouze momentální horší stav a bezvědomí v rámci vteřin až minut."

Velkým rizikem v horách jsou také omrzliny_. „Ty jsem já naštěstí neměl. Kamarád, který také schytal zásah bleskem, omrzliny rukou měl a teď je má více citlivé."_ Zásadní je také strach, který může v horách zahrát zásadní roli. Díky němu se totiž zbystří zrak, sluch, smysly a zvýší se adrenalin_. „Pokud se člověk bojí, je to v pořádku. Pokud se nebojí, tak dlouho nepřežije."_ Jako zkušený horolezec tak důrazně varuje před podceňováním náročnosti vysokohorského prostředí_. „Riziku se ale úplně nejde vyhnout."_

Kyslík, špatné dýchání a promyšlené pohyby

Mnoho lidí si chce cestou do hor pouze odškrtnout kolonku snů a přání. Mnohdy jsou ale navzdory pokynům nepřipravení a nemají dobré vybavení. Před tím Bureš zásadně varuje. Mezi nezbytné vybavení patří kvalitní oblečení a obuv.

Peter Habeler a jeho spolulezec Reinhold Messner jsou podle Bureše hrdiny, kteří jako jedni z mála dokázali lézt bez kyslíku. Bureš se však také může pochlubit odolnou tělesnou konstitucí. „Mnoho našich lidí zvládne bez kyslíku fungovat bez obtíží. Já to snáším poměrně dobře. Na horu jako je Elbrus nemohu vyrazit bez přípravy, ale na Mont Blanc pravděpodobně ano. Do nadmořské výšky 4 800 metrů jsem schopen vystoupat na vrchol během dvou dnů."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Vladimír Bureš přežil zásah bleskem ve vysokohorském terénu?
2. Jaké jsou jeho zkušenosti s omrzlinami a jak k nim došlo u jeho kamaráda?
3. Kde všude testují produkty Faramugo?
4. Co obsahuje Burešova kniha o horolezectví a jaké zážitky v ní popisuje?
5. Jak se starat o outdoorové oblečení?

Českou republiku začínají v hospodářské síle dohánět a předhánět země, které dlouhá léta následovaly naše tempo. Tento vývoj může změnit důraz na inovativní ekonomiku a podporu startupů, domnívá se předseda České startupové asociace Martin Jiránek. V rozhovoru pro pořad Inside Tech upozorňuje, že český startupový ekosystém nemá dostatečnou politickou podporu, chybí legislativa podporující podnikání a odchází z něj nadějné firmy.

Zatímco Česká republika v posledních pěti letech zaznamenala růst HDP ve výši pouhých 2 %, Rumunsko vyrostlo o 10 % a Polsko dokonce o 14 %. Tyto země nás začínají ekonomicky dotahovat a v některých oblastech i předhánět, což je podle Jiránka jasný signál pro budoucí vládu. „Je potřeba udělat zásadní reformy."

„Ve chvíli, kdy vidíme trend u států, na které jsme dlouhé roky pohlíželi shora a říkali si, že jsme před nimi ekonomicky úspěšnější – například Rumunsko – je nyní jejich růst HDP i růst spotřeby domácností daleko rychlejší než u nás," říká Jiránek.

Ekonomické trendy se totiž nemění ze dne na den, upozorňuje: „Dobře víte, že ekonomické trendy trvají dlouho. Rumuni i Poláci mají našlápnuto a začnou nám v mnoha oblastech unikat. Poláci už to dělají, Rumuni nás teď dotáhli a budou nás předhánět. Já si myslím, že to je zcela jasný budíček a signál pro budoucí vládu."

Potenciál startupů v české ekonomice

Přestože je Česká republika tradičně průmyslovou zemí, startupový ekosystém má zde podle Jiránka významný potenciál. Na příkladech ze zahraničí ukazuje, že při správném propojení vědy, výzkumu a transferu technologií může startupový ekosystém významně přispět k hospodářskému růstu.

„Z mnoha příkladů zemí jako jsou Švédsko, Izrael, Nizozemí, Irsko a teď nově Španělsko a Portugalsko víme, že když začnou pracovat na startupovém ekosystému v propojení s dobrou vědou, výzkumem a transferem technologií do praxe, tak se ekosystém může rozšířit a dělat v ekonomice jednotky procent HDP," vysvětluje Jiránek.

Jako zásadní příklad uvádí Švédsko: „Teď jsem viděl analýzu ze Švédska, která říká, že přímo jejich startupový ekosystém má 2,5 % HDP. Technologický je daleko větší. Když si vezmeme, že 2,5 % HDP je skoro celý cestovní ruch v České republice nebo zhruba necelá třetina celého automotivu, tak už je to velká část hospodářství."

Podle Jiránka máme dobré školství a velký potenciál. Body ale ztrácíme u transferu technologií. „V porovnání s mnoha státy máme dostatečně kvalitní vysoké školství. Jediné, co neumíme dobře, je transfer nápadu do byznysu."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Rumunsko a Polsko ekonomicky dohánějí Českou republiku a proč je to varovný signál?
2. Jak konkrétně probíhá jednání České startupové asociace s politiky?
3. Proč potřebuje český startupový ekosystém silnou politickou podporu?
4. Jak podpořit podnikavost mezi mladými lidmi již od školního věku?
5. Proč polovina českých startupů odchází do zahraničí (daňové nevýhody, zejména zdanění ESOPů)?

Umělá inteligence ve zdravotnictví už není jen hudbou budoucnosti. Český startup Carebot vyvinul systém, který pomáhá lékařům rychle a přesně diagnostikovat nálezy na rentgenových snímcích hrudníku. 'Nechceme lékaře nahrazovat, ale být jejich druhý pár očí,' říká Matěj Misař, spoluzakladatel společnosti. V rozhovoru popisuje, jak AI zkracuje dobu diagnostiky, jak složité je získat certifikaci pro zdravotnické technologie a jaký potenciál má umělá inteligence v medicíně do budoucna. 

Automatizovaná diagnostika pomocí umělé inteligence už není sci-fi, ale realita, která pomáhá lékařům při odhalování závažných onemocnění. Startup Carebot, jehož spoluzakladatelem je Matěj Misař, vyvinul systém schopný rozpoznat nálezy na rentgenových snímcích hrudníku během několika sekund. „Radiologové denně vyhodnocují desítky až stovky snímků. Náš systém jim pomáhá tím, že okamžitě vyznačí oblasti, které by mohly být problémové,“ vysvětluje Misař.

Carebot už nyní využívá přibližně 50 až 60 nemocnic v Česku, přičemž podle Misaře poptávka po podobných řešeních strmě roste. Až 64 % českých nemocnic už dnes nějakou formu umělé inteligence využívá, což potvrzuje trend digitalizace zdravotnictví.

Investice 1,2 milionu EUR na expanzi

Aby firma mohla svůj vývoj posunout dál, získala investici ve výši 1,2 milionu EUR. „Tyto prostředky nám umožní rozšířit portfolio produktů a urychlit certifikaci nových AI řešení, která připravujeme,“ říká Misař. Momentálně se Carebot zaměřuje na diagnostiku rentgenových snímků hrudníku, ale brzy plánuje rozšíření na detekci zlomenin kostí a mamografický screening.

Vedle vývoje produktů plánuje Carebot expanzi na zahraniční trhy. Po úspěšném zavedení v Česku a na Slovensku chce firma proniknout do Německa, Rakouska a Velké Británie, kde už probíhají pilotní projekty. „Zdravotnictví v těchto zemích je velmi regulované, takže cesta k oficiálnímu nasazení našich technologií je dlouhá, ale věříme, že se nám to podaří,“ říká Misař.

Umělá inteligence nebere lékařům práci, naopak jim ji usnadňuje

Zavádění umělé inteligence do zdravotnictví je často spojeno s obavou, že stroje nahradí lékaře. Misař tento mýtus vyvrací: „AI není o nahrazování lidí, ale o tom, aby jim pomáhala. Radiologové mohou díky Carebotu věnovat více času komplikovaným případům, zatímco rutinní snímky vyhodnotí rychleji a efektivněji.“

Podle průzkumu mezi nemocnicemi využívajícími Carebot se průměrná doba diagnostiky rentgenových snímků zkrátila o 20 až 30 %, což umožňuje rychlejší zahájení léčby pacientů. Systém také snižuje riziko přehlédnutí nálezů, protože funguje jako druhá kontrola, která upozorní na potenciální problém.

Jak AI mění práci radiologů?

Radiologická oddělení v Česku se dlouhodobě potýkají s nedostatkem odborníků. V současnosti podle Misaře chybí v Česku asi 15–20 % radiologů, což vede k jejich přetížení. Umělá inteligence může být řešením, které umožní efektivnější práci a snížení chybovosti.

„Radiolog je stále ten, kdo určuje diagnózu. My pouze dodáváme nástroj, který mu práci usnadní. Naše AI nemění rozhodování lékaře, ale poskytuje mu druhý pohled, což může v některých případech znamenat záchranu života,“ říká Misař.

V rámci pilotních projektů Carebot zjistil, že v průměru 8–12 % rentgenových snímků obsahuje nález, který lékař přehlédne nebo podcení. Umělá inteligence pomáhá tato pochybení eliminovat a zajistit, že se na všechny důležité nálezy přijde včas.

Zdlouhavé certifikace brzdí zavádění inovací

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:

• Jak probíhá proces certifikace medicínské AI a proč je v Evropě složitější než v USA.
• Jaké jsou největší překážky při zavádění umělé inteligence do českých nemocnic.
• Jak přesně funguje diagnostika pomocí AI a jak se liší od práce lidského lékaře.
• Jaké jsou další plány Carebotu a kam se medicínská umělá inteligence může posunout.
• Jak se nemocnice staví k novým technologiím a proč je některé odmítají přijmout.

Zatímco velké korporace spěchají s přípravou svých prvních ESG reportů, které budou od roku 2025 povinné, mnohé organizace si neuvědomují, že mohou využít již existující certifikované systémy řízení. Jak se vyvíjí situace kolem ESG reportingu, jaké výzvy čekají na auditory a jak se mohou firmy efektivně připravit na nové požadavky? O tom hovořila v pořadu Audit specialistka na strategickou komunikaci a systémy řízení Veronika Soukupová. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS. 

Nefinanční výkaznictví v oblasti udržitelnosti se postupně stává nedílnou součástí korporátního světa. Od roku 2025 budou velké společnosti povinně zveřejňovat informace o svém dopadu na životní prostředí, společnost a způsobu řízení v rámci tzv. ESG reportingu. Tento nový požadavek je součástí širší evropské strategie udržitelného financování a má za cíl přinést transparentnost a srovnatelnost do oblasti podnikové udržitelnosti.

Veronika Soukupová vysvětluje, že přestože požadavky na nefinanční reporting jsou poměrně nové, mnoho organizací už má implementované systémy, které s tímto reportingem úzce souvisí. „ESG hýbe dnešním světem a řada firem se kupodivu probouzí až nyní na začátku roku, ačkoliv o tom, že se jich ta povinnost týká, by měly vědět již dříve," říká Soukupová. „Velká skupina velkých firem musí za rok 2025 provést audit, takže by se na to měly již nyní připravovat."

Co zahrnuje nefinanční reporting a proč je důležitý?

Zkratka ESG označuje tři klíčové oblasti udržitelnosti: Environmental (životní prostředí), Social (společnost) a Governance (správa a řízení). Přestože se často zdůrazňuje environmentální složka jako součást Green Dealu, všechny tři oblasti jsou stejně důležité pro komplexní hodnocení udržitelnosti podniku.

„Část týkající se životního prostředí je samozřejmě velmi obsáhlá a nejvíce zastoupená, ale kromě ní máme ještě sociální oblast, což je zjednodušeně řečeno všechno kolem lidí – nejen zaměstnanců firmy, ale i lidí v rámci celého hodnotového řetězce včetně zákazníků a odběratelů," vysvětluje Soukupová. „A pak je tam governance, tedy systém a správa organizace, což je naprosto stěžejní, protože bez dobrého řízení organizace budou ostatní části pokulhávat a požadovaných efektů a výsledků se nedosáhne."

Dříve byly zprávy o udržitelnosti často využívány především jako marketingový nástroj bez standardizované struktury a obsahu, což znemožňovalo jakékoliv smysluplné srovnání mezi různými organizacemi. „Dříve byly reporty nesourodé. To je jeden z důvodů, proč nefinanční reporting přišel, protože každý reportoval, co uznal za vhodné," vysvětluje Soukupová. „Dočetli jsme se, jak je firma skvělá, jak má včelí úl na střeše a jak se výborně věnuje wellbeingu zaměstnanců – pouze ty pozitivní věci. A to, že někde vypouští škodlivé látky, to se nezmínilo."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhá školení auditorů pro nefinanční reporting a jaké jsou praktické limity jejich práce vzhledem k šíři požadovaných znalostí?
2. Jakým způsobem provádějí velké společnosti analýzu materiality (významnosti) témat pro nefinanční reporting a jaké jsou nejčastější metodologické chyby?
3. Jaké konkrétní dotazníky posílají velké firmy svým dodavatelům a proč je důležité uzpůsobit je podle velikosti a relevance dodavatele?
4. Jak by podle odborníků měla vypadat ideální integrace existujících certifikačních systémů do auditů nefinančního reportingu a proč k ní zatím nedošlo?
5. Jaké specifické zkušenosti mají firmy ze Slovenska s implementací požadavků na nefinanční reporting a jak se liší od českého přístupu?

Zatímco mnoho jeho vrstevníků řeší školu a volný čas, sedmnáctiletý Simon Klinga, zakladatel studentského týmu LASAR a jeden z nejmladších talentů v žebříčku Forbes 30 pod 30 pro rok 2025, již poslal svou první družici do vesmíru a spolupracuje s NASA. ,,Kosmický odpad létá desetkrát rychleji než kulka vystřelená ze zbraně a představuje obrovské nebezpečí pro budoucí vesmírné mise. Naše družice LASARsat testuje možné řešení tohoto problému pomocí laserové technologie,'' prozradil Klinga v pořadu Avokádo. Jeho projekt se zaměřuje na odstraňování vesmírného smetí, které ohrožuje mezinárodní vesmírné mise včetně ISS.

Klinga se kosmonautice věnuje již od útlého dětství. Jako mnoho nadšenců začínal účastí v různých soutěžích, které ho postupně dovedly až k reálným projektům. Jeho zapálení do kosmonautiky ho přivedlo až k soutěži Conrad Challenge, kterou v letošním roce se svým týmem LASAR vyhrál. 

 „V Houstonu jsme s týmem, který má nyní kolem 40 členů – chtěli použít lasery k restartování družic na oběžné dráze, které přestaly fungovat. Podobně jako když resetujete mobil nebo počítač, šlo o hard reset těchto zařízení pomocí laserové technologie," vysvětluje původní myšlenku. Postupně se tento koncept vyvinul v mnohem ambicióznější projekt – řešení problému kosmického odpadu.

 „Po vítězství v Houstonu jsme postupně přešli od toho nápadu k něčemu, co je daleko proveditelnější a zároveň to má dlouhodobě větší potenciál. Takových družic, co bychom teoreticky za specifických podmínek mohli opravit, jsou desítky kusů, ale těch částeček kosmického smetí jsou desítky milionů," vysvětluje Klinga.

 Družice velikosti kostky za 2,5 milionu korun

„Naše kostka obíhá přibližně desetkrát rychleji než kulka vystřelená ze zbraně, asi 550 kilometrů nad zemí," popisuje Klinga parametry družice. Jmenuje se LASARsat a je překvapivě malá - má jen 10 centimetrů na každé straně. „Většinou si lidé myslí, že družice je obrovská jako fotbalové hřiště, ale díky miniaturizaci technologií jsme schopni dostat všechny potřebné přístroje do takto malé kostky," vysvětluje.

 Studentský projekt LASAR stál přibližně 2 až 2,5 milionu korun. „Není to tak mnoho – je to jako lepší auto," srovnává Klinga náklady. Díky spolupráci s českou firmou Spacemanic a mezinárodním poskytovatelem startů získali místo v raketě SpaceX zdarma, což výrazně urychlilo realizaci projektu.

  Platforma sloužící pro test laserové technologie

Projekt se zaměřuje na odstranění kosmického smetí pomocí vysoce výkonných laserů. „Pracujeme na vývoji laserů, které bychom používali na zpomalování částeček," popisuje Klinga technologii. „Může to vypadat, že světlo nemá žádnou energii, že zasvítíme nějakým laserovým ukazovátkem. Budou to ale jedny z nejsilnějších laserů na planetě. V momentě, kdy je tam ta síla tak obrovská, jsme pomocí energie laseru schopni natavit materiál částečky a ten se začne odpařovat. Tomu říkáme ablace," vysvětluje princip.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

 1. Jak Simon Klinga se svým týmem konkrétně postupoval při navazování spolupráce s výzkumnými centry HiLASE a jak přesně probíhalo první setkání, kde středoškoláci přesvědčili vědce o svém nápadu?
2. Jaký byl podrobný průběh startu rakety SpaceX a co přesně zažívala česká družice při umisťování na oběžnou dráhu? Jaké nečekané technické komplikace museli řešit v posledních dnech před startem?
3. Proč Klinga kriticky hodnotí časové odhady Elona Muska ohledně kolonizace Marsu a jaké konkrétní technické překážky podle něj brání splnění těchto ambiciózních plánů?
4. Jak detailně probíhal vítězný projekt v Houstonu, který byl odrazovým můstkem pro celý tým LASAR? Jaké zákulisní momenty rozhodly o jejich vítězství a jak reagovali konkurenti?
5. S jakými specifickými technickými problémy se tým potýkal při vývoji družice a jaké neočekávané komplikace museli řešit po jejím vypuštění? Jak se družice chová ve srovnání s původními očekáváními?